Průběžná reportáž
Dýchánek, session, párty, setkání, sraz... je
nám rok!
4. března 2000, 01:30 AM -
poslední dva měsíce skoro nemluvíme o ničem jiným. Eldaru je
rok a velká session, seance a srocení konati se má. Někdy mi to
přijde jakobychom v tom hledali spásu z toho skoro přežívání,
ale na mě nedejte. V poslední době jsme měli radost jen z Virtuálního proklínače, ale rozhodně ne
marnou. Na session slíbilo přijít něco kolem dvaceti lidí.
Skoro propadáme panice, jak je všechny uživíme, lidi, najezte
se, než k nám přijdete! Hade pojede
ještě před začátkem pro Katku do Jičína
(nemá spoj) a já musím jet s ním a ukázat mu, kde je nádraží.
Poprvý jsem ho viděl nasranýho tak, že bouchal do stolu, to z
tý vládykriplů. Založíme církev. Picard byl naštvanej, když jsem ho v jedenáct v
noci vzbudil, abych mu oznámil změnu plánu. 4. března 2000, 2:00 PM - Stepuju před panelákem,
cejtím se trochu jako jakýsi divný podivýn, s baťohem skla a
porcelánu na zádech, ohromným polštářem svíraným v náručí a
pleší na hlavě (nezmiňoval bych se o ní, kdyby mi to sedmdesát
lidí - opravdu jsem je počítal - během jednoho týdne
nepřipomnělo). PED (SPZ Hadeho auta, původně studoval
PEDagogiku) se tváří vesele, sluníčko svítí. Hade se svěřuje,
že nerad jezdí autem sám a že vítr nás pořád tlačí do
příkopu. 2:50 PM - Jičín. Hade má žízeň, mě je zima na pleš ;).
Stánek s občerstvením je zavřenej, Hade nadává na bordel v
týhle zemi. Fouká vítr a do něj někdo sype kuličky polystyrénu,
aby to vypadalo jako sníh. I ten déšť včera v noci vypadal jako
z filmu. Divný je že taje. Během několika sekund se počasí mění
a zase se hřejeme na sluníčku. Na ceduli zjistíme, že autob
(vzor Julius bez Julia, autobus bez autoba), co jím Katka
přijede, končí v nějaké Jouzově ulici. Nevíme, kde to je a
jdeme Katce zavolat na mobil. Máme jenom telefonní karty a v
budce na karty se hřeje nějaká holka. Nejdřív taktně čekáme,
pak ji chcem taktně vyhodit. Má prostějovský přízvuk. Je to
'Kača'. 3:30 - Hade jel zase jako drak, počasí se zase měnilo.
Nevím jestli se mám otevřít sluníčku, nebo se zavřít před
pichlavým sněhem. V kavárně už poletuje Picard a s Leošem a jeho přáteli internetovou
kavárnu řádně přeměnili k hezčímu. Přijíždí Sunmoon, šíleně
zmalovaná holka s děravýma džínama, co o ní Hade prohlašuje, že
je schopná čarodějka a astroložka ještě talentovanější než on
sám ;). Vaříme první čaj. Varná konvice nazvána Titanic,
jelikož má vestavěný klakson snad od auta, který varuje, kdy se
začne vařit voda. Hade okouzluje úžasnýma fotkama, Katka
úžasnými obrázky, obojí mi vyráži dech. Obrázky totálně
fascinující, taky z Katčiny novely Tamwöl, dělané prý jen propisovačkou. Valíme
všichni oči.
Už je to tady. Picard najednou řve: "A dělej, plešatče!!!"
Nechápu, když mi ukáže hlášku, docela se zděsím. Eldar.cz:
server nelze najít. Asi kříčím, že za nic nemůžu a že ho
přetížili lidi, co choděj proklínat nebo co já vím, spadlej
není, jenom přetíženej. Nebo si někdo přes nás hází DDoS.
Nevím, nevím, co se se mnou děje, přestávám vnímat, co se děje
kolem. Přijíždí Pegas, přivezen
tatínekm, s nímž Hade na sebe pokřikují něco jako čau, kde se
tady bereš, tohle ti patří, ne naštěstí ne... Cestou do
Poděbrad, kamžto s Hadem jedeme nahodit Eldar, Hade Pegasovi
vysvětluje, že s jeho tátou bojoval. Po několika kilometrech to
Okřídlenci nedá: "Hele, jaks to myslel, že jste se s mým tátou
prali, nebo co?" "Bojovali jsme spolu u stejný jednotky na
vojně. To jsme spolu... No, von ti to táta řekne, když bude
chtít." Podle Hadeho popisů nepřetržitých lihových sezení si to
dokážu aspoň trochu představit. (hele, prosimtě, řekni mi: jax
to myslel s těma lihovejma sezeníma?! zeptá se mě Pegas) 5:00 PM - Eldar je opravdu přetíženej. Říkám si, že
nejspíš Proklínačem, jenž oslavil nebývalý úspěch, ještě než
byl zaregistrován ve hledačích. Restart, mu přišel k duhu. 5:30 PM - v kavárně už jsou skoro všichni. Přijel náš
nejdražší z drahých, pan Šouta s manželkou, poskytovatel našeho
připojení, polobůh mezi lidmi a tak ;). Přijel taky kamarád
Tomáš s Bárou a Hankou, z Prahy, ale ty asi ještě neznáte. Za
chvíli se objevuje Detvan a později Smash z Pardubic, zvláštní zajímavý
človíček. Už vůbec nic nevnímám. Klouzám sem a tam a nedokážu
se soustředit, plácám nesmyslný věty, teda aspoň já je nechápu.
Nakonec se vklíním pod stůl a piju čaj, Tomáš prý lituje, že si
nevzal foťák, prý vypadám opravdu vklíněně.
Z Leoše a jeho kamaráda, jehož jméno jsem bohužel zapomněl
(nebo nikdy nevěděl?) se vyklubali báječní hráči na kytaru.
Magicko-astrologický kroužek sedí připíchlý na iksku, nejspíš si povídají přes inet.
Pijeme čaj, debatujeme o všemožnostech. tak 2:00 AM - kroužek válející se na zemi kolem čaje
zřídl na Tomáše, Báru, Hanku a mě, z kanape připoslouchávají
polospící Detvan a místy Picard. Mágové sedí na iksku. Nějak se
z něčeho začínáme chcechtat. Chechtáme se furt dál a plácáme
blbosti. Ježka v kleci už vytáhli skoro všichni až na Báru.
Snaží se. asi 3:00 AM - "Eldar má nejmenší návštěvnost ve tři
ráno," pravím moudře s pamětí na statistiky. "Ve tři ráno je
největší úmrtnost," prohlásí zcela samozřejmě Bára. Chechtáme
se pořád dál. Když se nechechtáme, pijeme čaj. Bára tomu říká
stadium raní demence (rozdělili jsme průběh dlouhého bdění na
stadia). Hade si nás natáčí na video a říká, že nám "dobře
jebe". Picard prý už ten smích nesnáší. To mě přivádí k dalším
explozích chechotu. Nic vás neobaví tak jako zamračenej člověk.
Jednou jsem se šíleně rozchechtal v raním vlaku, když jsem
viděl ty absurdně vážný obličeje. Sestavujeme zdravici pro
našeho kamaráda Kamila a posíláme ji emailem. Při psaní nejsme
schopní mluvit, jenom se chechtáme, do mejlu píšeme zvláštní
symboly jako ":))))". Tomáš (podle někoho prý vypadá jako
pejsek) vrtí hlavou a říká, že celonoční mejdan jenom s čajem
ještě nezažil. Vážim si toho, protože Tomáš se jinak tváří
zkušeně. "A cos čekal?" "No, když jsem četl tu pozvánku s věcma
jako 'Jestli nemate radi Eldar, najdete rychle klavesy ctrl,
alt a delete a buste do nich, dokud se vam neulevi', docela
jsem čekal něco takovýhohle." možná 5:00 AM - všechny dobrůtky snědeny a nikdo už
nechce pít čaj. Takže vaříme další. Tomáš vytahuje chalvu, což
je sladká a moc dobrá směs čehosi, s pistáciovými oříšky a
vanilkou a cukrem, což chutná úplně báječně. Hade s Picardem
scanují Katčiny obrázky, scanovací program od Corelu neustále
padá. "Dejte mi Irfana!" křičí Picard. Irfan je jednoduchý,
rychlý, malý a zadarmo grafický program. Káťa se připojuje k
pití čaje, ale moc se nechechtá, jenom se usmívá. zhruba 7 o'clock - jdeme se projít po Nymburce, Katka má
slíbenou procházku za úsvitu. Je trochu zima. Tomáš prý
opileckou procházku ve střízlivém stavu taky nezažil. Davida
Michálka jsme nenavštívili, ale šli jsme kolem ;). bude devět ráno - Tomáš a Bára a Hanka odjíždějí vláčkem
zpátky do Prahy. Ještě se chcechtám. Ješte chvíli se chechtám
cestou zpátky do kavárny a pak přemejšlím nad tím, jestli to je
nějaký životní obsah. Hluboce se zahloubám a kdybych se netěšil
do postele, sednul bych si někam na trávu a rozjímal jak
Buddha. Chce se mi do všeho. devět - než jsem se vrátil, ostatní zvládli úplně v
pohodě úklid kavárny. Hluboce se stydím a snažím se dohnat svůj
deficit. Marně. Honza mi zabavuje 8mm film Budováni socialismu,
který jsem mu předtím rozvěsil na lustr. Na jednotlivých
políčkách jsou vidět soudruzi v zasedacím sále. Honza ho
vymotává a zkoumá obsah.
Nakládáme se do Hadeho autíčka.
Pořád se nemůžu zbavit debilního smíchu.
Picard je doma, já taky, Hade s Katkou jedou na snídani. deset - před dvaceti čtyř hodinama jsem nemohl dospat.
Úplně stejný ráno, snad jen víc halucinovaný. Byl ten den? -Klokánek, 16. 3. 2000, 01:52
AM
P.S.: Tehle text měl původně jinou verzi, ale za jeho psaní mě
tak seřvala jedna učitelka (hrom a peklo na ni, nic ve zlém, o
mrtvých jen v dobrém), že jsem docela ztratil chuť
pokračovat.
