Tři večery s Petrem Cibulkou
( Karolína Mužáková, HOST č. 4, část rozhovoru, jaro 1987 )

- A co preferuješ v hudbě?
Rozhodují dva základní body. Snažím se propagovat věci, které jsou komunisty potlačovány, a za druhé: aby to bylo dobrý. Občas v tom vzniká rozpor. Například u soudobého, komunisty velmi ostře perzekuovaného undergroundu, což je ta základní podmínka, aby mě to začalo zajímat, tam není splněna další podmínka: kvalita.
- Je to čím dál horší, že?
Řekl bych, že to úplně zdegenerovalo. Mluvím o duchovním minimalismu. V posledních letech jsem slyšel jedinou špičkovou ryze undergroundovou skupinu - a to je Posádková hudba marného slávy - odněkud z Valašska, myslím, ze Vsetína - mám na ně kontakt... ale těžko se s nimi spolupracuje. Měli možnost své nahrávky dostat i do zahraničí, ale nic pro to nebyli ochotni udělat. Ale nevím, jestli jsou tak zbabělí, asi ne, protože jejich texty jsou tak ostré a nekompromisní, že kdyby to byli klasičtí čeští zbabělci, tak takové texty nemůžou nikdy dělat. Spíš jsou líní a organizačně neschopní.
- Pro jaký okruh hrají?
Myslím, že pro takový ten hospodský underground, pro ty ochlasty... - valašský...
- Jsou opravdu tak hudebně dobří?
No, každý na to může mít svůj názor, já jsem z nich odvázaný jak hudebně, tak textově. Pro mě je důležitá obsahová stránka umělecké tvorby, jestli někdo perfektně ladí nebo intonuje, to už pro mě není tak důležitý. - Máš jejich texty? Jim je v té nahrávce tak dobře rozumět, že si myslím, že to není bezpodmínečně nutné.
- A jinak opravdu nic? Nikdo?
Z těch několika desítek undergroundových skupin už nic, no, ono v Čechách se o undergroundu nedá ani moc mluvit, posunuje se to na východ. Na Moravě je underground relativně dost v kursu, hlavně v menších městech, řada skupin na něj přísahá - on je to pro ně spíš životní postoj než umělecká forma.
- A v Brně?
Z ryzího undergroundu je tu jen skupina Květen (výtvarníků Petra a Pavla Kvíčalových - doplněk NN). Taky přední reprezentanti "duchovního minimalismu". Mně osobně není jasná hranice mezi alternativní scénou, punkem, novou vlnou, undergroundem - mám pocit, že ty hranice jsou uměle vytyčovány a že spíš záleží na pocitech členů skupiny. I když, řekl bych, už se vlastně jedná o undergroundovou komerci: většina skupin na Moravě se snaží hrát jako DG 307 nebo Plastic People, vidění světa je naivní, bezvýchodné, texty depresivní, ovšem mám pocit, že je to křeč, póza. Nic původního, žádné vlastní vidění světa, nové myšlenky, je to jen opakování a rozmělňování zmíněného, kdy se skupiny snaží nevybočit z tohoto rámce: řekl bych, že v undergroundu převládl kulturní bolševismus, netolerance, provincionalismus. - A ti, kteří se snaží oficiálně prosadit? Zajímavé je, že alternativní scéna u nás existuje v takovém rozsahu jedině díky debilitě oficiálních kulturních pracovníků, kteří ji uměle vytvářejí a stále znovu obnovují. Mám zhruba 250 alb alternativních skupin (rockových nebo folkových) plus několik desítek dalších, které zpracovávám nebo je nepovažuji za schopna dalšího šíření. Komunisty řízené gramofonové firmy dokázaly za 30 let vydat asi 20-30 rockových a asi 10 folkových alb. Ale to, co se ve světě považuje za alternativu - ty nekonvenční nové myšlenky - můžu vystopovat jen na několika svých albech. U většiny je to z vnějšku vynucená alternativa. Kdyby je komunisté pustili do televize a nahrávacích studií, tyto skupiny si na alternativu už nikdy nevzpomenou. To není žádný uvědomělý postoj mimo tento zdiskreditovaný systém produkující lživou pseudokulturu, které ani sami zprostituovaní tvůrci nevěří.
- Je podle tebe v alternativě někdo, kdo by myslel hodně poctivě?
Myslím, že ta hranice je strašně nepostižitelná, mezi oficiálním a neoficiálním je dnes už skoro setřelá, skupina dnes zakázaná, nedoporučená je znovu oficiální a naopak, viz Pražský výběr, Garáž... To je problém umělců všeobecně, že potřebují exhibici, kontakt, uznání, když bude navíc finanční, bude jenom lépe, já v tom postrádám zásadní duchovní či politický postoj, výchozí platformu. Většina umělců to podle mě nemá promyšlené, jsou to spíš instinktivní reakce a postoje - proto jsou ti lidé schopni létat ode zdi ke zdi. V hospodě je umělec schopen kritizovat komunisty a pak podepsat prohlášení tvůrčích svazů o tom, jak Charta lže když tvrdí, že v ČSSR není umělecká svoboda. Nebo když mu nevydají LP, tak v ČSSR se nedá žít, až mu něco vydají, hned je jejich. Měl jsem možnost poslouchat rozhovor dvou oficiálních brněnských umělců, kteří se ovšem stylizují do role spíš opoziční - no, a ten rozhovor se týkal toho, jestli už byly vypsány ceny k soutěži o 40. výročí čehosi - nevím, jestli Únor, osvobození nebo co. Tvrdím, že většina umělců je natolik instinktivní, že je schopna vlastně sloužit čemukoliv, pokud uspokojí svoje potřeby se nějak exhibovat - popřípadě mít se prostřednictvím umění lépe než ostatní. Třebaže dnes se k Jirousově Zprávě o 3. českém hudebním obrození stavím trošku kritičtěji než kdysi (zpočátku jsem byl nekritickým obdivovatelem), řekl bych ale, že jako zpráva má trvalou hodnotu (viz. http://www.cibulka.cz/vonn/nep/pro/1.htm ), i když např. Milan Knížák o ní mluvil kriticky, a že několik myšlenek je tam platných pořád. Jedna z nich je, že pokud se čestný umělec žijící v totalitním režimu (ale pravděpodobně i v normální více méně svobodné společnosti) bude chtít mít prostřednictvím umění lépe než ti ostatní, pak umělecky sám sebe - nevím, jestli zabije...
- Začne si stavět hranice...
Pravděpodobně. Autocenzura se projeví, takže ho ani nebude nutno kontrolovat ze strany státu - sám se jako umělec vyřídí. Bude vyrábět už předem známé modely, o kterých ví, že se budou prodávat, líbit a za které bude získávat ocenění. To se netýká jenom Gotta, Dietla a podobných uměleckých řemeslníků, ale toto nebezpečí hrozí i většině neoficiálních kulturních aktivit. Zde se zase přizpůsobují požadavkům svého publika.
- Ty jsi si stoprocentně jistý, že z toho nikdo neunikl - třeba jen silou své šílenosti? Jsou lidé, kteří jsou natolik šílení, že nejsou schopni... - Postavit si hranice?
Ano. Oni by třeba rádi - podle mě by rádi byli zařaditelní do toho proudu, ale bytostně nejsou schopni. - Můžeš uvést příklad? Já bych řekl, že třeba John Black Sahara - to je jeden z lidí, kteří nemají nic proti tomu hrát pro obrovské množství lidí a být hvězdou, ale jeho neovladatelnost mu v tom brání. Možná, až zestárne... - To je Brňák? Pražák. Hrál s DG 307. Byl jednou s vůdčích osobností Duševního hrobu, potom Precedensu - řekl bych jeden z nejzajímavějších textařů rockové scény. Nebo Oldřich Janota - i když mám pocit, že podle některých měřítek je nenormální - nevím, protože si jeho tvorby šíleně vážím - nevím, jak ty jeho stavy popsat. Ale je možné, že Janota měl své texty dost dobře promyšlené, i když dnes se zdá, že to současně taky mohla být dost pocitová záležitost. Nevím. O Janotovi je těžké mluvit. Není to ale jen můj problém. Do dnešního dne totiž ještě nikdo nebyl schopen napsat jeho profil, rozbor textů, hudby atd.
- Kromě rozbujelých hormonů a obrovského talentu nebo kromě "šílenců" myslíš, že tu neexistuje nikdo s čistým štítem, kdo by si ani uvnitř sebe nestavěl hranice?
Mluvíš o oficiální scéně nebo všeobecně?
- Zajímalo by mě to spíš všeobecně.
Všeobecně jsou tu takoví lidé: třeba Mikoláš Chadima má tyhle věci hodně promyšlené a díky tomu, že on není instinktivní zvířátko, jeho tvorba má neustále vzrůstající kvalitu. Za posledních 10-15 let jde stále nahoru. To je dost vyjímečná osobnost, řekl bych - o něm se těžko mluví, je rozporuplný... ale především má jasno politicky, ví dobře v jakém systému žije a co ten systém od umělců požaduje, jakými prostředky na ně působí, aby dosáhl toho co chce...
- Je ti politicky podobný?
My nemáme stejné politické názory, ale nepovažuju to za podstatné. Je to člověk, kterého si můžu vážit, i když má odlišné politické představy, protože je poctivý. - Myslí si, že s tímhle systémem se dá vyjít? To si nemyslím. O komunistech a čecháčcích nemá absolutně žádné iluze, ale odmítá se zásadně... - Proti nim stavět? Ne. Odmítá se korumpovat. Mohl vystoupit na prvním Rockfestu a odmítl to, přestože to snad bylo zbytečné, protože oni sami ho tam chtěli a byl dokonce i na plakátech - takže nemusel dělat žádné kompromisy - na rozdíl od jiných, kteří se trošku učesali, včetně Plastic People - a mohl klidně vystoupit. Neučesán. On nemá klasickou politickou tvorbu, jako třeba Posádková hudba Marného Slávy s některými vyloženě politickými texty, ty on nedělá. Ale v tom, co dělá, tam je v nižších vrstvách "nějaké antitotalitní poselství" vždycky zakódováno.
- Jak to, že není perzekuován?
Není, protože žije v Praze, kde došlo už k jednomu skandálu s Plastic People - myslím, že kdyby k němu nedošlo, došlo by ke skandálu s Chadimou. Ten se mi zdá být mnohem nebezpečnější než bývalí Plastic People. Kromě toho je chartista, byť nepříliš aktivní v Chartě, o to je aktivnější v opozičních kulturních aktivitách. Byl velmi aktivní v Jazzové sekci, členem jejího výboru, je jedním z nejdůležitějších lidí čsl. alternativní scény, je schopen o ní psát. Napsal o ní vynikající, byť trošku biografickou knihu, zaměřenou hlavně na Extempore, ale je pojatá tak široce, že je možno říct, že jde o jednu z nejlepších prací i o neoficiálním čsl. rocku všeobecně - pár ukázek, které jsem zatím četl, považuju za bezkonkurenčně to nejlepší, co v této oblasti vyšlo. Tohle by měli co nejdřív vydat v zahraničí. Snad se někdo najde.
- Takže státu nestojí za to ho perzekuovat?
Oni se o to snažili, tahali ho po výsleších, měl několikrát trestní stíhání, sebrali mu pas, za posledních 15 let jej měl jen několik měsíců, dali mu možnost se vystěhovat. Pustili ho do Anglie a k jejich zděšení se vrátil.
- A proč ho nezavřeli? Myslím si, že v době kdy ho mohli zavřít, jiní lidé se jim k tomu zdáli vhodnější; a když pak zjistili, že je pro ně mimořádně nebezpečný a je schopen překonat svůj strach z nich, situace v ČSSR už byla taková, že proces s Chadimou by byl pro ně příliš riskantní. I když je pro ně nebezpečný už od konce 70. let; jenže po procesu s Plastic People bylo nevhodné zavřít muzikanta za muziku (Viz. PROCESY PROTI ČESKÉMU KULTURNÍMU UNDERGROUNDU 1975 - 1977 ). Mohli ho zavřít za jiné věci, bylo jich dost, ale to by byl mezinárodní politický skandál. Navíc to Chadima dělá tak dobře, že je obtížné mu něco dokázat. K tomu ještě při mnoha výsleších, kterými prošel, zjistili, že tu dobu, kdy byl ochoten mluvit, prošvihli - a dnes už Chadima nemluví.
- Byl k tomu ochoten?
To není věc ochoty, k tomu musí člověk dorůst. Lidé když začínají, jsou většinou natolik labilní, že pro policii není problém dostat z nich výpověď. Někteří nejsou schopni naučit se odmítnout výpověď do dneška, i když mají mnoho let zkušeností - třeba Plastic People. Tam co výslech, to katastrofa. Nebo takový Petr Pospíchal, což je problém, protože to je nebezpečné nejen pro něho, ale i pro ty druhé. Přitom zde existuje zákon, paragraf 100, odst. 2 trestního řádu, který každému dává právo odmítnout u výslechu vypovídat, pokud máte pocit, že byste svou výpovědí mohl uškodit sobě (a to můžete vždycky) nebo někomu ze svých blízkých. - On ví, že tu možnost má... a nemá dostatek vnitřní síly, aby neřekl ani slovo. Má z nich strach. Namlouvá si třeba, že neříká nic důležitýho nebo říká jen věci, které oni znají, ale to je nesmysl, vždycky řekne víc než by měl a ohrožuje tím druhé.

    

[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz