Pátek jsem strávil tím, že jsem dal dokupy všechny postavy, naplánovali jsme strategii pro splnění podstatných kvestů a to jak zatopit nazgúlům. Z Gandalfem jsem probral pár detailů kolem Froda.

Padl jsem vyčerpáním kolem druhé, ale nespalo se nic moc, byl hluk. Vstával jsem v půl šesté, vyrazili jsme na bojiště a prošli si ho. Pak jsem sehnal chybějící orly. Snědl kousek chleba a El mi nabídla trochu kafe. Pak jsem se chvilku ukázal na představení panovníků, sgrupoval svoje lidi (Lamairu, Rodinka, Orli, Istari) a vyrazili jsme do věže. Se všemi kouzelníky jsme již měli domluvené kouzlené zbraně a hned jsme je navyráběli. Pět minut po začátku hry už jsme stáli u Minas Tirith a připravovali se k útoku.

Na začátku jsme vyrazili k Mordoru prudit, ale skoro nikdo tam nebyl. Umbarští byli zalezlí ve věži, Mordorští v zásadě taky. Patová situace. Postupným vyčerpáváním jsme se dostali do nevýhodné situace, ze které jsem byl donucen ustoupit (a bohužel se mi nepodařilo přesně vysvětlit těm zbytkům, co se děje - nepochopili co se od nich chce a tak tam zůstali). Pak přišla zpráva o tom, že jsme sice zabili dva první nazgúly, ale že jsou znovu oživeni, protože je černá slabší.

V pohodě jsme plnili první kvest - nikde nikdo. Rohanští se pustili do dalšího a já šel chystat podmínky na třetí kvest. Dorazil jsem do Lórienu, kde jsem nalezl Celeborna v depresi - na západní frontě u Morie nás opravdu drtili. A teď nás tam čekal kvest o kouzelný luk, viděl jsem to špatně, bylo nás tam málo, na štěstí černá strana zatím nikde. Láďa kvest odstartoval později (prý aby si nikdo nestěžoval, že začal brzy). Byl jsem s nervama v kýblu, ale černá přišla moc pozdě ... sice nás podrtila, ale kvest byl náš. Stáhli jsme se a Dain mi předal ten luk, chtěl jsem ho dát někomu z Gondoru, ale k tomu jsem už neměl příležitost, takže jsem ho dal nakonec Nellmegilovi.

Stáhnul jsem se do Roklinky, která byla plná mrtvol. Pak přišla černá a proti ní jsem stál jen já, Elrond a Radagast. Ani nevím jak jsem se odtamtud dostal. Byl jsem schovaný v hustníku a černá odtáhla. Situace se začala lepšit, lidé se začali scházet a začali jsme chystat Bitvu o Froda u Brodů. Byla vybojována bez problémů, černá zase přišla pozdě. Potom jsme se dozvěděli, že byla konečně našimi dobita Morie, těsně po tom co si odnesli jedno železo. Začali jsme těžit a z železa trpaslíci postavili železné brány. Od Radagasta jsem se dozvěděl, že zabil Jedničku, ale že to neplatí, protože není žena. Gandalf pověřil svoji osobní ztrážkyni, aby to udělala místo Radagasta. A ta Jedničku zlikvidovala. V té době jsem dostal zprávu o tom, že Frodo má splněno a kde se nachází Hora osudu.

Začali jsme se připravovat na druhou Bitvu o Froda. Měl jsem naplánováno, že do ní půjdu s velkou Gondorskou zástavou. Poprosil jsem Arwen a ta mi ji připravila. Vyrazili jsme, ale protože jsme v Roklince neměli mapu a ani já u sebe seznam kvestů, nebyl jsem si jistý, jestli jsme vůbec dorazili na správné místo. Po minutách nepříjmného čekání jsme zjistili že naštěstí bylo. Tato bitva byla opět vybojována bez problémů a rovnou jsme se přesunuli k Černé věži a začali ji obléhat. K ničemu to ale nevedlo. Zkusil jsem tam poslat Elharyona s Taurendilem, protože umí sekunďáky, ale i ti se vrátili, že s tím nic nesvedou (možná kdybych měl takových deset, tak by to šlo). Nakonec jsme se dohodli, že tam začíná být trochu horko, a že se dostáváme do nevýhodné pozice. Takže jsem zrušil obléhání a stáhnul se do Roklinky. Po cestě se mi podařilo přerazit příčnou tyč od zástavy, ale Arwen ji znovu opravila.

Měl jsem toho už docela dost, ale splnil jsem co jsem si naplánoval. Teď už nám zbývalo jen jedno.

V Roklince jsem dorazil na setkání Bílé rady, která řešila jak dostat Froda do Mordoru. Převzal jsem od Froda Prsten (to bylo poprvé, co jsem ho zahlédl - Frada i Prsten) a vyslal ho s několika orly a dlašími létavci do Mordoru, aby si ověřil místo, kde Hora osudu je. Vrátili se zpět, ale moc moudří z toho nebyli. Vrátil jsem Frodovi Prsten. Zástavu jsem předal Celebornovi, aby vedl útok na Mordor. Pak přiběhla Jixi, že prý nemůžeme nalézt Horu osudu. Tak jsem vyrazil já a dva další u nichž jsem očekával, že do Mordoru přímo půjdou, že nám tu Horu přímo ukáže. Stejně jsem to nepochopil (už mi bylo dost zle a nechtěl jsem na ni upozornit černou). Tam jsem dal dohromady plán a zkonzultoval ho s Orgy. Když jsem se vrátil, zjistil jsem, že Frodo proti mým instrukcím nečeká na mě v Minas Tirith, ale že už vyrazili napřed. V Minas Tirith byl pouze Elrond. Pověřil jsem ho sestavením jednotky, která pomůže Frodovi v Odulině soutěsce. Plán to byl dobrý, ale uskutečnit se jej nepodařilo - s Frodem už jsem se nesetkal. Vyrazil jsem ho hledat a potkal Celeborna, s tím, že Gondorská zástava byla zneuctěna, ať ji odnesu do Gondoru, když je stejně moje. Tak jsem ji tam odnesl. Pak jsem pokračoval v hledání podle Elrondových instrukcí, prolezl snad všechny hustníky, ale Frodo nikde. Hledal jsem dlouho a pořád nic. Začalo se schylovat k chvíli, kdy prsten Froda ovládne. U Minas Tirith jsem se setkal s Vladem, který tvrdil, že je viděl, tak jsem ho přesvědčil, aby mě tam odvedl. Tam už jsem našel jen Gandalfa Bílého, který mi sdělil, že Prsten byl zničen a že při tom pomohl Saruman (Gandalfa při tom zabilo umbarské dělo). Stáli jsme u Černé věže, ve věži pár černých a jen pár trpaslíků s Dainem. Strhli jsme jednu její zeď a dobyli ji. Pak se z druhé strany vyrojilo pár černých, s Dainem a pár dalšími jsme je napadli, ale bylo nás málo a nakonec jsem musel využít veškerý svůj dúnadanský um, abych tam odtud unikl. Jediné co mě udrželo při životě by slib, který jsem dal Arwen, že já ji v boji nezemřu (jako Aragorn minulý rok). Dorazil jsem do Roklinky. A byla slavná svatba a kdo na ní nebyl musel litovat. Elrond vedl řeč a všichni víme jak to takový Elrond umí. A to byl konec.

Na konci jsem se dozvěděl, že Saruman postupoval přesně podle naší dohody. Dokonce zástavy dobyté v Edorasu jim daroval zpět (bez toho, aby je ovládl). Sarumanovi a Elrondovi se jejich nápad na přesídlení Edorasu nepovedl, jak jsem předpokládal. Saruman se pokusil vyhubit naše kouzelníky, aby byl jediným kouzelníkem ve hře, ale to se mu nepovedlo.

Takže na závěr snad poděkování (určitě na někoho zapomenu):

Takže nejprve Lamairu a Rodince dík za celkovou podporu, byli jste skvělí a byly jste v bitvě znát - Výslovně Fairému, Alin a El za seržantování, Tiraelovi za koordinaci rozvědky. Elharyonovi a Taurendilovi za to, že mi po většinu hry vydrželi dělat osobní stráž.

Melisilmé jako svému osobnímu zvědovi a poslovi - nikdo ve hře zcela jistě neměl lepšího.

Panovnílům bílé - takovéhle jsme ještě neměli - Armin a Olaf byli neskuteční (tolikrát jste tu elfku ale schvalovat nemuseli ;-)), Ceasar byl nepochybně nejlepším panovníkem Gondoru co pamatuju a bez jeho jednotek bychom neměli šanci. Totéž platí i pro panovníky elfů. Celeborn sice vypadal proti ostatním panovníkům bílé jako klučina, ale to mu nic neubíralo. Dík mu a především Galadriel jak se starali o Froda. Galadriel a Arwen za to jak byly ozdobou Lórienu a Roklinky. Nenymirovi dík za jeho zákulisní diplomacii a za tu svatbu nakonec.

Dík kapitánům elfů - Argonovi, Blueovi a Mormegilovi (i těm, co jsem pominul) - byla to čest s vámi bojovat.

Dík orlům za to jak makali a taky že mě ráno před bitvou neposlali do háje, když jsem je přemlouval. Dík Bonhartovi za jeho dřinu, i když se nakonec nemohl hry zůčastnit.

Dík Radagastovi za pomoc a za to jak proháněl Nazgúly ... takového jsme taky ještě neměli (tedy minulý rok ano ;-))

Dík Gandalfovi za pomoc a za Froda a že to nakonec dotáhl do konce (a taky za ten kostým - to nepamatuju - konečně jsme mohli vidět trik se špičatým kloboukem ;-)).

A dík Frodovi, že to zvládnul, a že ho tam nakonec hodil. Bylo to napínavé.

Dík Sarumanovi a sarumanovcům obecně - o těchhle lidech těžko něco říct, aby to nevyznělo hloupě - tak snad jen dík za to Burgundské, opiješ mě někdy příště. BTW, mám pocit, že jsi plnil svoje sliby lépe než já.

Dík nepříteli. Za to že že jsme měli s kým zkřížit zbraně a že nám dokázali zatopit i když jich bylo míň.

A samozřejmě dík organizátorům, protože bez nich by nebylo komu a za co děkovat.