Také máte pocit, jací jsou ti všelijací astrologové a věštci šarlatáni a podvodníci ?
Pokud bych byl takový
nějaký chytlavý, měl bych snad i pocit viny, že i já jsem astrolog. Zdá se, že lidé si již vybudovali neprůstřelný krunýř
proti nepříjemným zprávám. Ve všech těch diskusích o speciálních brýlích na pozorování zatmění a koncích světa,
vyšuměly značně
podstatné zprávy.
Mám z toho divný pocit.
Na začátku srpna proběhla světovým tiskem zpráva, že se hroutí arktický ekosystém.
Dochází k nesmírně rychlému odtávání ledovců. Stejně rychle reagují živočichové žijící v Severním ledovém oceánu a
následkem toho přichází velryby
a mroži o zdroje potravy. Populace ledních medvědů a tuleňů se snížila o polovinu. Zvyšuje se teplota vody v
oceánech a
je vcelku pravděpodobné, že na konci nastávajícího století budou veškeré korálové útesy mrtvé - jaksi nemohou odplout
k severu. Stejně dobře (pokud se nestane zázrak) můžou zmizet až dvě třetiny rostlinstva. Živočichové budou patrně
následovat své zelené kolegy. Neděsí vás to ? Pravda v naší zemi nejsou ani tuleni ani korálové útesy.
Ale následky změn klimatu dopadají zdrcujícím způsobem i na povznesené "pány tvorstva". Podle demografa N.
Myerse
vyhnaly změny klimatu z domovů 25 milionů lidí. Mimochodem, jedním z alternativních následků změn klimatu je
uvažované
zastavení Golfského proudu. Pokud by k tomuto došlo, znamená to úplné zborcení klimatu na naší planetě, se všemi
důsledky, které z toho vyplývají.
Víte např. o zprávě Červeného kříže, která uvádí, že si přírodní katastrofy v roce 1998 vybraly více obětí než všechny
války a konflikty na celém světě dohromady ?
Víte, že podle institutu Worldwatch se od roku 1950 spotřebovalo více zboží než ve zbytku veškeré lidské
historie?
A máte pocit, že vlády světa dělají něco proti dalšímu roztáčení kol spotřeby ? Proč, vždyť systém civilizace ve které
žijeme,
veškeré základy této civilizace, jsou postaveny na bezduché spotřebě a vytváření zisků pro další spotřebu.
Proč si dělat starosti ? Na palubě Titanicu ještě hraje hudba, jasně svítí světla a tanec plaší plížící se temnotu za
našimi
zády. Je přece krásné umírat s úsměvem (byť poněkud přiblblým) a s radostí nad novým autem, mluvící ledničkou,
ještě
barevnějším televizorem a nechápavě se pochichtávat nad pesimistickými ekology.
Mám z toho opravdu divný pocit.
Napadá mě jestli se do úvah všech astrologů nevloudila chybička. S určitou historickou setrvačností interpretují
"válečnické"
aspekty Marsu jako lidmi vedené nepokoje či války. Ale zkuste si třeba do horoskopu pro 11.8.99 nyní dosadit
naší týranou planetu jako hlavního hýbatele...Jako hlavního aktéra marsovské vzpoury...
Ano, je možné že "Král hrůzy" už je tady a lidé s úsměvem a nadšením sledovali zatmění Slunce v den, kdy
symbolický
planetární kříž možná označil den zvratu, bod z kterého už není návratu.
Na prahu třetího tisíciletí stojíme na pokraji šesté celoplanetární katastrofy. Tentokrát to však nebudou přírodní živly,
které ji způsobí, ale lidé. Naše planeta prožila mnoho katastrofických příhod, v nichž byla vždy vyhubena část fauny i
flóry. Těch největších, skutečně celoplanetárních bylo zatím pět, drobnějších podstatně více.
HISTORIE
Život na Zemi se datuje zřejmě do doby před více než třemi miliardami let. První velká katastrofa, která zničila asi
pětadvacet procent tehdy žijících druhů, byla v době ordoviku (před 440 miliony let). Trilobiti sice touto katastrofou
utrpěli, ale přežili ji. Druhé masové vyhynutí zvířat i rostlin spadá do devonu (asi před 370 miliony let). Vyhynulo
zhruba devatenáct procent druhů, zejména ryb a korálů. Třetí katastrofa v období permu (před 250 miliony let) byla
zatím největší. Ze země navždy zmizelo více než devadesát procent tehdy existujících druhů včetně trilobitů a mnoha
druhů hmyzu. Ke čtvrté katastrofě došlo před 210 miliony let v triasu, kdy vymizelo třiadvacet procent druhů. Pátá
katastrofa před pětašedesáti miliony let, způsobená zřejmě dopadem meteoritu, smetla z povrchu Země asi sedmnáct
procent živočišných druhů včetně dinosaurů. Savci přežili.
NEJVĚTŠÍ KATASTROFA
Šestá katastrofa už podle názorů vědců začala a vyvrcholí během sta let. Bude první, kterou nezpůsobí změny podnebí
či jiné přírodní úkazy, ale člověk. Dá se přirovnat k dosud největší katastrofě v permu před 250 miliony let, ale může
být i větší. Ničivá síla přírody je ve srovnání s technikou druhu Homo sapiens bezvýznamná. Procento vyhynulých
tvorů v šesté katastrofě se odhaduje na více než padesát procent. Nejvíce postiženi jsou už dnes brouci, obojživelníci,
ptáci a velcí savci. Na minusové konto svého působení na této planetě už člověk zapsal sto dvacet druhů a poddruhů
savců a sto padesát druhů a poddruhů ptáků, které vymizely úplně. Dalších asi 1100 druhů ptáků (tedy 11 procent z
celkového počtu asi deseti tisíc druhů) je na pokraji vyhubení a zřejmě se nedožijí roku 2100. Totéž se přihodilo mnoha
drobným organismům, nepatrným a zdánlivě bezcenným, které vymizely tak, jak žily - skromně a tiše. V rovnováze
živého světa však měly své místo, často neúměrné jejich nepatrnosti. Jejich vyhynutí je stejně vážné jako vyhynutí
velké fauny, a to právě z hlediska udržení křehké biologické rovnováhy na této planetě. Pokud jde o rostliny, není
situace o mnoho lepší. Každé osmé rostlině z těch, které na cházíme kolem nás, také hrozí do roku 2100 zánik. Vůbec
nejde jen o zvláštní druhy či deštné pralesy. Jde o celosvětovou katastrofu, která se promítá i do těsného okolí každého
z nás. Člověk se stal jednou z nejničivějších sil této planety. Argument, že se naše planeta po každém katastrofickém
vyhynutí rostlinných a živočišných druhů vždy znovu vzpamatovala, a tudíž přežije i řádění člověka, je správný.
Problém však spočívá v tom, že toto období "rekonvalescence" trvalo několik milionů let. Uvážíme-li, jak krátká je
historie lidského rodu, je otázka, zda se lidé uzdravení planety dožijí.
NIČIVÉ SÍLY
Předpokládá se, že v roce 2050 - tedy počátkem třetího tisíciletí - dosáhne počet obyvatel Země přes deset miliard, ve
srovnání s dnešními necelými šesti miliardami. Už dnes je tlak na přírodní zdroje obrovský, stejně jako ničení životního
prostředí. Pro některé části planety je už dnes pozdě. Tropické suché lesy ve Středomoří se nedají zachránit. Znamená
to definitivní konec endemických druhů zvířat, která v nich žila. Příchod prvních obyvatel do Austrálie před padesáti až
šedesáti tisíci lety znamenal vyhubení některých druhů megafauny, například dvaceti druhů obřích klokanů a dalších
velkých vačnatců. Pronikání nových osadníků do Austrálie, kteří si v sedmnáctém a zejména v osmnáctém století s
sebou přivezli zvířata z rodných krajů, znamenalo ohrožení a nenávratné vyhubení dalších endemických živočichů.
MUTACE
Ničení životního prostředí, kácení lesů, likvidace tropických pralesů, znečišťování řek a vodních toků, ničení ozonové
vrstvy a další činnost člověka vedou nejen k přímé likvidaci živočišných a rostlinných druhů, ale i ke vzniku rozsáhlých
mutací, které mohou významně ovlivnit budoucnost jednotlivých druhů. Konkrétně jde o obojživelníky, kde deformace
dosáhly největšího množství i rozsahu. Ani vědci nedokázali zjistit původ těchto deformací, které zasahují populaci
obojživelníků na celém světě. Biologové se domnívají, že stejně jako dochází k deformacím u obojživelníků, mohou jimi
být postiženy i jiné druhy živočichů včetně lidí. Narůstající počet deformací u dětí je celosvětově
prokázaný.
* * *
DEŠTNÉ PRALESY
Každoročně ubývá kolem třiceti milionů hektarů deštných pralesů. Pokud by jejich ničení pokračovalo dosavadním
tempem, v roce 2035 by už neexistoval ani kilometr čtvereční těchto lesů.
Výskyt: V oblasti Amazonky v Jižní Americe, v Africe, na ostrovech indomalajské oblasti, v západní Indii, na
ostrovech v Tichém oceánu, na Madagaskaru. V tropických deštných pralesích žije dnes asi polovina všech známých i
dosud neklasifikovaných živočišných druhů.
Těžba dřeva: Nejméně čtyři a půl milionu hektarů se ročně vytěží, aby se pokryla poptávka po mahagonu, týkovém
a ebenovém dřevu.
Chov skotu Statisíce hektarů deštných pralesů v Jižní Americe se vypalují, aby na jejich území mohly vzniknout
pastviny pro hovězí dobytek. Za několik let se půda vyčerpá a je třeba vypalovat další lesy.
Báňský průmysl V Brazílii ničí obrovské plochy deštných pralesů povrchové doly na těžbu bauxitu.
* * *
ZAJÍMAVÉ OBLASTI
POUŠŤ CHIHUAHUAN
Roste tu největší počet různých druhů kaktusů. Poušť má své specifikum - rozkládají se v ní bažiny Cuatro Ciénegas,
které jsou domovem vzácných druhů šneků a ryb, z nichž mnohé žijí pouze v této oblasti, a některé dokonce jen v
jednotlivých bažinách.
INDOPACIFICKÉ KORÁLOVÉ ÚTESY
Útesy v tropické oblasti západního Tichého oceánu jsou nejpestřejší a nejbohatší na světě. U západního pobřeží Nové
Guineje se nachází 450 druhů korálů a 525 druhů ryb, které žijí jen v těchto korálových útesech.
ANDSKÉ LESY
Divoký terén severních And je domovem zcela ojedinělých druhů ptáků, orchidejí a dalších organismů, které nelze najít
jinde na světě. Na ekvadorsko-kolumbijských hranicích je největší koncentrace endemických druhů ptáků.
TROPICKÉ DEŠTNÉ PRALESY
Pokrývají většinu území Brazílie a dnes jsou kriticky ohroženým ekosystémem. Přežilo v nich méně než sedm procent
původní vegetace. Ještě na začátku století tam cestovatelé nacházeli lesní porosty ověšené orchidejemi,
bromeliovitými rostlinami a zvučící hlasy zvířat. Dnes tu panuje mrtvé ticho, přes padesát procent druhů orchidejí
zmizelo a čtyři druhy tamarinů jsou na pokraji vyhubení, stejně jako další fauna iflóra.
DEŠTNÉ PRALESY V HORNÍ GUINEJI
Ačkoliv jsou téměř zničeny, stále tu žije řada vzácných druhů zvířat, například hrošík.
JIŽNÍ AFRIKA
Nejjižnější části výběžku Jižní Afriky jsou jediným místem na světě, kde rostou stálezelené keře zvané fynbos a více
než 8000 druhů rostlin, z nichž zhruba sedmdesát procent je endemických.
MADAGASKAR
Ostrov byl izolován od Afriky asi před 230 miliony let. Proto tu žije přibližně třicet endemických druhů zvířat, zejména
lemurů. Také osmdesát procent druhů rostlin na Madagaskaru je endemických.
NOVÝ ZÉLAND
Flóra a fauna na Novém Zélandu, který byl kdysi součástí Gondwany, se vyvíjí izolovaně asi osmdesát milionů let. Na
Novém Zélandu jsou vážně ohroženy tropické deštné pralesy. Osmdesát procent druhů rostlin je endemických, stejně
jako bezkřídlý pták kivi.
DEŠTNÉ PRALESY NOVÉ GUINEJE
Jedny z nejméně ohrožených na světě, zůstaly téměř v původním stavu. V lesích Nové Guineje nežijí opice ani jiní
velcí savci. Je tu však obrovské bohatství plazů, vačnatců a ptáků.
SIBIŘSKÁ TAJGA
Pokud jde o rostliny, patří na světě k nejméně poškozeným lesním pásmům s největší rozlohou. Řada druhů zvěře,
třeba tygr usurijský, je však vážně ohrožena masivním lovením. Bažiny jsou domovem vzácných druhů ptáků,
například rovněž ohroženého jeřába sibiřského.
MANGROVNÍKOVÉ LESY JIHOVÝCHODNÍ ASIE
Nejbohatší škála asi třiceti druhů mangrovníků roste na pobřeží Indonésie a Malajsie.
* * *
DŮLEŽITÉ MEZNÍKY
4 miliardy let př. n. l. Objevují se první jednobuněčné organismy v moři. Ke vzniku velkých mnohobuněčných
organismů vede vývojová cesta dlouhá přes tři miliardy let.
540 milionů let př. n. l. V období kambria se množí a diverzifikuje život v mořích. Objevují se škeble a strunatci.
440 milionů let př. n. l. První planetární katastrofa, v níž vyhynulo 25 procent druhů žijících mořských organismů.
425 milionů let př. n. l. Na zemi se objevují rostliny a poté iprvní suchozemští živočichové.
410 milionů let př. n. l. Objevuje se hmyz.
370 milionů let př. n. l. Další masová katastrofa, při níž vyhynulo 70 procent mořských živočichů.
310 milionů let př. n. l. Vyvinuli se plazi a byli to první strunatci žijící zcela nezávisle na mořském prostředí.
250 milionů let př. n. l.
V období permu zmizelo z povrchu země více než 90 procent živočišných druhů. Někteří plazi, z nichž se později
vyvinuli savci, tuto katastrofu přežili.
230 milionů let př. n. l. Objevují se první dinosauři.
210 milionů let př. n. l. Kastrofa v triasu vyhubila plazy, zůstávají však dinasauři a první druhy savců.
150 milionů let př. n. l. V pozdním jurském období se objevuje Archeopteryx, první známý pták.
130 milionů let př. n. l. Na zemi se objevují kvetoucí rostliny.
65 milionů let př. n. l. V obodobí křídy dochází k další katastrofě, zřejmě způsobené dopadem meteoritu, která
nadlouho změnila podnebí naší planety a vedla k záhubě dinosaurů. Množí se savci.
4 miliony let př. n. l. V Africe se objevují první předchůdci člověka.
100 000 let př. n. l. Objevuje se Homo sapiens.
1 000 let př. n. l. Mastodonti a další velcí savci vyhynuli vlivem změněného podnebí nebo zásahů člověka.
350 let př. n. l. První pokus o klasifikaci živočišné říše provedl Aristoteles (384-322 př. n. l.) a popsal obrovské
množství živočichů.
400 n. l. Po příchodu Polynésanů na Havajské ostrovy dochází k vyhubení tamních nelétavých ptáků.
1400 až 1500 Rozvoj námořních cest přináší nové druhy zvířat, mikrobů a rostlin do objevovaných zemí. Řada
původních druhů vymírá.
1500 až 1600 Evropské lesy jsou prakticky vymýceny, takže francouzští pekaři musí topit keři.
1600 až 1700 Noví osadníci ničí lesy v Severní Americe. V té době vyhynulo na pět set druhů živočichů, kteří tak
přišli o přirozené životní prostředí.
1700 až 1800 Carl Linné v roce 1735 vydal dílo Systema naturae (Soustava přírody) a vytvořil systém třídění
organismů.
1838 Vyhlášen první národní park na českém území: Žofínský (Boubínský) prales. Americký kongres schválil
vytvoření prvního národního parku v USA - Yellowstone - až v roce 1872.
1859 Charles Darwin vyslovil teorii o vzniku druhů přírodním výběrem v dílech O vzniku druhů přírodním výběrem a
Původ člověka a pohlavní výběr. Jeho teorie, označovaná jako darwinismus, je základem moderní teorie evoluce.
1866 Německý biolog Ernst Haeckel poprvé definoval ekologii jako nauku o vzájemných vztazích mezi organismy a
jejich prostředím.
1900 Počet obyvatel země dosáhl 1, 7 miliardy. Šedesátá léta 20. století Rozsáhlá likvidace deštných pralesů a
živočišných druhů, které v nich žijí.
1973 V USA je vydán Zákon o ochraně ohrožených živočišných druhů. Zabránil vyhynutí aligátorů a orla
bělohlavého.
1975 Je přijata mezinárodní dohoda zakazující obchod s ohroženými druhy.
* * *
POČET DRUHŮ
Počítání živočišných druhů je velice nesnadná věc. Oficiálně jich bylo zatím klasifikováno asi milion sedm set padesát
tisíc. Výsledky jsou zcela jistě nepřesné, ale jedno je jasné, na světě se nejvíce vyskytují drobné druhy. Některé
organismy (například bakterie, nematody a jiné červy) člověk vždy podceňoval. Ve skutečnosti jich je mnohonásobně
více, než je jich klasifikováno. Předpokládá se, že na této planetě žije nejméně sto milionů živočišných druhů.
Neznáme jich tedy ani celou pětinu a není vyloučeno, že velkou část jich vyhubíme dřív, než budeme mít možnost je
vůbec poznat.
NATIONAL GEOGRAPHIC, Washington
Následující článek z National Geografic lecos vypovídá...
ŠESTÁ KATASTROFA
Křehká rovnováha mezi rostlinami a živočichy na naší planetě
se vyvíjela mnoho milionů let. Některé formy života se uchovaly téměř v původní podobě a přežily i několik období, v
nichž zvířata i rostliny masově vyhynuly. Druhy, které zmizely, se už nikdy neobjeví.
Vloženo 15.8.1999
Tak vidíte v srpnu 1999 jsem na této stránce psal o možnosti zastavení Golfského proudu jako následku globálních
klimatických změn. Uplynulo půl roku a klimatologové čím dál více uvažují o reálnosti této hrozby. Následující článek
jsem našel v Lidových novinách a myslím že na tuto stránku určitě patří.
Golfský proud umírá, Evropě hrozí mrazy
Sicilská vedra, a pak téměř sibiřské
mrazy, tak razantní změny podnebí očekávají odborníci v severozápadní Evropě. Golfský proud, který ohřívá část
starého kontinentu, totiž začíná slábnout.
Pokud vyjdou prognózy klimatologů, dočkáme se podstatně jiného
podnebí už za několik desetiletí. Střídat se budou dlouhé studené zimy a krátká letní období. Mrazivé podnebí probudí
ledovce a nové jazyky zmrzlé vody vyženou obyvatele z horských vesnic. V nížinách se místo obilí bude dařit jen
bramborám a na vrchovinách porostou pouze traviny a zakrslé břízy, listnaté stromy ustoupí jehličnanům nebo
kosodřevině.
V nížinách jako na horách
Nejde o plané hrozby. Golfský proud, sloužící jako
ústřední topení pro Evropu, mění směr, takže jeho vliv na evropské podnebí slábne. U Grónska a Labradorského
poloostrova přestávají pracovat "oceánské pumpy", které ženou vodní masy, mnohokrát mohutnější než Amazonka, od
břehů Severní Ameriky na druhou stranu Atlantiku. Masivní proud teplé vody se noří do hlubin oceánu stále jižněji než
doposud. Vědci nejsou zajedno, proč po tisíciletí fungující systém cirkulace Golfského proudu začíná kolabovat. Možná
jde o přirozené kolísání, ale třeba je to důsledek globálního oteplování. Faktem zůstává, že patrně dochází k největší
hydrologické změně za posledních sto let. Ta může vyvolat na evropském kontinentě celkový pokles průměrných teplot
vzduchu až o šest stupňů. Lidé by zažili podobnou změnu, jako kdyby se například z polabských nížin přestěhovali do
nadmořské výšky kolem 1200 metrů.
Když vodám nestačila Mississippi
"Proudění oceánských
vod se v minulosti už skutečně měnilo. Například před 13 tisíci lety, kdy se podnebí postupně oteplovalo," komentuje
současnou situaci docentka RNDr. Jaroslava Kalvová z katedry meteorologie a ochrany životního prostředí MFF UK. Co
se vlastně tenkrát přihodilo? Při roztávání velkých ledovců na severu amerického kontinentu začala vznikat obrovská
jezera. Sladká voda zpočátku putovala řekou Mississippi do Mexického záliv, pak už tahle spojnice s oceánem
nestačila a voda si prorazila novou trasu do údolí řeky svatého Vavřince, která ústí do severního Atlantiku. Na povrchu
oceánu se utvořila vrstva sladké, a proto méně husté vody. Tekutá "poklička" zpomalila pokles povrchových vod do
hlubin oceánu, což ovlivnilo cirkulaci proudů. A protože pohyb vodních mas má těsnou souvislost s procesy v
atmosféře, změnila se také cirkulace vzduchu. Evropský kontinent připomínal dům s vypnutým topením. Někteří vědci
se domnívají, že celkové oteplování planety v současnosti vyvolává podobnou situaci jako v dávných dobách. Arktické
ledovce se pod vzrůstajícím skleníkovým efektem stále častěji odlamují a tající sladká voda vytváří na povrchu oceánu
tekutou "pokličku". Vědci se mimo jiné obávají, že zesílený skleníkový efekt může vyvolat tzv. pozitivní zpětné vazby.
Vyšší teplota zemského povrchu způsobí větší odpařování vody. Vzduch se tak obohatí o další vodní páru, která je
vlastně jedním ze skleníkových plynů. Co může následovat? Zemský povrch se kvůli většímu množství vodní páry v
ovzduší dále ohřeje, následně se vypaří více vody a vzestupná spirála nabírá obrátky.
Zpátky k ledovcům
Kudy Golfský proud zamíří k evropským břehů, ovlivňuje nejenom vítr nad hladinou a dno Atlantiku, ale také
"srážka" této teplé oceánské řeky se severními arktickými vodami. Jak ukazují měření univerzity v norském Bergenu,
právě tyto chladné proudy udělaly obrat o 180 stupňů a namířily si to z jihu na sever. Před 15 lety se masy arktické
vody pohybovaly rychlostí 10 centimetrů za sekundu na jih, zatímco nyní se pohybují rychlostí jednoho centimetru za
sekundu na sever. Znamená to, že chladná voda přestává nasměrovávat teplý Golfský proud od břehů Severní Ameriky
k evropskému pobřeží. Jak uvádí časopis New Scientist, souvisí tento návrat arktických vod zpátky k ledovcům na
severu se slaností a hustotou vod mezi Shetlandskými a Faerskými ostrovy. Za posledních deset let vzrostla vrstva
chladné vody směrem od hladiny o 60 metrů. Bariéra pro Golfský proud je proto větší než v minulosti. "Rozumím tomu
tak, že přestává fungovat mechanismus, který směřuje teplou vodu na sever," říká Bill Turell, vedoucí Skotské
oceánské a klimatologické laboratoře v Aberdeenu. Podle odborníků by mohl Golfský proud přestat ovlivňovat podnebí v
severozápadní Evropě, zároveň mohou stoupnout teploty na jihu Grónska, severovýchodě Spojených států a Kanady.
Hromadné tání ledovců pak na sebe nedá dlouho čekat.
Josef Matyáš