Bitva pro mě, Tiraela a Oremira začala už před nějakým časem pokusy o přípravu - společné tréninky v Brně a Praze vyšly jen částečně, na tréninku v Praze se Oremir coby Gandalf sešel s Mormegilem, který se měl stát Celebornem a Arcem, který měl být jedním z jeho generálů, a Lyrel, která figurovala jako šéfka orlů (a dlužno říci, že se jí letos povedlo sehnat fajn lidi, orlové docela jeli). Došlo k prvním rozmluvám o strategii na celé bitvě a k návrhu prvního plánu, který později nemohl být aplikován (stejně jako jiné) díky rozvržení terénu a věží. Jinak bylo na tréninku kolem 30 lidí, a počet se postupně zmenšil, což byla docela škoda - a totéž se opakovalo o několik víkendů později na Brněnském tréninku, kde nakonec ze Sviní nedorazil snad nikdo (a doteď si myslím, že to je pro obě strany škoda), a z Rodinky z různých důvodů asi třetina (aspoň že Lamairu přijelo ve slušném počtu). Nakonec z toho byl úžasný víkend, který začal tím, že jsme si byli s Oremirem a Tiraelem prohlédnout budoucí bojiště (dodnes nevím, jestli nás ten uhhurák poslal takovou oklikou úmyslně, nebo ne, ale hlavně že jsme nakonec dorazili :)). O víkendu jsme si zašermovali parádně, odzkoušeli brániště, ze kterých jsem měl už měsíc před bitvou špatný pocit, a našlo se dost času i na mimobojové aktivity typu frisbee (frisbee rulez! :)). Pak už jen zoufalé přípravy týden před PP (dodělat vrhačky, dodělat kostýmy, dodělat šípy, opravit meče, dodělat chrániče, vyrobit Glamdrink pro Gandalfa) které se díky nasazení mnohých dotáhly do úspěšného konce (díky směřuji především Liborovi a Tiraelovi) a PP ťukalo na dveře.

Těsně před PP jsem byl trošku vyveden z míry některými dírami v pravidlech, které efektivně vytvářely nedobytnost věže, pokud ji bránilo alespoň 20 lidí…a to jsem si nevšimnul další krpy, která se nakonec v bitvě projevila, a díky které bylo možné bránění protáhnout v libovolném počtu lidí na libovolnou dobu. Do toho nejasnosti v některých kouzlech (Gandalfova aura nezranitelnosti, u které nebylo výslovně zmíněno, že se s ní nesmí útočit), hrůzné zprávy o Rohanských koních (návrh, o kterém jsem slyšel, počítal taktéž s nezranitelností, byť časově omezenou), to vše ve mně vytvořilo pocit, jako by někdo udělal list s dobrými změnami (některé návrhy na změny v dobývání byly strašně fajn) a list se špatnými změnami, a pak si je spletl.

V pátek se navíc rozšířily další poplašné zprávy typu polovina rodinky včetně El nepřijela, nedorazila skoro polovina elfů - včetně těch lepších, čímž jsem se naštěstí ani nemohl zabývat, protože jsem se na místě jen otočil, a i s Ailinkou dorazil o den později. Sobota začala hekticky - hned po příjezdu jsem odešel na poslední poradu panovníků a organizátorů, na které se podařilo vymítit některé z chyb (uffff…) a po ní začal Mormegilův trénink elfů, udělaný opravdu dobrým způsobem - všichni se rozdělili do skupin, každá dostala instruktora (a my měli tu čest trénovat pod vedením samotného Celeborna), a pak se docela systematickým způsobem probral manévr po manévru, od ústupu přes obchvaty až po totální útoky. Pro nás výtečné opakování, pro nováčky určitě platná pomoc (nebo alespoň ochutnávka toho, co se taky dá dělat). Po tréninku se Lamairu, Rodinka, Gandalf a Radagast odebrali na průzkum terénu a rozmístění věží. Terén byl dobrý, ne příliš nebezpečný (až na jednu cestu, která vedla mezi bílou a černou a to v téměř dvoumetrovém rigolu), a rozhodně zajímavý, na první pohled ale výhodnější pro černou - lepší rozestavení věží (tohle byla fáze, na které jsme se přesvědčili o tom, že původní plán vykonat nepůjde), lepší terén mezi nimi. Od počátku jsem se bál především toho, že by se mohl celý Mordor vrhnout na Lorien, s trochou štěstí / trpělivosti ho vypálit a tím by fakticky odříznul Gondor, který by to pak měl na místa, kde se něco dělo, dost daleko. Tahle obava se ale nevyplnila a Lorien i s trochou štěstí nikdy dobyt nebyl. Bylo jasné, že na velké útočení to nebude, a že to (překvapivě) bude opět muset projít přes Froda. V sobotu se také Gandalovi povedlo sestavit skupinku nazgůlhunterů složenou z několika elfů a orlů, která nakonec ovlivnila průběh bitvy docela podstatným způsobem. Večer se konala elfí slavnost (v novém střihu, napoprvé to asi nebylo úplně dokonalé, ale rozhodně zajímavé), a po ní porada panovníků bílé, na které byl dohodnutý předběžný plán - a tady se možná poprvé projevila Gandalfova síla (doteď si tím nejsem úplně jistý), když dokázal bez toho, že by vystupoval jako autorita nad ostatními, odmanévrovat vzájemnou kooperaci panovníků do bodu, kdy opravdu začala fungovat a kdy byl dohodnut konkrétní plán.

Nedělní ráno začalo příliš brzy - někdy kolem šesté jsme se vypotácel za Gandalfem ze stanu, abychom spolu s Radagastem a starostou hobitů vyrazili na další průzkum terénu (nutno říci, že se tyhle procházky dost vyplatily, protože jsme od začátku věděli, co kde je a jak se tam dostat). Pak zpět, další organizační věci (sehnat Gandalfa, který byl neustále v pohybu a akci, když domlouval s různými postavami různé věci, sehnat orly, obléci se a připravit k odchodu. Obléknout se do bojového, pak maskování na obličeje, zařídit jídlo a pití… tisíceré díky Ailin, která se díky zranění nemohla účastnit boje a fungovala jako podpůrný tým v jedné osobě. Jen co vím zvládla dodělat šípy, můj druhý nárameník, pomáhat s organizací, namalovat půlku Lamairu a Rodinky, prostě úžasná práce, která navíc není moc zábavná.

Předchozí večer bylo určeno, že s Lorimem budeme na bitvě fungovat jako ochranka Froda, kterého letos hrála Emer (geniální! hobit s houslemi… moc fajn :)), takže jsme vyráželi ještě s elfím předvojem, abychom zjistili, že ještě není dovytyčené herní území, o Lorienském pásu lučištníků nemluvě. Hra nakonec začala s asi 1,5 hodinovým zpožděním, což je i na PP dost. Lamairu se s Rodinkou vydalo do boje ještě pod vedením Gandalfa, ale zbytek odbojovalo především pod Tiraelem, kterému chci ještě jednou vyjádřit velké díky a pochvalu za odvedenou práci. První dobrá zpráva přišla asi po 15 minutách hry - zabit první nazghůl. Možná tohle rozhodilo nazghůly tak, že s nimi do konce bitvy nebyl výraznější problém. Bílé se podařilo splnit několik prvních questů, zatímco my se s Frodem snažili sehnat dýmkové koření pro Toma Bombadila (což nás přivedlo k velmi zajímavé zastávce u hobitů), svolat (nakonec se spíš už jen dostat na) Bílou radu, mezitím uhájit Caradhras, Gandalf vedl útok na Harad, černá dobývá Edoras, bílá dostává s přestávkami pod svou nadvládu Morii, čehož se rozhodujeme pokusit s Frodem využít, abychom jí mohli projít. K Morii se dostáváme ve chvíli, kdy je opět pod nadvládnou černých, ale dobývána z obou stran, na té naší nicméně zase tolik bojovníků není. Pokouším se všechny nahnat do vchodu a zajistit, aby byla obrana prolomena za každou cenu dříve, než Frodo dojde k úhoně, nakonec se sám vrhám do boje po boku Nathaniela a jsem zabit. Ve chvíli, kdy se má nová inkarnace vrací, Frodo úspěšně Morií prošel a… zmizel :) Následujících dvacet minut trávíme s Radagastem zoufalým hledáním, které si o chvíli později zopakuji, když přehlédnu Froda sedícího uprostřed Lorien. Zjišťujeme, že jsme splnili všechny povinné questy, připravuji výběr z Lamairu s podporou Ameby k pokusu o vhození Prstenu, čekáme na vhodný čas. Bílá získává na bitevním poli pod Gandalfovým vedením převahu. Poušíme se s Frodem splnit další subquesty, při plnění posledního na nás útočí Saruman se svými lidmi, Frodo přežívá. Vracíme se do Lorien, připravujeme komando k odchodu k Cirith ungol, na cestě nás zastavuje útok černé na Minas Tirith. Stahujeme se a čekáme, jak se situace vyvine. Přilétá nazghů, tak blbým způsobem, že je mžné ho zabít, pokouším se dirigovat lučištníky tak, aby už neodletěl. V průběhu boje s nimi je v podstatě uprostřed Lamairu Frodo paralyzován Glumem, aniž by si toho všimla ochranka nebo Radagast. Glum uniká, nacházíme ho kus od Lorien, dopadnutí se vyhýbá s tím, že hledá organizátory. Připravujeme se s Lamairu k prohledávání území, černá útočí na Lorien. Útočíme na dobyvatele z boku a rozprašujeme je. Přichází zpráva, že Glum byl viděn v Moranon. Spolu s Amébou útočíme na Moranon, předvádíme v bráništi skvělou práci a vyřazujeme protivníku v poměru snad 1:3, ale díky zdržování (ona krpa v pravidlech pro brániště) nemůžeme zabít obránce dostatečně brzy a přicházejí posily. Vyrážíme s Gandalfem, Tiraelem a Elysirem pod vedením hobitů na pochod skrze celou černou stranu. U Odupána doupěte narážíme na zbytek nazghůlů, odcházíme, než se Gandalf vrácí s posilami, odlétají nazgůlové spolu se Sauronem - a Prstenem, který měl na sobě Glum, který se v panice pokusil před pronásledovateli (kterými byli nazgůlhunteři) proniknout skrze Cirith Ungol, což jej stálo život. Sauron se pokouší ovládnout Prsten, Umbar mizí z bojiště, bílá obléhá tvrz, ve které se Sauron skrývá. Blíží se konec hry. Sauron se zapojuje do bojů, trpasličí panovník jej zraňuje, Faramair vyzívá na souboj - který končí smrtí milovaného Ithilienského knížete, i zhouby Středozemě. Remíza.

Pocity z bitvy jsou obojaké - Lamairu fungovalo na sto procent, bylo schopné se rychle modifikovat a plnit úkoly tak, jak bylo třeba, rozdělit se na dvě skupiny, nebo připojit k jinému útoku, navíc v boji efektivní. Skvělá práce ze strany Tiraela a El, kteří vedli opravdu dobře, mezi ostatními vynikal Ivo, který s námi byl sice poprvé, ale zapadnul a fungoval báječně. Radagast se stal díky kouzlu létání postrachem nazghůlů a spolu s komendem jim působil velké nepříjemnosti. Elfí panovník i generálové vtřískali z dříve opovrhovaného národa maximum, neviděl jsem elfy jedinkrát utíkat z boje. Gondor a Rohan nezklamali, ale ani nepřekvapili. Trpaslíci dokázali s velmi omezeným počtem lid neskutečné věci - klobouk dolů, pánové. Saruman byl neskutečný, celou dobu velmi obratně lavíroval na ostří břitvy a byl krůček od získání Prstene.

Ale hlavně klobouk dolů před Oremirem, coby Gandalfem. Dostál plně své předlohy, nevrhal se zbytečně do boje, ale byl to on, kdo stál za celou bílou stranou, kdo určil strategii, dokázal přimět Bílé panovníky k vzájemné spolupráci, a bílá byla vždy tam, kde být měla. Morálka byla vysoká a udržela se i díky počátečním vítězstvím. Splnili jsme snad většinu questů na ochranu Froda, i když se Sauron nakonec dostal přes Sarumana k Frodově identifikaci dost haluzovým způsobem. Vítězství nám uniklo o vlas nejméně třikrát, bylo to skroo jako by prsten opravdu měl vlastní vůli… Dobrá práce, Gandalfe ;)