Komentář
Hulení tady prostě nemá vybudovanou tradici
"Já spíš myslim, že tady lidi málo hulej, kdyby víc hulili, tak by si nemohli tolik lhát ... možná by se i přestali opouštět. Hulení tady prostě zatim nemá vybudovanou tradici." hláška z filmu Samotáři zní docela přesvědčivě. Tráva přece člověka uvolní, přiblíží ho k ostatním lidem, otevře. Je jí sakra v naší uzavřený a bodavý společnosti potřeba.
Jedna technofilní kamarádka mi vyprávěla, jak na nějaké paty se svými kamarády vysazenými výhradně na tvrdou muziku, poslouchala myslím Beethowena a jak ho od té doby má ráda.
A můj dětský hrdina Timothy Leary, otec všech uvolňovatelů spoutaného pozemského vědomí, médii označovaný jako LSD Guru, jinak harvardský psycholog, autor manuálu na užívání LSD na základě Tibetské knihy mrtvých, dal světu LSD psychoterapii, která člověku umožní zažít zrod vesmíru, svůj vlastní porod, nebo ověřitelné zážitky z minulých životů.
Přečetl jsem o drogách snad půl metru knížek, ale nikdy jsem žádnou drogu neužil. Možná jsem srab, možná mě v pravý čas varovali přátelé, na kterých mi záleželo, možná jsem si řekl, že ten krpál, do kterýho by mě lanovka drogy pohodlně vytáhla, zkusím vyjít pěšky.
Jo, vlastně jednu drogovou zkušenost mám. Čajovnice Zdena mi povídala, že k nim arabové občas přinesou nějakej čaj se šalvějí (spešl arabskou) a že to dělá pořádný divy. Hned jsem utíkal do zdravý výživy, koupil si šalvěj lékařskou, doma si sedl do siddhásany, popíjel šalvěj a ještě před tím, než mi vůbec vklouzla do hrdla, zažíval jsem báječný stavy.
Od tý doby nic nezkoušim, protože mi tehle zážitek přišel tak absurdní. Nedávno jsem si v knížce o bylinkách přečetl, že šalvěj je super proti nachlazení.
Jistě, neměl jsem tu správnou šalvěj (Že by šalvěj habešská?). Ale duševní stav, Vize, která potom přišla a pomohla mi vysekat se z tý bídy, kterou jsem trpěl, byl ve mě připravenej a potřeboval jsem se jenom uvolnit a očekávat to pravé.
Jistě, nejde všechno samo. Droga nejspíš může bejt spouštěč. Ale existuje i třeba Holotropní dýcháníTM (to je opravdu OCHRANNÁ ZNÁMKA!), který vyvinul psychiatr Stanislav Grof (emigrant z Československa) jako náhradu za psychedelickou terapii poté, co byla v USA zakázána.
Takže to zkoušim jinak a dlouho jsem třeba na jednom bodě a když si čtu rok starej deník, mám třeba pocit, že jsem se vůbec nezměnil.
Nicméně účinky se dostavují.
Když jsem se o marihuaně bavil s jedním kamarádem, kterýžto hraje v jedné moc zajímavé kapelce, pravil, že si všichni od nich ze skupiny myslej, že musím bejt věčně zhulenej.
Pecku mi pak zasadil spolužák z gymplu, kterej pravil, že mi snad nikdo ve třídě nevěří, že nehulim.
Přísahám, že jsem si v životě nedal ani práska.
Bavil jsem se o tom všem s bývalými spolužáky ze základky, který jsem potkal v Praze, nemluvili jsme se spolu vážně asi 10 let.
Takže mě docela překvapilo, když jeden z nich později zazvonil u mejch dveří a zeptal se, jestli si s nima jdu popovídat ke krámu. Měl jsem radost, že se mnou někdo vůbec mluví, že se stavil, což se stalo naposled asi v druhý třídě. Takže jsem šel, čekal tam ještě jeden bejvalej spolužák, sedli jsme si na sídlištní lavičku, všichni totálně v pohodě, měl jsem báječej pocit, jak mě berou, jak mi rozuměj. Na základce jsem před tím patřil spíš někam do odpadkovýko koše.
O. ubalil jointa, zapálil ho a potáhl. Podal mi ho.
"Ne, díky, já nehulim," pravil jsem.
"Cože?" najednou byli jako opaření.
"Nedělej si srandu, dyk's řikal, že hulíš."
"Ne, nehulim," pravil jsem. Asi se na tom Václaváku přeslech!
"Cos kecal, Rentgene, že Šimpus hulí!" obořil se na toho druhýho.
Prostě trávová pohoda.
Zjevně z toho byli otrávení.
Nevím, jestli pochopili pointu příběhu, rozhodně se už víckrát nestavili.

Na našem malém panelákovém sídlišti se tvoří taková sociocentra (?) (bájo, až budu studovat tu socyjologyjy, napíšu vo tom ZEMYNÁRGU), vždycky večer, nebo i v půběhu dne se tam scházejí teenageři, znudění, přes den většinou někde na brigádě, po večerech tohle jediná zábava (a sex a hulení samozřejmě), túrujou motorky, pobouření slušní občané s duší černější než cesta do pekla na ně volají policii pro rušení nočního klidu. Jedna taková skupinka se -- jaké štěstí -- vytvořila zrovna vedle našeho paneláku.
Před několika dny jsem se před počítačem tiše chechtal. Oni mě považují za drogovýho dýlera či co a chtějí ode mě ganju!
Skrze to jsem se s nima mohl bavit (teda ne že bych jim nějakou prodával, pane Esenbé) a zjistil jsem, že tráva je pro ně stejným únikem z nudy, jako motorky, holky a práce.
Jihoameričtí šamani měli svou Ayahuascu, staroindičtí rituálníci Sómu z mochomůrky červené, stejně jako šamani na Sibiři, elita starého řecka zase extrakt z námele, obdobu dnešních námelových halucinogenů, v Homérovi se dočteme o opiu, beatnici v 60. letech měli LSD. Dosahovali mimořadých náboženských prožitků.

Každou drogu lze zneužít k bohapustému sjíždění se, jak praví JXD.
Souhlasím. Hulení tady prostě zatím nemá vybudovanou tradici.
kangaroo, 6. 8. 2001
P.S.: Hippy.cz, LSD.cz
[ další komentáře ]

Š 2001 Eldar
(Hade, Kangaroo, Picard)
Všechna práva vyhrazena
Pište nám svoje nápady a připomínky!