Drahomyšl
Menhir Zakletý mnich


"Jest první březnová neděle l.p. 1904. Keltský měsíc Nion. Počasí tomu odpovídá. Skutečná badatelská saisona ještě nezačala. Přesto jsme se vydali směrem severním k řece Agaře, abychom hledali kamenná znamení, zanechaná zde prvními kulturami, ať již to byli Knovízi či Únětici. Soudruhy na této pouti budiž mi má žena a osmiletý synek. Přestože osobně za středisko megalithů v české kotlině Sedlčansko nově považuji, Lúnsko zůstává obecně veřejností nejvíce oblíbeným krajem menhírů. Povozem na cestách smýká vítr. Před hradbami města Lún uhýbáme vlevo v západ, a po klikatých stezkách dorážíme do osady Drahomyšle. S hledáním kamene nemáme potíže - svítí bělavě již zdáli, a přístupová cesta jest dobrá. Zastavujeme u rybníčku vpravo hned na začátku vsi. Ledový vichr nás vítá a na obzoru se zdvihají první kužely Středohoří. Agara jest z tohoto místa nějakých dvacet honů vzdálena. Asi po pětistech krocích jsme na místě. Balvan mne udivuje svou velikosti a ladným tvarem. Zkamenělec jest necelé látro do výše, lehce k půlnoci nakloněn. Zhotoven z pískovce křemitého zvaného slepenec, zvícího odhadem čtyřiceti centnýřů. Jde o nápadně plochý kámen tzv. „sluňák" s trojhranným tvarem...
 

Ke kameni váže se pověst o žatecké dívce, která se do mladého řeholníka zamilovala. Uprchla s ním, však sledoval je podezíravý převor kláštera. Ten mladíka za jeho skutek proklel. Kletba údajně nebožáka v kámen proměnila. Ze způsobeného neštěstí a z čarodějnictví byla obviněna nevinná dívka. Ta, ze strachu před mučením se k činu raději doznala. Též kolují pověsti o několikerém odvezení kamene z pole a údajném opětovném navrácení na původní místo - možno jest tedy, že původní poloha byla patrně odlišná. Zde mu to však znamenitě sluší. Navíc jest půda kolem kamene rolníky obkroužena do úhledného oválu, a celek tak tvoří krásnou krajinnou svatyni s romantickou kulisou vzdáleného vulkanického pohoří. Sensibil p.ing. Kozák považuje tento menhír za starší než jest Pastýř klobucký. Podle jeho slov má zkaměnělec také mnohem silnější schopnosti energetické - do kamene přichází zemská energie a 3 složky energie kosmické. Zakletý mnich má i tak řečené "oko", tedy jakýsi prostředek komunikace, snímání obrazového osob příchozích a okolní krajiny. Ing. Kozákovi se prý podařilo s kamenem i v mentální kontakt vstoupiti, tak jako to v dávných dobách jen pravěcí knězi druidové dokázali...


Nastalo odpoledne a slunce již na své pouti sklání se k západu. Vysílá tak své paprsky přímo na sklopenou plochu menhíru, tvoříc dokonalé lehátko ke kontaktu s povrchem kamene, chvilkovému splynutí s krajinou, se samotnou přírodou, a snad i k načerpání energie všeho druhu... Když poté pořizuji fotografické snímky místa, plácá mi kabát větrem kolem těla - nezúčastněnému pozorovateli může můj pohyb náznaky jakéhosi rituálního pohanského tance připomínati. Neodolám, a přes zmrzlé prsty pořizuji tužkou skicu menhíru. Pokrývám plochu papíru chvatnými nestejnoměrnými tahy a uvědomuji si, že mi ruku místy vede vítr..."


(Z deníku Jetřicha Tyla, amatérského archeologa)

Vysvětlivky v textu použitých měr:
1 hon= 124 až 187m
1 krok=0,8 m
1 látro (české)=2,37m
1 centnýř=56 kg

Agrimonrix, 26.3.2004