Když jdete do Platónské jeskyňky Bořivojovou ulicí shora od kostela, míjíte napjatě nekonečnou řadu palíren a taveren, jak to v pravé dělnické čtvrti být musí - víc hospodských špeluněk než stavení. Také takhle dovlekl se tam umělec se dvěma kytarami a jeskyňka zela útulnou prázdnotou, tedy naprostou.
"Spousta těhle lidí už mezi náma neni," povídám přes pult barmanovi, listujíc v katalogu Kukalových fotografií "- tadyhle - " ukazuju, "Machonin, Lopatka, Kukal, žejo, Mejla..."
"A Stankovič, Stankovič taky" povídá barman. "Tu fotku, co je na ní s Magorem a Žimem, máme támhle pověšenou na zdi... von Zbyšek váhal, jestli to sem můžeme dát, dyž on, teda jako Magor, nemá Čerta rád, za ty věci..."
"To je ale nespravedlnost,"
"Těžko říct.."
"Vždyť von se přece s ničím netajil, skřehotal, divě vyl ... A co všichni?..
Na rameno klepali, mrazeníčko žádali... A dyšvonsepak teda vopravdu chtěl zavděčit, co udělaj?... Nechtěj se k člověku nechtěj znát...
"To bude tím pálením čarodějnic," povídá hlas za pípou, "... a taky hokej," já. V Platónské jeskyňce je čím dál víc obsazeno, na židlích houstne prázdno. A my furt vo neživých. Roztomilej obyčej, pálit čarodějnice... to už by se rovnou mohly slavit ... ale dyš plyn je čim dál dražší... snaží se utopenec udržet s cibulí na hladině. Nakládanej hermelín taky?
Jo, jo, lidi věřej na leccos... to léčitelství, třeba. Třeba i na dálku, nebo pozpátku, to je přeci jasný. Hned si ale zacpávaj uši, že dyš to de na jednu stranu, že to muší jít taky na druhou. Muší?
Musí.

Prázdné židle sedí smutně v platónské jeskyňce, klopí hlavu a nedojí. Ta mrcha vodvedle nám to tady uřkla, povídám, ta... hvězda. Poslední mizí v dešťových mracích, jež dalekosáhlým během svým co ramenem tajemným zemi objímají. Koncert, na který nepřišel ani jeden posluchač, ani jeden kůň, ani jedna tam nevyrostla divizna či hnůj, končí, ale v telefonním automatu zavěšuji sluchátko, protože známý hlas na druhé straně zní nějak nevěrohodně. Na trávníku v Riegrových sadech lidé, stíny modra nebe, snášejí na obrovskou hromadu pneumatiky, a milenci, jež rozsmutnivše sebe, mobily, vás já volil mezi všemi, aby to dobře hořelo, i loňské Zlaté stránky, až budou se v úkrytu dlaní nesmělým dechem slova znovu z olova čarodějnice zdát.

Oldřich Janota
(21.03.2005)