Podivuhodný svět spletených pramenů.
( www.i-music.cz, Jirka - 27.03.2001)



Název alba: High-Fidelity
Interpret: Oldřich Janota, Luboš Fiedler, Pavel Richter

Každý splacený dluh potěší. Historické nahrávky Oldřicha Janoty na oficiálních nosičích patřily donedávna k těm dluhům těžko vymahatelným, protože samotný interpret nebyl dlouho myšlence vydání příliš nakloněn. Loni v létě ale prolomil hráz časopis Stereo & Video, který jako přílohu jednoho čísla vydal na CD několik převážně sólových nahrávek z roku 1983. Vydavatelství Indies nyní sáhlo ke koncertním nahrávkám z roku 1984, kdy Janota vystupoval v triu s ostřílenými alternativními rockery Pavlem Richterem a Lubošem Fiedlerem. Tehdy se také pravděpodobně vzdálil původní dráze folkového písničkáře úplně nejdál. Ostatně - shodou okolností jsem tehdy viděl jejich vystoupení na trampsko-countryovém festivalu ve Svojšicích, kde valná většina publika jejich produkci opravdu nevydýchala. Vydání, které bylo původně plánováno na počátek prosince, se sice trochu zpozdilo, a album se nakonec objevilo až nyní v únoru, ale čekání rozhodně stálo za to. Záznam na dvou discích, který má celkem bezmála dvě hodiny, zachycuje období. kdy se Janota začal vymaňovat z tradičních písničkových forem a jeho tvorba byla stále více prostupována minimalistickými vlivy. Opakované motivy jeho akustické kytary se proplétají s místy až kosmickými plochami Richterovy elektronickými efekty silně modulované kytary a basovými figurami Fidlerovými, objevují se předtočené smyčky a repetice často zatlačují do pozadí melodie. Délka skladeb ve většině případu přesahuje běžnou písničkovou stopáž . Janota také častěji recituje a občas i deklamuje na úkor zpěvu. Patrné je to hlavně na prvním disku, kde jsou ještě promíchány tehdy aktuální skladby se starším, písničkovějším repertoárem. Ale i tyto již starší skladby doznaly značných aranžérských úprav, což je patrné nejen například na známější a zde více než jedenáctiminutové "Měsíc nad Radlicemi", ale především na skladbě "Pleteš", kde byla původní písničková forma zcela potlačena , tempo zpomaleno a do úvodu přidána podivná smyčka (dnes bychom řekli sampl) . Naopak téměř v původní formě zůstala písnička "Jinonický dvůr", rytmicky hybná, zpívaná a jedna z mála rychlejších.
Druhý disk jde ještě dál. Skladby na něm obsažené již ve své většině vznikaly pro toto nástrojové obsazení. Jsou tak mnohem více uzavřené do sebe, zcela již rezignují na melodie, které se jen tu a tam objeví v hlase, instrumentální pasáže ještě více převažují nad těmi doprovozenými hlasem. Ale i ten bývá záměrně monotónní ,a text sděluje často v nevzrušené, jakoby unavené poloze. Maximálně je tento postoj dotažený ve skladbě "Karkulka", kde ústředním prvkem a základem všeho je jednovětá hlasová smyčka. Občas je to až kontraproduktivní, když se muzikanti "zapomenuli" a některé pasáže byly jistě zajímavé v živém podání, ale ze záznamu v momentě opakování motivu po několik minut beze změny začínají nudit. To je případ třeba závěru skladby "Žlutý kopec" z prvního disku nebo "Stáli tam" z druhého. Plně to pak dokumentuje instrumentální verze "Tanečnice", která je na albu i ve verzi s textem, se kterým je myslím mnohem působivější. Naopak jakýmsi pojítkem s prvním diskem a uzavřením pomyslného kruhu je úplně závěrečná skladba, která se na kompletu také objevuje podruhé, tesknou atmosférou prostoupená "Výkladní skříně". Ve verzi s výrazným saxofonem Jana Štolby jasně dokumentuje, co vědí všichni Janotovi skalní příznivci - že totiž málokterá skladba byla zahrána dvakrát přesně stejně. Z výše řečeného je asi jasné, že podstatně zajímavější se mi jeví disk číslo jedna, ale to rozhodně neznamená, že by ten druhý nestál za poslech - jen je prostě méně stravitelnější. Každopádně další dluh byl splacen a nezbývá než se těšit na hypotetické budoucí vydání nahrávek se skupinou Mozart K.

Indies

Autor: Antonín Kocábek



 

[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz