Jerry Mander:
Čtyři důvody pro zrušení televize

Již dříve jsem popsal paralely mezi moderním způsobem života a stavem smyslové deprivace. Umělé prostředí samo o sobě snižuje a zužuje smyslové zkušenosti tak, aby odpovídaly naší nové, ohraničené realitě. Cílem a záměrem tohoto zužování je zaměřit zvýšenou pozornost člověka na práci, zboží, zábavu, velkolepou podívanou a další drogy, které společnost používá, aby nás udržela v mezích, v nichž nás potřebuje mít.

Televizi lze považovat za další pokrok směrem k tomuto již všeobecně zavedenému způsobu života. Sedíme-li v potemnělých místnostech s utlumeným vědomím o přirozeném životním prostředí i o existenci dalších lidí, s pouhými dvěma smysly v činnosti -- a to ještě ve velmi omezeném rozsahu -- naše oči i další tělesné orgány jsou umrtvené, hodiny a hodiny zíráme na světlo, potom se naše prožívání blíží stavu smyslové deprivace víc, než čemukoli jinému.

Televize izoluje lidi od vnějšího prostředí, odděluje je jednoho od druhého i od jejich vlastních prožitků. V takovémto stavu nemohou ani ty dva zbývající, jen částečně činné smysly zpracovávat obvyklou směsici podnětů, jež lidé obyčejně ze svého okolí čerpají a na jejichž základě pak odvozují smysl a význam viděného a slyšeného. Vše pochází z tohoto velice zúženého informačního pole.

Všeobecně se má za to, že ve stavu senzorické deprivace nezbývá člověku nic jiného než zaměřit svou pozornost na představy a obrazy ve vlastním mozku. Dále také víme, že člověk, jenž v podmínkách smyslové deprivace nemá jiné zdroje než své vlastní duševní představy, je nadmíru náchylný k sugesci.

Když sledujete televizi, prožíváte duševní obrazy. Na rozdíl od většiny experimentů se smyslovou deprivací však tyto duševní představy nejsou vaše. Patří někomu jinému. V okamžiku, kdy jsou všechny vaše ostatní schopnosti potlačeny a povědomí o zbytku světa utlumeno, budou na vás tyto představy nejspíš působit neuvěřitelně silně. Že by snad šlo o vymývání či vysávání mozku nebo o hypnózu či něco podobného? V každém případě nemůže být pochyb, že vám do mozku někdo promlouvá a něco po vás chce.

Za prvé: Neustávejte ve sledování.

Za druhé: Noste tyto představy v hlavě.

Za třetí: Kupte si něco.

Za čtvrté: Zítra si opět pusťte naše vysílání.

(s. 164 - 165)

***

Ve společnosti, jako je ta naše, kde se lidé stahují do stále větší izolace svých kanceláří, osobních automobilů, rodinných domků a sledování televize, můžeme sdílení osobních zkušeností považovat za vzácnost. Rozšířená rodina je věcí minulosti a vzájemné stýkání se v rámci sousedských vztahů se stává vyjímkou potvrzující pravidlo. Pocit sdílení mezilidských intimních problémů prožijeme už jen zřícka, máme čím dál méně "oken" do života druhých. V současnosti je zastupují profesionální terapeuti, psychiatři a samozřejmě to nejlevnější a nejdostupnější okno -- televize. Většina lidí se s ním spokojí. Že se jím nahlíží do smyšlených životů, není vůbec důležité.

Podobných zpráv, jako je ta právě zmíněná, vyšlo už mnoho. Dr. George Gerbner, děkan Annenbergské fakulty sdělovacích prostředků při pensylvánské univerzitě, a dr. Larry Gross ze stejného pracoviště dokončili nedávno studii pro Národní institut duševního zdraví, o níž se můžeme dočíst v dubnovém čísle Psychology Today (1975). gerbner a Gross zjistili, že "přestože si kritici stěžují na stereotypnost postav a zápletek telvizních dramat, mnozí diváci je berou jako typické ukázky skutečného života. Kdokoli by snad chtěl toto tvrzení zpochybňovat, měl by si přečíst 250 000 dopisů, jež diváci zaslali -- převážně s žádostí o radu při zdravotních problémech -- fiktivní postavě jménem 'MUDr. Marcus Welby' během prvních pěti let jeho televizního ordinování."

(str. 247)

***

Gerbner a Gross zjistili konkrétní deformace reality ve třech oblastech, na něž se zaměřili: Náruživí televizní diváci měli naprosto přehnanou představu o tom, kolik procent světové populace tvoří obyvatelé USA; silně podceňovali odhad, kolik procent lidí má ve Spojených státech kvalifikované povolání; drasticky nadsazovali počet amerických policistů a míru kriminality. Ve všech těchto případech odpovídal jejich přehnaný odhad zkresleným představám, které navozuje televizní vysílání. Čím víc lidé sledují televizi, tím víc se jejich názory na svět blíží televizní realitě.

(str. 248)

***

Z těchto technických důvodů (...) nacházíme v televizních programech tolik sportovních přenosů a násilí, a proto je také tento druh programů tak oblíbený u diváků. tato obliba není ani tak známkou pokleslého vkusu veřejnosti, jak by tomu mohlo nasvědčovat tvrzení ozývající se z televizních kruhů ("Vysíláme tento druh programů, protože diváci je vyžadují."), ale je to dáno spíše tím, že tyto programy mohou prostřednictvím televize sdělit aspoň něco. (...) V médiu, v němž se všechno rafinovanější a subtilnější ztrácí při převodu tolik, že se to stává nesdělným, není divu, že veřejnost si moudře vybírá programy, u nichž k tomu nedochází.

(...)

Je sice možné ukázat přátelství v dramatickém kontextu, ale celkově nelze ono. tzv. prospolečenské chování na obrazovce dostatečně vizuálně předvést, protože vyjádření těchto pocitů je spíše záležitostí vnitřního než vnějšího prožitku. Lásku není snadné přenášet hrubozrnnými obrazovými prostředky, zatímco zlobu, vztek nebo soutěživost ano. K vrcholným intimním zážitkům -- mezi milenci nebo mezi rodiči a dětmi či mezi dětmi -- dochází totiž v životě právě ve chvílích nejtišších. Obvykle je neprovází žádné vizuálně dramatické pohyby, jedině snad velice jemně odstíněný výraz tváře -- vyjadřující klid, mír, spokojenost -- jenž není snadno zachytitelný ani fotografií, natožpak tak obtížně rozlišujícím sdělovacím prostředkem, jakým je televize.

(str. 264 - 265)

***

Pro ilustraci tohoto problému Benjamin [Walter Benjamin: The Work of Art in the Age of Mechanical Reproduction] cituje Filippa Marinettiho, ednoho ze zakladatelů italského futurismu: "Už dvacet sedm let se my, futuristé, bouříme proti označování války za neestetickou záležitost... A z tohoto důvodu tvrdíme... Válka je nádrherná, protože nastoluje vládu člověka nad podrobenou technikou za pomoci plynových masek, hrůzu nahánějících megafonů, plamenometů a tanků. Válka je nádherná, protože otevírá vysněné metalizace lidského těla. Válka je nádherná, protože obohacuje kvetoucí louky ohnivě rudými orchidejemi kulometů. Válka je nádherná, protože v obrovském souzvuku harmonizuje dělostřeleckou palbu, bombardování, příměří, lahodné vůne i hnilobné pachy. Válka je nádherná, protože vytváří novou architekturu, jako jsou obří tanky, geometrické formace letek, kouřové signály stoupající z hořících vesnic a mnohé další... Básníci a umělci futurismu... na tyto zásady válečné estetiky neikdy nezapomenou a nechají se jimi vést v zápase o novou literaturu a nové výtvarné umění."

Benjamin tvrdí, že ztráta vnitřního smyslu umění, lidských bytostí i přírody dále umocňuje představu, že všechny zkušenosti a prožitky lze klást na stejnou úroveň, a zákonitě vede pomalými kroky k fašismu. "Fašismus má za to, že válka dodá umělecký prožitek smyslovému vnímání, k jehož změně došlo pod vlivem techniky. Jde jednoznačně o vyvrcholení 'l'art pour l'artismu'. Lidstvo, jež bylo za Homérových časů předmětem úvah a rozjímání olympijských bohů, zůstalo dnes osamocené. Jeho odcizení dosáhlo takové úrovně, že je schopno prožívat své vlastní zničení jako estetický zážitek nejvyššího řádu.

(s. 280-281)

***

Todd Gitlin ve svém článku, který je pravděpodobně tím nejlepším, co bylo kdy o televizi napsáno (Sixteen Notes on Television přetištěný ve sborníku Literature in Revolution), říká: "Reklama je účelem, podstatou; programy jsou jen vyplněním mezer." Programy extistují jen proto, aby inzerenti našli způsob, jak vás přimět ke sledování svých reklam.

(s. 299)

***

Nyní bych vám chtěl nabídnout seznam, jakousi směsici omezení a tendencí televizní techniky, abychom je mohli lépe posoudit v celeé ejich šíři. (...) Znovu je zde uvádím proto, abychom v kostce získali obrázek o tomto médiu a mohli s jasněji uvědomit, jaký svět nám zákonitě musí zprostředkovávat.

Třicet tři nejrůznějších zákonitostí

1. Válka se v televizi vyjímá lépe než mír. Je plná výrazných momentů, obsahuje děj a jeho výsledek, poskytuje nám hluboké citové pohnutí: strach. Mír je amorfní a neurčitý. Pocity s ním související jsou nenápadné, osobní a vnitřní. Je mnohem obtížnější je prostřednictvím televize přenášet.
2. Násilí je "lepší televize" než nenásilí.
3. Pokud se má volit mezi objektivními fakty (vylíčením toho, co se stalo, nebo předložením statistických údajů) a subjektivními informacemi (stanoviska, názory, pocity), pak to objektivní dostane vždy přednost. Je zde totiž větší naděje, že je lze zpracovat do vizuální formy.
4. Auta (a většina výrobků) se na obrazovace vyjímají lépe než kterákoli živoucí bytost s vyjímkou lidské tváře, protože se přitom neztratí tolik osobitých informací. Čím je rostlina nebo živý tvor menší nebo čím složitější popis vyžaduje, tím obtížněji se televizí přenáší a tím je také méně pravděpodobné, že se tam vůbec objeví. Auta, stejně jako většina městských forme života, nabízejí jasné, přímočaré a jednoduché sdělení. Jejich podstatu lze sdělit mnohem působivěji než v případě rostlin. Je zákonité, že v televizi najdeme mnohem častěji záběry aut a městských forem života než přírodního prostředí a živých tvorů.
5. Náboženství s charismatickými osobnostmi v čele, jako jsou například Billy Graham, Ježíš Kristus, reverend Moon, Mahariši nebo L. Ron Hubbard, lze prostřednictvím televize zpracovat snadněji než přírodní náboženství nebo světové názory bez výrazných vůdců, jako třeba zenbuddhismus, léčení křesťanskou vírou známé jako Christian Science či náboženství amerických Indiánů, druidismus, případně i ateismus. Je snažší popsat jedinečné a všemocné bohy nebo bohům podobné jednotlivce, protože mají přesně definovanou charakteristiku. Přírodní náboženství jsou závislá na úrovni lidského cítění a na smyslovém propojení s naší planetou. Pro televizní zpracování by bylo nutné je natolik zjednodušit, že by ztratila smysl.
6. I politická hnutí s výrazným charismatickým vůdcem jsou pro televizi vhodnější a lépe se na obrazovce vyjímají. Pokud hnutí nemá vůdce nebo nějaké výrazné ohnisko, elevize je musí vytvořit. Mao se televizí snáze zprostředkovává než čínský komunismus, Graham se lépe vyjímá než křesťanství, Erhard je lepší než "hnutí za zvýšení lidského potenciálu", Hitlera lze snadněji vysvětlit než fašismus, Nader splývá s bojem proti konzumerismu, na Nixonovi se jedodušším způsobem ukáže problém korupce.
7. Jednotlivost je lepší než mnohotvárnost. Osobnost nebo symbol se sdělí snáze než filosofie. Ta vyžaduje hloubku, čas, vývoj a v některých případech i smyslové vjemy. To ovšem platí pouze do té doby, než se z množství jednotlivostí vynoří jejich vzájemné kopie. Potom mnohotvárnost a jednotlivost splynou vjedno.
8. Ze stejných důvodů se hierarchické uspořádání sděluje prostřednictvím televizní obrazovky lépe než demokracie nebo národ jako celek. Hierarchie je soustředěná a má pevnou formu: dělí se na vůdce a jeho stoupence. Je zapotřebí hovořit pouze s vůdci. Demokratické nebo kolektivní formy v sobě nesou postupné procesy s věčně se měnící mocenskou strukturou. Televizní reportéři nemají čas udělat rozhovor se všemi.
9. Povrchnost je snazší než hloubka.
10. Časově nenáročná témata, která mají začátek a konec, se televizí snáze přenášejí než dlouhotrvající a komplikované děje. Závěr je jednodušší než proces.
11. Slovní informace se sdělují lépe než smyslové, protože z významu slov se toho televizním zpracováním tolik neztratí. Mimoslovní sdělení se snáze přenášejí, jsou-li zaměřena pouze na ony dva smysly zapojené při sledování, kdežto intuitivní informace, jež nemají vůbec žádnou formu, téměř nelze ani vysílat, ani příjmat.
12. Konfliktní pocity a jejich zviditelnění činem se v televizi lépe vyjímají než pocity souhry a porozumění, jež se projevují klidem a harmonií. Střet je záležitost vnější, porozumění vnitřní, proto je rozpor viditelnější než jednota.
13. Chtíč je lepší podívaná než uspokojení. Nadšení a úzkost jsou přitažlivější než klid. Na druhé straně lepší než úzkost je hněv. Žárlivost se televizí snáze sdělí než kladné láskyplné přijetí. Všechny tyto stavy se však přenášejí lépe než láska, a to je přitom vášnivá láska ještě daleko komunikativnější než dejme tomu ta sourozenecká.
14. Soupeření se ze své podstaty na obrazovce vyjímá lépe než spolupráce, protože v sobě zahrnuje drama, vítězství, usilovnou snahu a prohru. Spolupráce žádný takový konflikt nenabízí a brzy se omrzí.
15. Konzumnost, nenasytnost a ctižádost jsou vysoce soustředěné životní postoje, a proto se k televizním účelům hodí lépe než duchovnost, vyrovnanost, mírnost a ústupnous. Televize se nemůže zabývat nejasnostmi, křehkými pocity a různorodostí.
16. Jakákoli práce se snáze zobrazuje než prosté bytí. Činnost vždy dostane přednost před nečinností.
17. Při popisu primitivních národů se vnější činnosti jako lov, stavba obydlí, zápas nebo tanec přenášejí televizí mnohem jednodušeji než subjektivní detaily rozdílných zkušeností, způsobu myšlení či jiného vnímání. Tyto jemné nuance, které tvoří základ života primitivních nárudů, musí z popisu zákonitě vypadnout.
18. Hlučné, blízké, velké se lépe zprostředkovává než tiché, vzdálené a malé. Je-li ovšem něco příliš veliké, zobrazuje se obtížněji než to prostřední, průměrné. Úzké se lépe vyjímá než široké.
19. Jednorozměrná informace působí v televizi přijatelněji než vícerozměrná, jedinečnost je pochopitelnější než různorodá pestrost, jednoduchá teorie dostane vždy přednost před něčím složitějším, hůře zařaditelným.
20. To, co je ustálené, je lepší než to, co se vyvíjí. Statické záležitosti se snáze sdělují než ty proměnlivé.
21. Abnormálnímu se v televizi vždy dostane více pozornosti než tomu běžnému.
22. Fakta o Měsíci se v televizi lépe vyjímají než jím inspirovaná poezie. Jakékoli údaje jsou vždy lepší než poezie.
23. Snáze se zobrazí květina než pole, strom než krajina, autobus než ulice, ulice než lesní cesta, silnice než řeka, řeka než hora.
24. Ukázat konkrétní je vždy jednodušší než obecné.
25. Výraz je přijatelnější než pocit, proto pláč je lepší podívaná než smutek. Slovní vyjádření dostane vždy přednost před tím mimoslovním.
26. Zápas černochů za lepší práci, bydlení a integraci do společnosti lze na obrazovce znázornit lépe, protože se jedná o objektivní problémy, kdežto ukázat jejich kulturu jde jen s obtížemi, neboť je subjektivní, mnohovrstevnatá a smyslová.
27. Komerční využití přírody jako zdroje surovin je snažší než prezentovat vztah Indiánů k přírodě jako ke zdroji jejich existence.
28. Spotřební vztah k životu, jak nám ho představují reklamy, se v televizi zobrazuje snadněji než duchovní vztah k životu jako takovému.
29. Televizí lze přetlumočit způsob, jakým odborníci na vesmírný výzkum chápou kosmos, nikoli však mystické pojetí vesmíru jakožto živoucí bytosti nebo síly.
30. Kvantita se snáze zobrazuje než kvalita.
31. Jakékoli tělesné cvičení je jednodušší než jóga, protože v prvním případě lze napodobit pohyby, které člověk vidí, kdežto jógu je třeba procítit.
32. Omezené vynikne na obrazovce lépe než neomezené.
33. Zobrazit smrt je snažší než ukázat život. Smrt je totiž konkrétní, jednoznačná, konečná, neměnná a pochopitelná i mimo kontext, kdežto život je neurčitý, nejednoznačný, složitý, neustále v pohybu a ve vývoji, vyžaduje smyslové vnímání a přemýšlení. Obrazy pokácených sekvojí vyniknou v televizi lépe než když se snažíme postihnout auru a sílu živých stromů. Počet mrtvých Vietnamců zapůsobí mnohem silněji než popis jejich způsobu života nebo všech komplikovaných problémů jejich politického boje.

(s. 314 - 318)

debata | čítanka | klokánkova homepage

tvořivo: povídky | fotky | článečky | seminárky | Moulinovy fejetony | ...další výtvory osobnosti: Carl Gustav Jung | Albert Einstein | texty Karla Havlíčka Borovského naučno: Keltové | germánská mytologie | klokánkův Nymburk web&svět: Kožárna | http://bookmarX autor těchto stránek Š Kangaroo 1998 - 2003

Co vy na to? Debata