Pár citátů z díla C. G.
Junga
Tento výběr obsahuje pár
citátů, které mě při procházení Jungova díla zaujaly. Rozhodně
není nijak systematický či reprezentativní, ani se o to
nesnaľí...
"Normální člověk" je ideálním cílem pro neúspěąné lidi,
pro vąechny ty, kdo jsou jeątě pod vąeobecnou úrovní
přizpůsobení. Ale pro lidi, kteří dokáľou daleko více neľ
dostatečné výkony, pro takové lidi je idea nebo morální nátlak
na pouhou "normalitu" učiněným Prokristovým loľem,
nesnesitelnou, smrtelnou nudou, sterilním a beznadějným
peklem.
Fanatizmus je nikdy nechybějící bratr pochybnosti.
Vědecké teorie jsou jen návrhy, jak bychom mohli věci
posuzovat.
Fantazie sama o sobě není nemocí, ale přirozenou ľivotní
aktivitou, která napomáhá zárodkům duąevního vývoje, aby
prorazily.
Správný a ąpatný jsou jen lidské kategorie.
Sen, který zůstal nepochopen, zůstává pouhou událostí,
teprve porozumnění z něj činí záľitek.
Zdá se, ľe vąechno pravé se mění a ľe jen to, co se
mění, pravým zůstává.
Nelze rozeznat, zda boľství a nevědomí jsou dvě
různé veličiny.
(...) Tomuto dojmu se rovná jen pohled na hvězdné noční nebe,
nebo» ekvivalentem vnitřního světa je jen svět zevní a
jak dosahuji tohoto světa prostřednictvím těla, tak dosahuji
onoho světa prostřednictvím duąe.
Co koneckonců znamená velká inteligence při mravní
méněcennosti? Je nemálo nadaných jedinců, kteří jsou jinak
lidsky neschopní, čímľ je jejich prospěąnost paralyzována, nebo
dokonce zvrácena. Nadání není bezpodmínečně hodnotou, stává se
jí jen tehdy, kdyľ s ním drľí zbývající osobnost krok.
Ruce často dokáľou rozluątit tajemství, s nímľ se
rozum marně lopotil.
Kdyľ někoho nechápeme, povaľujeme ho zpravidla za
hloupého.
Omyl je pro ľivot právě tak důleľitý jako pravda.
Musíą být takový, jak chceą působit.
Vąechno ąpatné a méněcenné, co člověk nechce vidět u
sebe samotného, má zcela jistě ten druhý a proto ho musíme
kritizovat a potírat, aztímco se neděje nic jiného, neľ ľe se
méněcenná duąe přestěhovala z jednoho člověka do druhého.
Břevno ve vlastním oku nám přímo umoľňuje vyhledání třísky v
bratrovu oku.
Iluze, ľe někomu něco stačí, si osobuje nejvyąąí nároky.
Zastává se vąeho, co je nesnesitelné, překáľí veąkerému pokroku
a překonat ji je nade vąe těľké.
Kdo vąechno slíbí, nedodrľí nic.
Má-li se změnit společnost, musí se nejprve změnit i
jednotlivec.
Skutečný zločinec se stává populární postavou, nebo»
značně ulehčuje svědomí svých bliľních, poněvadľ uľ zase vědí,
kde zlo hledat.
Kdo zahazuje své hodnoty, hází s nimi přes palubu i sám
sebe.
Vąe vnějąí je i vnitřní.
Vzácně se lze setkat s tvůrčím člověkem, který nemusí
draze zaplatit za boľskou jiskru velkého nadání. Je to jako by
se kaľdý narodil s určitým omezeným kapitálem ľivotní energie.
To, co je v něm nejsilnějąí a právě jeho tvůrčí stránka na sebe
strhne větąinu energie, pokud je člověk skutečně umělcem. A pro
zbytek osobnosti pak zůstane této energie přílią málo, neľ aby
se z toho mohla rozvinout nějaká zvláątní hodnota. Naopak
stránka čistě lidská je často zbavena krve na úkor tvůrčí
stránky do té míry, ľe můľe ľít uľ jen na primitivní, nebo
nějak sníľené úrovni. Projevuje se často jako infantilismus a
neuváľlivost nebo jako bezohledný naivní egoisums, tak zvaný
"autoerotismus", jako jeąitnost a jiné chyby. Tyto méněcennosti
mají smysl, protoľe jedině tak můľe Já obdrľet dostatek ľivotní
síly. Potřebuje tyto niľąí ľivotní formy, poněvadľ jinak by v
důsledku úplného oloupení zaniklo.
Velká nadání jsou nejkrásnějąí a často nejnebezpečněąí
plody na stromě lidstva. Visí na nejlenčích větvích, které se
snadno lámou.
Jen těľko se tento bohatý svět dá povaľovat za tak chudý, aby
člověku touľícímu milovat nemohl nabídnout vhodný objekt. Svět
skrývá nekonečný prostor kaľdému. Je to spíą neschopnost
milovat, která okrádá člověka o jeho moľnosti. Prázdný je
tento svět jen pro toho, kdo neumí zaměřit své libido na věci
nebo lidi tak, aby si je oľivil, nebo zkráąlil. Co nás tedy
nutí dělat si náhraľku z nás samých, není vnějąí nedostatek
objektů, ale vlastní neschopnost láskyplně pojímat cokoliv
kromě sebe. Zajisté nás mohou deprimovat těľkosti ľivotního
postavení a protivenství boje o existenci. Ale ani tíľivé
vnějąí okolnosti nebudou lásce na překáľku, naopak nás mohou
vybičovat k největąímu vzepětí.
Erotika je problematická záleľitost a problematickou
zůstane, a» uľ se k tomu nějaké budoucí zákonodárství vysloví
jakkoli. Patří na jedné straně k prapůvodní zvířecí
přirozenosti člověka, na druhé straně je spřízněna s nejvyąąími
formami ducha. Vzkvétá vąak jen tehdy, kdyľ jsou duch a pud v
náleľitém souzvuku. Chybí-li jeden nebo druhý aspekt, vznikne
ąkoda nebo alespoň nevyváľená jednostrannost, která snadno
sklouzne do chorobnosti. Převaha zvířete znetvoří kulturního
člověka a převaha kultury produkuje nemocná zvířata.
Kdo přehlíľí instinkty, toho zákeřně přepadnou a
zdolají.
Vědomí je - aľ kam naąe poznání sahá - vľdy vědomím já. Abych
si byl vědom sama sebe, musím být schopen odliąit se od
jiného. Jen tam, kde toto odliąení existuje, můľe existovat
vztah.
Je nutno přiznat, ľe záchvat vzteku nebo smutek má svůj
tajemný půvab. nebýt toho, dospěla by snad dokonce větąina lidí
k určité moudrosti.
Člověk je paradoxní.
Nic není tak ľárlivé jako pravda.
Zpátky na stránky o C. G.
Jungovi...
Copyright
Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo
a
Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky ->
kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek