Byla to celkem plánovaná událost, takže když jsme si v pátek dali sraz ne zvonaře, docela mě překvapilo, že jsme tam v domluvený čas byli jen dva. Každopádně, nakonec jsme se všichni naskládali o docela plného autobusu a jeli směr Myslibořice. Proč? Protože se tam měl odehrát náš víkendový trénink. Okolo šesté jsme byli na místě a lidí tam nebylo zrovna málo, konečný počet se vyšplhal na něco okolo 25.

Ještě ten večer se naše výprava vydala do tělocvičny, kterou jsme k našemu velkému štěstí měli půjčenou, venku totiž byla obdivuhodná vrstva sněhu, na které by se trénovalo opravdu špatně. Naprostá většina z nás začala cvičit panoše a ten zbytek,co absolvoval letní trénink se pustil do zbrojnoše. Asi za dvě hodinky jsme toho všichni měli plný brejle, tak jsme se ještě na chvíli postavili do jezdce a šli si odpočinout domů. Zkrátka stihli jsme toho opravdu hodně, před spaním jsme si ještě poslechli historii meče a přilby a spát jsme šli okolo půlnoci.

Druhý den hodně brzo ráno v pokoji zazvonil budík. Hm, snídaně byla dobrá, ale do tělocvičny jsme se museli pomalu dokopat – vidina promakaného dne holt v sobotu nenadchne. Ze všeho nejdřív jsme se vrhli na techniku, no a pak se zase jel panoš a zbrojnoš. Na oběd jsme se vrátili domů a střihli si odpolední klid. Aby to nebylo monotónní asi za hoďku a půl jsme se vrátili do tělocvičny, Večer jsme si připadala jako velký vygumovaný balón – akcí a protiakcí na mě ten den bylo trošičku moc. Přibližně hodinku opřed koncem jsme absolvovali přednášku od Oremira, že to, co se tam snažíme naučit vážně na žádné bitvě nepoužijeme, a že bychom to stejně všechno museli umět asi desetkrát rychleji, no co se dá dělat…Po návratu domů jsme si ještě napsali test na historii meče a přilby ( šťastnější pouze meče ;o)). Spát jsem šla s pocitem, že přísloví Carpe diem bylo naplněno.

V neděli ráno jsme si zaběhli 1,5 km, na což mám památku doteď, podmínky byly věru nepříjemné. Cesta, po které jsme běhali v létě byla dokonale zapadaná zmrzlým sněhem, ve kterém byly vyšlapané díry z dřívějška. Běhalo se po tom, no, řekněme kostrbatě. Následovala chvíle odpočinku a pak, po kratičkém zopakování všeho, co jsme se naučili , jsme se pokusili o složení zkoušek, všichni úspěšně (až na ty, co odjeli už sobotu, nebo v neděli ráno). Pomalu se nám to chýlilo ke konci, takže po obědě už jsme se jen chystali na následující odjezd a dívali se na fotky.

Co říct na závěr? Bylo to vážně fajn, spousta lidí, spousta jídla, spousta tréninku. Stálo to za to, už se těším na příště:o)…



Autor: Hibou