Jak se cítíš ?
No, předně je to pro mě,
těch čtrnáct hodin ve vlaku, strašná časová zátěž. Fyzickou stránku bych pominul,
ale ten čas... A navíc, nemám rád tzv. vstupy. Vlastní koncert, to je něco jiného,
takové uzavřené poselství. Člověk dá, co může, vznikne nějaké porozumění, dohoda
a lidi to vezmou... A nebo taky ne. Tyhle věci rázu organizačního silně souvisí
s otázkou profesionality. Já tvrdím, že dobrá muzika se těžko dá dělat amatérsky.
Chodím do práce na pět hodin ráno a kdybych pracoval třeba do jedenácti a potom
pelášil někam vlakem na koncert - vždyť by mě vyhodili !
Kdy jsi vlastně začínal s hraním ?
Počítám, hm, kolik to může být...? Asi kolem roku 1966 na obligátní dvosetkorunovou kytaru.
A máš na ni nějaké vzdělání ?
Vůbec nic, jsem samouk.
V poslední době tě bylo vidět v několika podobách. Samotného s kytarou, pak
taky - před dvěmi lety - se skupinou Pentagram a nyní jsi dal dohromady novou
kapelu.
Mozart K, tak se jmenuje. Je to vlastně zkratka, protože původní název byl
Mozartovy koule. Nevznikl proto, že bych se chtěl přiživit na jménu génia, jak
to vypadá teď po zkrácení, ale podle výborného cukroví, co ho dělají v Salzburku.
Jsou to čokoládové koule, 1,5 cm v průměru, složené z velice tenoučkých vrstev,
z nichž každá je z jiné cukrovinkové hmoty. Když je člověk vidí, tak nevěří
vlastním očím, že je to možné udělat. Fascinovalo mě to natolik, že jsem si
umanul použít názvu Mozartovy koule pro skupinu. Ale potom, když jsem přišel
na Svaz hudebníků, tak jsem si uvědomil, jaká je to blbost. Jelikož už nebyl
čas vymýšlet něco nového, jen jsem název zkrátil...
Ve skupině máte netradiční nástrojové obsazení - saxofon, varhany...
Ne, ne ! Pozor, ne varhany, ne syntezátor, nic takového. Je to harmonium
a to je zásadní rozdíl. Harmonium má měchy, které šlapeš. Takže, když hraješ
sólo - čtyřikrát si rozmyslíš tón, než jej vyloudíš. Hraje na něj Miloš Vojtěchovský,
na saxofon Jan Štolba / člen Originálního pražského synkopického orchestru /,
Miloš Kodým sedí za kongama. A ještě tam hraji já.
A obě dvě tvé nynější
podoby - tedy sám s kytarou a člen Mozart K. - jsou pro tebe rovnocené ?
To ne, se skupinou je to daleko zajímavější. Ovšem pořadatelé mě chtějí spíše
samotného - asi proto, že je to levnější. A navíc tu jsou i organizační problémy,
takže se objevuji častěji ve dnešní podobě. Ale s koncertováním je celkově bída,
ať už v Praze nebo mimo ni.
Tvé písničky působí velice sevřeným dojmem, jsou náročné jak textově, tak hudebně.
Jak to vypadá se sdělností...?
Víš, ono je to pokaždé jinak
a záleží na mém momentálním vnitřním rozpoložení. Někdy lidi potřebuji v tom
smyslu, že mě dostanou do varu spoutaností svých reakcí, někdy naopak to je
intenzivnější a pak spojuji jednotlivé věci dohromady. Ovšem celkově bych si
přál ještě "více zhutnělosti", dostat do mé muziky ještě více nápadů,
myšlenek... Jasně je to objektivně těžké, jak pro posluchače, tak i pro mě -
kvůli interpretaci, ale přesto víc...
A co dál ?
Začínám mít dojem, že se kolem folku v poslední době
vůbec nic neděje. "Bigbíťáci", ano, tam jsou dobré zjevy. Ovšem ve
folku - bída. Jádro je asi v tom, že lidi, kteří v šedesátých letech začínali,
jsou vlastně stále špička. Po těch klucích nikdo nenastoupil. Tomu, co slýchávám
v poslední době - chybí poctivost, poctivý pohled na svět, sebe sama i okolí.
Stále stejná klišé, napodobují se Marsyas, Vláďa Merta, Třešňák... No, třeba
ten Vlasta: hrál na tři akordy a zpívat jakoby vlastně taky neuměl. Ale muzice
vdechl osobnost ! To je ve folku podstatné... A jeho epigoni to tahají stejným
způsobem, mydlí jeden akord a myslí si, že je to hrozně působivé.
A co se týče mě samotného,
získal jsem dojem a teď už vlastně jistotu, že se pro mě jedno období uzavřelo.
Můj přínos folku, že už skončil. Nechci žít z podstaty, tedy z toho, co mám.
Určité věci je nemožné opakovat. Řadu jich už vidím jinak, než dřív, nemohu
je lidem ukazovat takové, jaké už pro mne nejsou. Prostě pomalu končím...
Díky za rozhovor.
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]