Návod pro Lukostřelbu na “dřevárnách“

Byl jsem již vícekrát požádán, abych vytvořil něco jako návod pro ty, kteří by chtěli na dřevárnách střílet z luku. Abych se přiznal, zprvu jsem nebyl vůbec nadšený, jelikož o tom téměř nic nevím. Ano, vím, že když si toto budou někteří známí číst, tak se jim to bude zdát divné, ale je to tak. Dokonce do této doby nevlastním ani svůj luk, a sám sem si pro sebe nevyrobil ani jeden šíp. Ale i tak se mi dost pravidelně stává, že jsem na bitvě lučištník. Možná je to proto, že se již pátým rokem snažím závodně střílet se sportovním lukem. A v tom bych vyděl trochu problém. Sportovní (závodní) luky jsou úplně něco jiného, než luky se kterými se setkáte. I když je pravda, že sem tam se jednodušší typy sportovních luků na dřevárnách taky objevují.

Nejde jen o to, že sportovní luky vypadají úplně jinak či se úplně jinak chovají. Ale jde i o to, že případná technika, která se lze uplatnit při sportovní lukostřelbě se dá na dřevárnách jen těžko uplatnit. Ale i přes to to alespoň částečně jde.

Doufám, že mě odpustíte, že nezačnu hned s popisem techniky, ale osobně si myslím, že důležitější je nejdřív se věnovat tomu, aby byl váš luk a šípy bezpečný nejen pro protivníky, ale i pro vás. Vaše luky mohou být různě silné. Většinou se povoluje do 30 lbs (tedy do 15 kilo). Osobně mi to připadá moc, ale opět je to tím, že vím co dobrý luk, vybavení a střelec při této síle dokáže. Vždy záleží také na organizátorech, zda vám luk povolí. A vězte, že nehodnotí jen luk, ale i to zda si myslí, že s ním umíte zacházet. Výrobu luku pominu, jelikož ta je již dobře vysvětlená jinde. Třeba na Azrikových stránkách. To co bych chtěl připomenout je, aby jste co možná nejčastěji kontrolovali svůj luk, jestli náhodou nepraská, nebo se s ním nestalo něco, co by nemělo. Vyděl jsem už dost, nato abych věděl co takový vadný luk umí. Pokud zrovna delší dobu nestřílíte, vypínejte tětivu. Pokud opět tětivu nasazujete, neopírejte luk o zem a nezohýbejte jej silou. Ničí se tak ramena. Existuje několik způsobů, jak dobře napnout tětivu na luk.

Druhá věc je, aby jste kontrolovali šípy. Nejen svoje, ale i cizí. Pokud najdete nějaký naštípnutý, či jinak poničený šíp, který už by mohl být nebezpečný, nejlepší je ho rovnou úplně přelomit. a zbytky opřít o nejbližší strom. Za žádnou cenu s ním nestřílejte. Dalším problémem u šípů je, že bambulky často upadávají. Pokud budete vyrábět vlastní šípy, snažte se, aby jste zabezpečili, aby bambulky nemohly spadnout. Nejlepší je dát na konec trubky šípu něco, co tomu zabrání (zátku od PET láhve, korek, kousek jekoru,...). Ale jelikož vím, že na dřevárně nejen ze svých šípů živ je lučištník, doporučuji vždy zkusit bambulku ze šípu sundat. Ne se snažit za každou cenu, ale pokud si budete myslet, že jde dolů až moc dobře, sundejte ji. Sundejte ji, a opět šíp i bambulku opřete o strom. Však se o něj někdo přihlásí. A neváhejte to doopravdy provést. Už několikrát se mi stalo, že mi bambulka upadla těsně před výstřelem. A střílet nezabezpečeným šípem je nezodpovědnost a neohleduplnost k protivníkům ale i ke spolubojovníkům.

Další věcí je, zda vaše šípy mají končík, a zda, pokud je nasadíte na tětivu, budou sami držet, či vypadnou. Od tohoto bodu se bude dále odvíjet i technika střelby. Druhou podstatným prvkem jsou letky. To jsou ty kousky papíru, peří, či jiné náhražky, co se dává na konec šípu. Na dřevárnách často slouží jen pro okrasu. Ale věřte, že mají i svůj účel. Upravují a stabilizují dráhu letu šípu. Bohužel tato schopnost se na dřevárnách moc neuplatní, a to proto, že dřevárenské šípy nejsou nijak zvláště vyvážené. Ale i tak je dobré vědět, jak s šípy s letkami případně zacházet. Je zase několik typů jak letky umístit. Často se setkáte se dvěmi proti sobě postavenými. Druhou možností je pak, že budou tři a to 120° od sebe. Snažte se o to, že pokud s nimi budete střílet, nemohly se nikdy střetnout se samotným lukem. Tedy umístit je tak, aby dvě šikmé letky byli na straně, kde je luk, a třetí, kolmá letka byla od šípu.


A teď se již vrhneme na techniku.

Nejprve bych se chtěl trochu věnovat těm, jejichž končíky sami nevypadnou. Existují dvě takové lepší techniky, které můžete použít.

1) Nejprve si zkuste změřit jaká je vzdálenost mezi okem, a lícní kostí. Potom zkuste uchopit tětivu třemi, opakuji TŘEMI, prsty pod místem, kam zakládáte šíp. Zbývající dva prsty zabalte do dlaně. Postavte se bokem k cíli, terči, nepříteli. Ruku v níž držíte luk dejte vodorovně s rameny. Hlavu natočte stejným směrem, kterým směřuje ruka. Ruku, která drží tětivu, přitahujte k hlavě. Loket této ruky mějte vždy směrem vzhůru. Až bude ruka blízko hlavy, snažte se opřít hřbet ukazováčku o lícní kost. (Pohybuje se ruka, NÉ hlava). Končík šípu by jste teď měli vidět přímo před okem. Nebojte se, že je tak blízko. Na cíl zamíříte tak, že na něj směřuje celá trubka šípu. Pokud víte, jak daleko vaše šípy doletí, upravte podle toho sklon ruky, která drží luk. Tedy pokud míříte na trup (Doporučuji. Jednak se jedná o největší zásahovou plochu, a jednak je to zásahová plocha), šíp by měl směřovat právě sem, či na hlavu, či na větve které jsou nad tímto cílem. Záměrný bod volte s ohledem na vzdálenost. Ne proto, že by jste se sem chtěli strefit, ale proto, že šíp letí po balistické křivce. Nezapomeňte, že tato křivka je hodně ovlivněná tím, co vám slouží jako bambulka. Samotný výstřel pak probíhá tak, že tětiva jako kdyby sklouzne z prstů. Tedy pomalu napřímíte prsty, a tím ji uvolníte. Ruka po výstřelu pokračuje v pohybu dozadu. S tím, že by měla skončit někde na rameni.

2) Druhý způsob je již trochu složitější. A pro 99% luků a střelců na dřevárně je nevyhovující. Jde o to, že se nemíří po šípu, ale pomocí mířidla. Proto, doufám že to omluvíte, bych se tomuto způsobu vyhnul. Pokud končík vypadává, lze použit obměnu způsobu střelby, kterou jsem popisoval výše. Jedná se o to, že tětivu chytnete tak, že dva prsty budou pod šípem a jeden prst nad (opět tedy použijeme TŘI prsty). Zase platí téměř vše jak v minulém případě, až na ukotvení. Ukotvení, tedy způsob jakým opřeme ruku u hlavy. Ruku tentokrát opřeme přímo vedle oka. Opět tak, aby končík byl před okem, či nedaleko oka (mírně v boku, dle ukotvení). Samotný výstřel je potom už opět stejný.

Některé šípy nemají končíky vůbec. S nimi je asi nejtěžší jakkoliv střílet (možná se mě to jen zdá, a je to proto, že již jsem rozmlsaný sportovním vybavením). Postupujte úplně stejně, jako před tím, ale dávejte si pozor, aby šíp během nátahu a ukotvení, popř. výstřelu nesklouznul z tětivy. Pokud máte trochu silnější luk, může to dopadnout tak, že se zraníte. Teď jsem popisoval ideální případy. Většinou se stane, že na něco takového, nebudete mít ani prostředky, ani čas. Prvním problémem je, že šíp není dost dlouhý, či je křivý. Problém s délkou lze upravit, tak, že ruku, která drží luk, mírně či více vytočíte k směrem dopředu před trup těla. Tím zkrátíte i délku potřebnou pro nátah. Co se týká křivého šípu, toť otázka. Vždy se již poté jedná o los do loterie. Protože po výstřelu si tento šíp může dělat téměř cokoliv, a jeho směr a let už neovlivníte.

Teď druhý problém. Jak už jsem řekl, ne vždy máte čas, chuť, či schopnost střílet tímto způsobem. Zvlášť na bitvě ne. Popsaný způsob je spíš pokud máte víc času, a potřebujete zasáhnout. Hodí se případně na střelecké závody, či na střelbu na větší vzdálenost se snahou něco zasáhnout. Pro ostatní případy je možná lepší, hlavně rychlejší používat tzv. instinktivní střelbu. Jedná se o to, že luk může být v kolmé či vodorovné poloze se zemí, a míření se obejde bez jakýchkoliv technik. Prostě natáhnete tětivu a nějak vystřelíte. Pokud jste doteď nikdy nestříleli, dávejte si pozor. Nemáte ještě ozkoušené v jaké poloze by měl luk být, a proto můžete ohrozit kohokoliv. Šíp může letět vysoko či nízko, vpravo či vlevo. Bohužel pro bitvy je to rychlí často používaný, a mnoha lidmi ozkoušený způsob. V bitvě mohou nastat většinou tak dvě situace, o kterých lze něco napsat. A to klasická řadovka, či obléhání věže. V řadovce si můžete svůj cíl vybírat. Většinou jsou tři druhy cílů. Protivníci se štítem, bez štítu, a nepřátelští lučištníci. Ať budete střílet na kohokoliv snažte se o to, aby šíp nemohl být v letu nijak ovlivněn (sražen mečem, vychýlen štítem…). Opět to může být nebezpečné pro lidi okolo. Dobré je hlídat si nepřátelské lučištníky. Pokud je vyřadíte hned z kraje bitvy, ulehčíte tím vašim spolubojovníkům v řadě. Obléhání věží podléhá na různých bitvách různým pravidlům. Dobré je se, jako lučištník, na tyto pravidla zeptat ještě před bitvou (na vysvětlování pravidel, či na registraci). Většinou můžou střílet přes zdi věže jen lučištníci tuto věž bránící. V bráně samozřejmě mohou střílet obě strany. Právě tyto dobývání věží se zdají z mého pohledu nejnebezpečnější na zranění. Proto se snažte být opatrní, a střílet na jistotu. Nejen pro to, že někoho můžete zranit, ale i proto, že zásoby šípů nejsou nekonečné. Rozlišujte taky mezi obleháním věže, a dobýváním. Obléhání může znamenat i to, že útočníci nemohou zaútočit na obránce. Pokud budete zrovna obráncem, nevyplatí se vám střílet šípy po nepřátelích. Jen získáte možnost, že vám budou vráceny během dobývání.

Další situací může být, že budete stát tváří v tvář bojovníkovy s mečem. Většinou vám umožní vystřelit nanejvýše jeden šíp. Na ten si dávejte hodně pozor. Někteří bojovníci se jej snaží vyrazit. A někteří ještě tak blbě, že tím mohou ohrozit sebe i své kolegy. Pokud budete vy někdy v pozici bojovníka s mečem, nevyrážejte šíp ani nahoru, ani do boku od sebe. Nahoru vás může zasáhnout do oka. A pokud do boku, a budete mít to štěstí, že šíp zasáhnete až za těžištěm, můžete šíp otočit. A ten pak poletí nechráněnou stranou dál za vás. Jako lučištníkovy se vám pak vyplatí mít ještě druhou zbraň. Nejhůře dýku. Nejlépe pak zbraň, která je dostatečně dlouhá, ale nebrání vám v pohybu. Jako lučištník se totiž hodně naběháte, a budete muset i často uhýbat. Hlídejte si ale čas potřebný pro přezbrojení.

Jak už jsem se jednou zmínil, problémem je také množství šípů. Pokud vidíte, že váš spolubojovník, nebo alespoň ze stejné strany (černá, bílá) má hodně, či nemá žádné šípy, snažte si je přerozdělit. Co vám pomůže když budete mít dvacet šípů a za celou bitvu vystřelíte pětkrát, když ti na vaší straně nebudou mít žádné, a tak nevystřelí nic. Druhým problémem je sběr šípů. Zase je lepší se ještě před bitvou zeptat. A nejlépe tak, aby to slyšeli všichni. Někde mohou šípy sbírat jen lučištníci. Někde je mohou podat i bojovníci. A někde je mohou i tito bojovníci odnést svému lučištníkovy. Tato třetí možnost je pro vás asi nejméně přijatelná. Snažte se také v rámci své strany domluvit si, aby vám bojovníci házeli šípy, které se objeví v řadovce mezi nimi na zemi. Je to místo, kde se zničí nejvíce šípů. A případně se tyto šípy snažte sebrat i sami. A nemusíte to zkoušet nějak rychle a nebezpečně. Klidně si zastavte řadu, a posbírejte. Ale záleží na lidech, někdy jsou ohleduplní, a dovolí vám to a někdy ne. Mě se i stalo, že mezi dvěmi řadami byla hromádka asi deseti šípů. Protlačil jsem se mezi řad, ohnul se, zvedl šípy, a prolezl druhou, nepřátelskou řadou na druhou stranu. Herně jsem nebyl zraněn, a klidně jsem mohl dále bojovat, ale není příliš čestné tohoto využívat.

Posledním problémem je, že ne vždy ojedete z bitvy se stejným počtem šípů, s jakým jste dojeli. A není to jen proto že byli tyto šípy zničeny. Snažte se na organizátorech vymámit čas po bitvě, kdy si s ostatními lučištníky povyměňujete šípy. Vyplatí se mít své šípy podepsané, či jinak označené. Většinou toho ale moc lučištníků nevyužívá. Proto se zkoušejte vyměňovat své šípy i třebas v průběhu bitvy. Každý lučištník rád uvidí své šípy. Takže když jste zabiti, klidně věnujte chvilku času, než se půjdete oživit, tomu, aby jste si s protivníkem či jinými lučištníky povyměňovali šípy.

Na závěr udělám ještě takovou rychlou rekapitulaci.. Ale ne jen protivníky, ale i sebe chraňte. Nejčastější problém je, že vás tětiva po výstřelu švihne přes ruku. Vyplatí se proto mít nátepníky, a kostým takový, aby se nemohl během výstřelu dostat do dráhy tětivy a tím ji vychýlit. Nejdůležitější pro vás jako pro lučištníky je vaše zodpovědnost za vše co vystřelíte. Vím že jsem s tímto začal, a proto tím i končím. Nic vás neomluví. Nepomůže, že řeknete, že to nebyl váš šíp, váš luk. To co jste vystřelilo šlo od vás. Proto vše raději dvakrát přezkoušejte.

Ale vězte, že pokaždé se najde někdo, kdo vám pomůže, a vysvětlí vám jak a co dělat. Nechte si poradit. Pokud vás někdo požádá o radu, poraďte mu. Pokud bude chtít někdo vyzkoušet váš luk, není to jen proto, že chce vědět zda máte lepší, silnější, ale i proto, že chce vědět zda si s ním neublížíte, či někomu neublížíte.

V Pršticích dne 20. 2. 2006

Mealtiner nosso Finwëon

PS: Pokud se budete chtít ještě na něco zeptat, jsem vám stále k dispozici: Mealtiner@centrum.cz