Vítám Vás v novém týdnu. Víkend opět kvalitně propršel a moje "hadí ztuhlost" již pomalu dosahuje kvalit zimního spánku. Jak jsem zjistil tak loni touto dobou jsem se již koupal...Pokud vás počasí točí jako mě, tak vám na zlepšení nálady nabízím následující >>videoklip>>...Plyne z něho jedno velké poučení. Pro skutečné "muže činu" neexistuje žádný problém v žádné oblasti:-))) (Tome dííííík za poslání..)

A zkuste se na úvod do "týdne" zamyslet nad tímhle krásným textíkem jehož autorkou je Sunmoon (díky Sun, fakt).....

Odrazy

Znáte ten stesk, když zapadne slunce? A...všimli jste si, jak dlouho někdy trvá než se objeví měsíc? A...někdy sedím ve tmě celou věčnost, než se objeví a jeho milosrdné chladivé světlo postříbří vše kolem, včetně mne...ráda se jím nechávám pohltit, jen když nezbude ten ničím nesmazatelný stesk po hřejivém a všeobjímajícím světle, jehož je toto pouhým odrazem...
Kdysi se mi zdávalo, že je tak chladné, neosobní a ... snad jsem se ho i bála...čeho vlastně? Toho, že je to důkaz, že slunce neodešlo, přitom je ale toto tak odlišné od skutečné reality slunečních paprsků, které dokáží být, ať už jakékoli, tak ne chladné? Proč jen je ten důkaz tak vzdálený, tak jiný? Tak moc, že vlastně pouhýma svýma očima nikdo neodhalí jeho poselství? Že je to krásné ujištění, že TO po čem se mi tolik stýská a čekám jeho návrat (či příchod)...zkrátka ujištění, že TO existuje a opět (nebo konečně)...přijde...
Pokud vidím měsíc, nemůžu zpochybnit existenci slunce...

Jak tedy, dívajíc se na nenávist, můžete zpochybnit existenci Lásky?

Následující pozvánku se žádostí o zveřejnění (což s radostí činím) jsem dostal mejlíkem, akce vypadá skutečně velice lákavě:

Festival Fantazie - AVALCON
FANTASTICKÁ FAKTA: UFO, ZÁHADY
4.-7.5.2001 KD Junior Chotěboř
http://avalcon.sci-fi.cz

Mezinárodní setkání příznivců literatury, filmu, Internetu a her zaměřených na UFO a záhady, historii a budoucnost, science fiction, fantasy, horor, kosmonautiku a astronomii. Speciální téma: Čarodějnice.
Blok programů o UFO a záhadách pořádá SFK Avalon ve spolupráci s redakcí časopisu Fantastická Fakta. Přednášky vědců, odborníků, spisovatelů, redaktorů, fanoušků i laiků, besedy i diskusní pořady, literární dílny, počítačové i stolní a karetní hry, soutěže a testy, prodej her a knih, křty knih, setkání s přáteli, oslavy a mejdany, volba Miss. Bohatá videoprojekce. Především zábava pro zájemce každého věku, každý si najde spoustu zajímavého v některé ze souběžných programových linií.
Probíhá zároveň s národní demopárty Fiasko pro soutěžní setkání tvůrců grafických a hudebních demo a intro programů, také se Star Trek conem, Star Wars conem a dalšími programy.
Již SEDMÝ AVALCON bude opět o jeden den delší, program tím pádem ještě bohatší. Spousta známých tváří mezi přednášejícími, i těch nejslavnějších, ale uvítáme i nové zajímavé hosty, připravujeme jako obvykle nějaké premiéry.

Z pátečního a sobotního programu:
Jan R. Plzeňský: Záhadné Skotsko
Aleš Česal: A. C. Doyle a paranormální jevy
Václav Semerád: Čarodějnictví z vědeckého hlediska
Otomar Dvořák: Tajemná tvář krajiny
JUDr. Jiří Kult: Slavní učenci v ranné historii výzkumu parapsychických jevů
Vladimír Mátl: Stav české záhadologie na počátku nového tisíciletí
Ilona Podhrázská: Komunikace s humanoidy + videodokumentace
Fantastická Fakta: beseda redakce a regionálních zpravodajů
Martin Semerád: Čarodějnice v současných Čechách
Milan Knob: Kruhy v obilí a další záhady na Chotěbořsku
VIDEO: Mimozemšťané – pilotní film nového televizního seriálu scénáristy, spisovatele a záhadologa Arnošta Vašíčka. O přítomnosti mimozemšťanů v dobách minulých a v současnosti.
VIDEO: UFO – blízká setkání a únosy – Tisíce lidí tvrdí, že je viděli… Stovky lidí tvrdí, že jimi byli uneseni… Toto vyšetřování konečně zodpoví tolik ožehavou otázku: Jsme ve vesmíru sami?

Pořadatelé zajišťují: dopravu z Prahy speciálním autobusem, ubytování, stravování, občerstvení, poskytují materiály, v nichž najdete několik časopisů. Připraven je program od pátku 18 hodin do pondělí 12 hodin. Zájemce o dopravu a ubytování žádáme o zaslání přihlášky předem, platit je možno na místě.
Zve SFK Avalon

KÁHIRA 20. dubna (AFP/ČTK) - Mezi egyptology se v poslední době oživila debata o vztazích mezi kacířským faraónem Achnatonem a mocnými kněžími starého Egypta. Příčinou je únorový objev egyptsko-nizozemské expedice archeologů, kteří odkryli v Sakkáře nedaleko Káhiry hrobku velekněze monoteistického kultu boha Atona, kterého začal Achnaton uctívat jako jediného boha, píše AFP.
Egyptští a nizozemští archeologové našli hrob velekněze Meri Nita, který se modlil k bohu Atonovi, neboli Slunečnímu kotouči, symbolu života. Achnaton se původně jmenoval Amenhotep IV. a byl členem XVIII. dynastie, jež vládla Egyptu v období tzv. Nové říše. On sám se na trůnu udržel 18 let (1353-1335 př. n. l.).
Zapudil oficiální náboženství s nejoblíbenějším bohem Amonem a nahradil ho monoteistickou vírou ve Sluneční kotouč. Kněz Meri byl nejvyšším písařem Atonova chrámu v Memfisu, jak alespoň tvrdí hieroglyfy na jeho soše. Dnes se egyptologové domnívají, že není pravda, že uctívání Atona bylo omezeno pouze na Al-Amarnu, nové hlavní město, které dal Achnaton vybudovat asi 300 kilometrů jižně od Sakkáry. Podle generálního tajemníka Nejvyšší rady pro egyptské památky Gaballáha Alího Gaballáha sahal Atonův vliv až na sever země.
V Memfisu však navzdory nápisu na Meriho soše nebyl Atonův chrám objeven. Archeologové po něm budou pátrat od příští pracovní sezóny, která začne v zimě.
Achnaton údajně vzdoroval kněžskému řádu, který za doby faraónových předchůdců získali silný vliv a stal se státem ve státě a který se novému bohovi bránil. Achnaton prý nechával systematicky z chrámů mazat zmínky o Amonovi a jeho zpodobnění. Vytvořil tak náboženské schizma, které ho však nepřežilo. Dva roky po Achnatonovi vládla sice jeho krásna manželka Nefertiti, ale její nástupce Tutanchamon pak pod tlakem mocných kněží obnovil kult Amona a ostatních bohů.
Jak připomíná Adil Husajn, který je odpovědný za vykopávky v Sakkáře, Achnatonova smrt zůstává dodnes jedním z "největších tajemství dějin faraónů". Achnaton prý zemřel za dosud neznámých okolnosti v době "náboženské války, již vedli Amonovi kněží". Historikové často Achnatona, který nedbal o zahraniční politiku a ztratil pro Egypt některá předtím dobytá území, popisují jako idealistického panovníka. Zajímaly ho spíš duchovní záležitosti než politika či nájezdy Chetitů. Odborníky zajímá i kvůli fyzickým handicapům, které lze vyčíst z fresky v Al-Amarně. "Chorobná tvář, protáhlá lebka, nafouklé břicho...To je typické zpodobení z Al-Amarny, která kromě jiného znamenala také estetickou revoluci. Osvobodila tvary a povolila realistické zpodobňování," říká Husajn.
Skvostnou Al-Amarnu neboli Achetaton, čili Horizont slunečního kotouče, dal Achnaton vybudovat na místě, kde do té doby nesídlil žádný panovník. Stěny paláců i domů zdobily krásné malby, které mimo jiné zpodobňovaly Nefertiti i malé princezny. V Atonových chrámech byla ohromná nádvoří s mnoha oltáři přístupnými slunci. Pro královskou rodinu a vysoké dvořany byly vytesány ve skalách v poušti hrobky, z nichž většina nebyla nikdy použita. Nápisy na jejích stěnách jsou ale dobrým dokladem o životě města. Achnaton dostal po smrti přízvisko Největší zločinec, Al- Amarna byla opuštěna a vše kromě výzdoby stěn odvezeno.
sva pz

Británie 16. dubna (ČN) - Nevím, jak vypadá situace v České republice, ale britští lékaři si stěžují, že čím dál tím častěji musí čelit novému fenoménu - říkají mu "kyberchondrie", případně "internetový vtiskovací syndrom". Problém spočívá v tom, že pacienti využívají internet, aby si zjistili víc informací o své nemoci, ale často špatně diagnostikují své příznaky, anebo naletí mastičkářům nabízejícím zázračné léky. A lékařům a nemocnicím jen přidělávají práci, když je nutí probírat se stohy papírů s informacemi z internetu, které popisují jejich skutečný nebo domnělý zdravotní stav a vyžadují nejmodernější způsoby léčby. Doktor Trefor Roscoe z Sheffieldu, který je zároveň počítačovým nadšencem, říká že lékaři jsou v poslední době skutečně zaplaveni pacienty s kyberchondrií. "Základním znakem kyberchondrie je, že člověk stanoví své symptomy a pak se snaží diagnostikovat sám sebe. Lékaři to hlavně zabere spoustu času, protože jim do ordinace podobní lidé chodí několikrát měsíčně a s tím, jak se rozšiřuje internetové připojení, je to čím dál tím častější záležitost."
Podle jeho názoru se ale lékaři musí s existencí počítačů a internetu vyrovnat, stejně jako s dopadem, který to má na jejich pacienty. "Nemyslím si, že bychom se měli od internetu odvracet. Všichni lékaři by měli chápat světovou počítačovou síť a její osidla, a vědět, kam případně pacienty poslat pro kvalitní informace."
Doktor Adrian Midgley z Exeteru říká, že sám ve své praxi hojně internet využívá a ještě nikdy neodrazoval pacienty od toho, aby mu sami přinesli informace, které na síti najdou. "Myslím si, že pro lékaře je užitečné, když je počítačově gramotný. Pokud pacient přijde s něčím novým, co by mohlo být užitečné i pro další nemocné, vystavuje jeho informace doktor Midgley na své internetové stránce. I on ale připouští, že existují a budou existovat pacienti, kteří net zneužívají. "Ale takoví lidé tady byli vždycky," říká doktor Midgley. "Kdyby neměli internet, tak by chodili a vyprávěli, co jim o jejich nemoci říkal kamarád, anebo co se o tom povídalo, když byli minule u holiče, a že jejich příznaky docela určitě vykládám špatně, protože teta Millie to měla taky."
xkm

LONDÝN 18. dubna (ČTK) - Příčinou rozšíření takzvané nemoci šílených krav (bovinní spongiformní encefalopatie - BSE) v Británii mohly být antilopy, které byly do Anglie dovezeny v 70. letech, řekl dnes rozhlasové stanici BBC novozélandský vědec Roger Morris.
"Je to hypotéza, ke které se přikláním ze všeho nejvíce," prohlásil. Podle něho byla BSE zjištěna u antilop a právě antilopy, které byly přivezeny do anglických zábavních parků, nejspíš skončily poté, co pošly, jako krmivo pro hospodářská zvířata, a tak se tato nemoc nejspíš přenesla na anglický hovězí dobytek.
"Také jiné práce připisují původ nemoci divokým zvířatům a já jsem krok po kroku sledoval proces (šíření) infekce... Přitom lze... aplikovat případ africké antilopy," pravil Morris s tím, že svou hypotézu považuje za natolik zajímavou, aby se ještě dále ověřovala. "Problém je, že divoké antilopy, které trpí nemocí, lze jen velmi obtížně nalézt, protože je velmi rychle sežerou lvi a hyeny, je to jako hledání jehly v kupce sena," poznamenal.
Dosavadní teorie pokládaly za příčinu rozšíření BSE genetické změny nebo skutečnost, že se hovězí dobytek nakazil krmivem, jež bylo připraveno z nemocných ovcí.
První případy bovinní spongiformní encefalopatie byly v Británii zaznamenány v roce 1986. Lidská obdoba BSE, která je variantou Creutzfeldt-Jacobovy nemoci, se ve Spojeném království zjistila v roce 1996, ale první osoba se nakazila už v roce 1994. V Británii je nyní známo 97 případů osob, které ochořely touto variantou Creutzfeldt-Jacobovy nemoci, a devět z těchto lidí je ještě naživu.

15.4.2001

Vítám vás v novém týdnu. Doufám, že na tom nejste jako já a počasí vás v minulém týdnu nevydeptalo jako mě a tím pádem se netváříte jako já a tahle číča na fotografii. No...
Chtěl bych všechny kdo mají zájem o keltskou histori upozornit na opravdu kvalitní seminární práci, jejíž autorem je Kangaroo. Je to velice obsáhlé pojednání o nejznámějším keltském hradišti - Stradonicích. Je ke stažení jako komprimovaný soubor *.pdf na této adrese: http://eldar.cz/kangaroo/seminarky/stradonice.pdf.gz. Skutečně vřele doporučuji.

  NEW YORK 11. dubna (ČTK/IHT) - Před dvanácti lety někdo ukradl v nemocnici Felycii Martinové peněženku, zatímco rodila syna. O rok později jí začaly chodit desítky účtů za výdaje, které jí nic neříkaly, píše list International Herald Tribune.
   Byl mezi nimi účet ve výši 3000 dolarů za hovory z mobilního telefonu a 1800 dolarů za video. Pak půjčka na 18.000 dolarů uzavřená na její jméno u společnosti Wells Fargo a k tomu ještě studentská půjčka 2500 dolarů u další banky. Naposledy zjistila, že kdosi poslední dva roky pobíral na její jméno sociální dávky v Kalifornii.
  "Když jsem dostala výpis ze své kreditní karty," říká paní Martinová, která pracuje jako manažerka softwarové firmy v San Francisku, "bylo toho dost, abych sbalila kufry a opustila zemi." O výpis podle vlastních slov požádala poté, co jí začaly chodit nepochopitelné účty. "Po státech se pohybuje někdo, kdo používá mou falešnou totožnost," dodává a odhaduje, že zloděj až dosud na její účet získal téměř 50.000 dolarů - většina z nich jí byla odpuštěna, ale až poté, co strávila nekonečné hodiny psaním dopisů, vyplňováním dokumentů a rozhovory s bankovními úředníky.
   Podle FBI je krádež totožnosti nejrychleji stoupajícím druhem "trestného činu bílých límečků" ve Spojených státech. Ale až nedávné případy Abrahama Abdallaha, brooklynského sběrače špinavého nádobí, který byl obviněn z neoprávněného přístupu k bankovním účtům několika celebrit a podnikatelů a Anthonyho Lemara Taylora obviněného z užívání totožnosti golfové hvězdy Tigera Woodse, přilákaly k tomuto druhu zločinnosti pozornost veřejnosti.
   V souvislosti s tím jak stoupá počet případů ukradené totožnosti, se řada společností i vlád amerických států snaží přijmout opatření, jak tomuto problému čelit. Některé pojišťovny už začaly nabízet pojistky proti ztrátám způsobeným krádeží identity, zatímco banky poskytují služby monitorující pohyb na klientově účtu a hlásící jakoukoli podezřelou operaci.
   Přibližně dvě třetiny amerických států už mají zákony stíhající krádež totožnosti a Kalifornie před časem vytvořila celostátní registr obětí tohoto trestného činu. Ve Spojených státech dochází odhadem k 500.000 až 750.000 případů zneužití kreditních karet ročně. Polovina z nich je klasifikována jako "přečerpání účtu", část dalších spadá do kolonky neoprávněné užití karty a zbytek je už uváděn pod společnou hlavičkou "krádež totožnosti", kdy jsou osobní informace, jako například číslo sociálního pojištění, zneužity k otevření nového účtu, získání půjček či nákupům.
   Pro čestné Američany je snadnost krádeže totožnosti šokující. "Vypadá to, že jsme jen tak bezpeční, jako ten nejméně bezpečný strážce našich osobních údajů," říká Betsy Broderová z úřadu pro ochranu zákazníků Federální obchodní komise. A navzdory pocitu, že největší nebezpečí prozrazení osobních dat člověku hrozí na internetu, většina případů krádeže totožnosti začíná mimo světovou počítačovou síť - obyčejnou krádeží peněženky, prohrabáním odpadkového koše nebo osobním dokumentem, který skončil v nesprávných rukou.
   Podle oficiálních údajů trvá oběti podobného trestného činu v průměru 14 měsíců, než přijde na to, že někdo žije na její účet a až dva roky, než se jí podaří napravit napáchané škody. Nikoho nejspíš moc nepřekvapí, že většina případů ukradené totožnosti končí ve složce "nevyřešené".
   dk mik

 KÁHIRA 10. dubna (ČTK) - Další významný nález se podařil archeologům v tzv. Údolí zlatých mumií v západní oáze Baharíja. Objevili tam dvě nové hrobky s 22 mimořádně bohatě ozdobenými mumiemi, oznámily světové agentury s odvoláním na sdělení předního egyptského archeologa Zahiho Hawase.
   "Objevili jsme dvě hrobky obsahující 22 mumií. Jedenáct z nich patří k nejlepším, jaké jsme dosud nalezli. Jsou překrásně zlacené s výjimečnými vzory a kresbami na sarkofázích," řekl Hawas.
 U mumií byly nalezeny zlaté mince a nádoby na víno. Mince měly podle všeho sloužit zesnulým k zaplacení převozníkovi do říše mrtvých.Oáza Baharíja si získala proslulost před dvěma lety, kdy tu archeologové během vykopávek na řecko-římském hřbitově nalezli 105 mumií. Poté následovalo dalších 125, archeologové ale počítají s nálezem až 10.000 mumií v tomto údolí. Právě minulý týden byla v této oblasti objevena mumie ozdobená stovkou zlatých amuletů. Podle archeologů patří zřejmě manželce vládce oázy Baharíja z dob vlády faraóna Ahmose II. v letech 570 až 526 před naším letopočtem. "Muselo jít o velmi vznešenou a důležitou ženu, protože její sarkofág byl vyroben z vápence. V Baharíji ale žádný vápenec není, a tak sem musel být odněkud dopraven," řekl Hawas.

 KÁHIRA 9. dubna (ČTK/AFP) - Na útok reagují protiútokem. Poté, co nedávno britský tisk napadl krásu legendární egyptské královny Kleopatry, když o ní napsal, že byla malá, tlustá a obyčejná, spojili egyptští odborníci své síly ve snaze chránit reputaci svého národního symbolu, píše agentura AFP.
Kleopatra, která podle historiků právě díky své kráse svedla postupně římského císaře Julia Caesara i římského vojevůdce Marka Antonia, nebyla podle Egypťanů jen krásná, ale i obratná politička.
  List The Sunday Times 25. března napsal, že Kleopatra byla ve skutečnosti malá, baculatá a dosti ošklivá. List se odvolal na 11 soch, které budou k vidění v Britském muzeu od 12. dubna, o nichž se původně historikové domnívali, že zpodobňují jiné panovnice. Je to prý však Kleopatra, jejíž oslavovaná krása je podle kurátorky výstavy Susan Walkerové "mýtem, který se pravděpodobně nezakládá na ničem". Legendární "femme fatale" antického světa měřila podle The Sunday Times jenom něco málo přes metr a půl, byla zjevně při těle, vypadala obyčejně a měla zkažené zuby. List na první straně uveřejnil i virtuální podobu královny. Podle ředitele vykopávek v Gíze Záhího Haváse jsou britská "obvinění" chybná. Příkladem uvádí rytiny v chrámu v Dendeře v provincii Kená (asi 640 kilometrů jižně od Káhiry), na kterých je Kleopatra vyobrazena se svým synem Kaisariónem (toho měla s Juliem Caesarem) v celé své "kráse a s odzbrojujícím šarmem". "Podobné rysy královny lze nalézt i na soše, která je vystavena v muzeu v kalifornském San José," dodává. "Kdyby byla ošklivá, proč by se do ní Julius Caesar a pak Marcus Antonius zamilovali?" udiveně se ptá. "Byla to inteligentní, všemi mastmi mazaná královna, přesně taková, jak byla popsaná ve starých řeckých knihách," ujišťuje. Podle profesora sociologie na Káhirské univerzitě Azzama Šihaty okolo toho ale polemika nevzniká, protože "měřítka krásy se během času mění". Podle kurátorky Walkerové byla virtuální podoba Kleopatry vytvořena na počítači podle podob královny na mincích. Walkerová ujišťuje, že "to rozhodně není její reálný portrét"; za jeho zveřejněním na první straně listu stála snaha list prodat. Britské muzeum ovšem dosud po The Sunday Times opravu nežádalo. Kleopatra VII. byla poslední panovnice z dynastie Ptolemaiovců. Na trůně byla od svých 18 let v roce 51 před Kristem až do své smrti v roce 30 před Kristem. Sestra a žena Ptolemaia XIII., který se utopil v bojích s vojsky Julia Caesara, svedla římského císaře a poté se provdala za dalšího svého bratra Ptolemaia XIV. Po smrti Julia Caesara si Kleopatra podmanila i jeho vojenského šéfa Marka Antonia ve snaze uznat práva svého syna Kaisarióna na římskou korunu. Po porážce v námořní bitvě u Aktia, která vyústila v invazi římských legií vedených Octavianem do Egypta, spáchal Marcus Antonius, který věřil že královna je již mrtvá, v tehdejší egyptské metropoli Alexandrii sebevraždu. Stárnoucí Kleopatra, která se chtěla vyhnout účasti na triumfálních oslavách císaře Octaviana, spáchala sebevraždu také. Nechala se prý uštknout zmijí schovanou do košíku s fíky.
Legenda o krásné a velice schopné královně, která udržela nezávislost Egypta v době, kdy již Řím ovládal celé Středomoří, přitáhla i pozornost kapitánů filmového průmyslu. Na plátnech tak v roli Kleopatry excelovaly krasavice jako Elizabeth Taylorová či Vivien Leighová. Podle odborníka na antiku profesora Gihána Zakiho neoplývala Kleopatra ve skutečnosti "nějakou neobyčejnou krásou, tak jak je vykreslována romatiky, podle kterých právě svým šarmem a spanilostí svedla dva římské vůdce". Ve své roli svůdkyně se podle něj Kleopatra, která mluvila mnoha jazyky, "neopírala o svoji fyzickou krásu, ale spíše o svou mazanost".
 rmi jf

  LONDÝN 11. dubna (ČTK) - Skotská společnost PPL Therapeutics Plc, která přivedla na svět klonováním ovci Dolly, dnes oznámila, že vůbec poprvé vytvořila metodou transgenetického klonování pět selat.
   Každé z těchto pěti prasátek má ve své struktuře DNA cizí "genetický marker", což znamená, že genetické inženýrství považuje za uskutečnitelnou technologii, která by někdy mohla vést k produkování prasečích orgánů pro transplantace v lidské medicíně.
  "Jde o další krok," sdělila PPL, která loni oznámila, že klonováním vytvořila první selata. "Tentokrát byla prasátka vytvořena z buněk, které byly geneticky modifikovány," prohlásila dnes tato společnost.
  boh mik

8.4.2001

Přeji vám hezký jarní týden a i když počasí s tím dávkováním jara poněkud skrblí, snad vám to náladu nepokazí. Tentokrát nenajdete v úvodu mého "týdne" žádné mé obvyklé deprese, či výkřiky radosti:-)), ale velmi zajímavý článeček, který jsem pro vás přes poněkud deštivý víkend přeložil.Najdete ho když kliknete >>ZDE>>. Je sice tradičně nepříliš optimistický, ale pokud by vám pokazil náladu, tak si ji zkuste zlepšit >>tímto videoklipem>>:-)))(Tome dííík).

  WASHINGTON 3. dubna (ČTK/AP) - "Chci svého syna zpět," začíná e-mail otce, který se ptá, zda by mohl naklonovat svého ztraceného osmiletého syna. "Řekněme, že mi je 33 let a chci být naklonován. Bude mému klonu také 33 let, nebo se narodí jako mimino?" ptá se další. Neplodná žena považuje klonování za "jedinou možnost" mít dítě, ale chce vědět, zda by klon mohl vypadat jako oba jeho rodiče, nebo zda musí vybrat jen jednoho. V článku o klonování to píše agentura AP.
 Reakce lidí na internetových stránkách ukazují, že mnoho z nich nerozumí tomu, co klonování vlastně je. Mnohem méně pak ví, jak o současném stavu této metody vypovídají riskantní pokusy na zvířatech.
Významní vědci, kteří se již beztak rozčilují nad plány některých lékařů zaměřujících se na léčbu neplodnosti nebo náboženských sekt usilujících o klonování člověka, jsou ještě více znechuceni posedlostí některých lidí, kteří věří, že klonování jim pomůže už brzy.
   Klonování není příliš populární: v průzkumu veřejného mínění, který zveřejnilo Americké muzeum přírodní historie, uvedlo 92 procent z 1000 dotázaných Američanů, že by neschválili klonování oblíbené osoby za účelem reprodukce. Asi 86 procent z nich by dokonce nechtělo naklonovat ani svého zvířecího mazlíčka.
   Zastánci této metody však neustále předkládají seznamy stovek lidí, kteří o klonování žádají. Minulý týden dokonce v Kongresu prohlásili, že klonování mohou provádět bezpečně, a to tak, že před vložením naklonovaného embrya do těla ženy jednoduše otestují jeho bezvadnost.  Pokud by takové testy byly možné již dnes, klonování zvířat by nebylo tak často neúspěšné, argumentují jiní. Navzdory novinovým titulkům a fotografiím klonované ovce Dolly a mnoha prasat, krav, koz a myší většina živočišných klonů stále umírá, obvykle ještě během embryonálního vývoje. Další se rodí velice zdeformovaní, březí samice často potratí a někdy přitom samy zahynou. Ti, co přežijí, zůstávají slabí. Kalifornští vědci v pondělí oznámili, že dvě nedávno naklonované krávy pošly pravděpodobně kvůli poruše imunitního systému, která jim znemožnila bojovat s infekcí.
   Vědci zatím ani neklonovali primáty, nejbližší příbuzné člověka. Jak by potom vypadaly počáteční pokusy o klonování lidské bytosti? Biolog Rudolf Jaenisch z Massachusettského technologického institutu načrtl tento děsivý scénář:    Očekává, že z prvních 100 pokusů se narodí pět živých klonů.    Náhradní matky mohou potratit a některé plody se narodí mrtvé, přinejmenším při komplikovaných těhotenstvích, protože zárodek i placenta budou abnormálně velké. (Některá klonovaná zvířata se například narodila dvakrát tak velká než je obvyklé.)    Některé děti, které přežijí porod, zemřou během následujících dnů nebo týdnů kvůli deformovaným ledvinám, srdci, játrům nebo plícím.
   Jedno, možná dvě děti přežijí jako zdánlivě normální. Bude však normální jejich mozek? Budou se jejich buňky rozmnožovat normálně, tak aby nedostaly rakovinu nebo předčasně nezestárly? A nezemřou ještě v dětském věku kvůli selháním imunity?    "Rozhodně to proveditelné je," říká Jaenisch o klonování. Pokud ale nebude tento postup před pokusy na lidech nejprve propracován na zvířatech, "nemusí být úmrtí to nejhorší. Nejhůře na tom mohou být ti, co se narodí, ale naživu je bude muset udržovat respirátor."    Je třeba také zvážit falešná očekávání. Klonování nevypadá tak, jak jej zobrazuje Hollywood. Nemůžete mít 33leté dvojče - než mu tolik bude, vám bude 66 let a devět měsíců. Není též možné mísit rysy obou rodičů, neboť použity mohou být geny pouze jednoho z nich. A ani přes nezměrnou touhu rodičů nemůže klonování vzkřísit jejich zesnulé dítě. Mohlo by pouze napodobit jeho DNA, ale ne prostředí a zkušenosti, které formují osobnost a charakter každého jednotlivce.
   Zastánci klonování správně poukazují na to, že společnost se kdysi stejně tak obávala umělého oplodnění, než se narodilo první dítě ze zkumavky; označovala to za neetické a varovala před vážnými poruchami. Mnoho vědců proto souhlasí s tím, že ke klonování člověka nakonec jednou dojde a že se možná stane přijatelnou formou léčby neplodnosti.    Bude to však možné už v blízké budoucnosti? Někteří kongresmani nyní požadují formální zákaz klonování. Vědci se na druhou stranu obávají, že špatně formulovaný zákaz by mohl poškodit výzkumy s klonováním buněk pro léčebné účely.  
rbs jvr mik

   JERUZALÉM  6. dubna (Reuters/ČTK) - Ježíš Kristus byl jedním z desítek tisíc lidí, kdo zemřeli v dávných časech na kříži smrtí, kterou historik Josephus Flavius popsal jako "nejbídnější ze všech". Co je však podivné, je fakt, že o křižování, běžně praktikovaném Římany, Peršany, Asyřany, Řeky, Kartaginci a dalšími civilizacemi, neexistují archeologické důkazy. Skoro žádné, až na kostru Žida jménem Johanan ben Hagkol, jehož hřebem proražené paty jsou zatím jediný hmatatelný důkaz kruté metody, používané od roku 400 př.n.l. do roku 400 našeho letopočtu, píše Reuters.
  "V té době umíraly na kříži tisíce lidí. Zloději i rebelové," říká archeolog Vassilios Caferis, který našel ostatky ben Hagkola. Jeho jméno byla napsáno na kameninové schránce, v níž ležela kostra. Židé, kteří žili v době Ježíše Krista, pohřbívali ostatky příbuzných ve schránkách rok po smrti dotyčného.
Kromě Johananových kostí byla ve schránce také kostra tříletého dítěte, kterým mohl být Johananův syn. Schránka byla nalezena ve společné hrobce tří rodin, v níž bylo pohřbeno 33 lidí včetně muže jménem Šimon, který se podílel na stavbě židovského chrámu.    Hrobku našli jeho dnešní kolegové ve skále na jeruzalémském kopci, když připravovali základy pro budoucí stavbu obytného domu.    O Jonananovi ben Hagkolovi se moc neví. Na kříži zemřel někdy mezi lety 50 až 70, bylo mu víc než 24 a míň než 28 let. Měřil 167 centimetrů, a než mu proťali paty ostrým hřebem a přitloukli ho k olivovému trámu, byl zcela zdráv.
   Antropolog Joe Zias se domnívá, že ben Hagkol byl možná ukřižován na jeruzalémské Olivetské hoře za prvního židovského povstání proti Římanům, které skončilo v roce 70 dobytím Jeruzaléma a zničením druhého židovského chrámu. "Tehdy Římané na Olivetské hoře křižovali až 500 lidí denně, až jim nakonec došlo dřevo," vysvětluje Zias. Flavius zaznamenal, že Římané tehdy ukřižovali polovinu Židů, kteří žili v Jeruzalémě.
   Profesor Martin Hengel z univerzity v německém Tübingenu je odborník na metodu křižování. Poprvé ji podle něj použili Peršané, od nich ji přejali Římané, kteří tak trestali povstalce, lupiče, vrahy i buřiče. Křižováni však nebyli obyvatelé Říma. "Římané křižovali podrobené obyvatelstvo po celé říši. Lidé na kříži umírali celé dny, ale někdy to mohli mít za sebou i za několik hodin," říká Hengel.    Vědce však mate, proč se o tak hojně používané metodě našel pouze jediný doklad?    Ziasova odpověď je jednoduchá: ne všichni křižovaní byli na kříže přibíjeni. Některé k trámům pouze přivazovali za nohy a za ruce. Jakmile zemřeli, byla těla pohozena na hromady, kde se o ně postarali šakalové a supi. Na kostech tedy nezůstaly žádné známky toho, jakou smrtí dotyčný zemřel.
   A navíc ve starověku byla po hřebech použitých ke křižování velká poptávka, protože lidé věřili, že je v nich soustředěna ochranná síla proti ďáblu. "Dělá to dojem, že jakmile někdo na kříži zemřel, lidé se sbíhali, aby mohli vytáhnout hřeby a odnést si je," říká Zias.    V případě ben Hagkola se však hřeb ohnul a rodina ho nebyla schopná vyndat, takže mrtvý byl pohřben i s ním.    Caferis říká, že se zpodobováním Ježíšova utrpení na kříži se začalo až v 6. století, tedy skoro 300 let potom, co císař Konstantin křižování zakázal.    Zias říká, že na rozdíl od většiny zpodobení bývaly hřeby proraženy zápěstím a nikoli dlaněmi. "Nikoho byste za ruce neukřižovali, protože tam je jenom kůže a svaly a ruka by se vytrhla. Museli probíjet zápěstí," ujišťuje Zias. Smrt na kříži prý mohla být bolestivá a rychlá, ale taky pomalá a zdlouhavá, podle sadistických choutek popravčích.    Byly-li ruce uvázány nebo přibity nad hlavou, pak oběť nemohla použít svaly bránice k dýchání a do deseti minut se udusila. Byly-li ale ruce připoutány či přibity v rovině ramen, tak jak je to známo ze zpodobování Ježíše, pak mohl člověk umírat i několik dní. "Oběť pak na kříži mohla žít několik dní, protože cíl popravčího nebyla rychlá smrt, nýbrž agónie," vysvětluje Caferis.
   sva pz

   NEW YORK 3. dubna (zpravodaj ČTK) - Po dvou předloňských nezdarech vypustí v sobotu Spojené státy další sondu k Marsu, aby tam zkoumala výskyt života a hledala nejvhodnější místo pro případné přistání lidské posádky. Sonda nese název Mars Odyssey na počest klasické vědeckofantastické knihy Arthura Clarka "Vesmírná odysea:2001".    Sondu vynese raketa Delta II v 16:32 SELČ z floridského Mysu Canaveral. K rudé planetě doletí letos 24. října a usadí se na eliptické oběžné dráze s dobou obletu sedmnáct a později jedenáct hodin. Mise potrvá jeden marsovský rok, což odpovídá 29 pozemským měsícům.
   Sonda je vybavena třemi složitými měřícími systémy, které budou analyzovat údaje nepřímo naznačující případnou existenci života na planetě. Naději na nalezení jeho primitivních forem vzbudily nedávné objevy koryt a dalších útvarů, které mohla podle vědců vytvořit jen proudící voda.
   Na palubě sondy je gama spektrometr pro měření množství vodíku jako důkazu výskytu vody a obrazový skener pro zjišťování teplotních poměrů na povrchu planety. Třetí systém bude zjišťovat povrchovou hladinu radiace, aby se příští kosmonauté vyhnuli nebezpečným místům.
   "Před vysláním pilotovaného letu je zapotřebí poznat dokonale místo, kde přistane," řekl Scott Hubbard, který vede v americkém Národním úřadu pro letectví a vesmír (NASA) program průzkumu Marsu. Další "mohutná průzkumná mise" vyrazí k planetě v roce 2005 a po roce 2010 se očekává další výprava, která má dopravit na Zemi vzorky marsovských hornin.
   Podle dosavadního průzkumu je Mars vyprahlou pustinou plnou písku s příměsemi oxidů železa, které mu dávají narudlou barvu. Má řídkou, nedýchatelnou atmosféru, střídají se zde roční období, ale průměrné teploty klesají na 23 stupňů Celsia pod nulou. Vědci se však domnívají, že na počátku existence se Mars podobal Zemi, avšak nižší přitažlivost a větší vzdálenost od Slunce neumožnily vývoj podobný Zemi.
   NASA vyslala k Marsu dvě sondy v roce 1999, ale obě - Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander- se ztratily. "Mars je magická, ale občas také démonická planeta," prohlásil vědecký šéf marsovských misi James Garvin.
   Vlastimil Milý pz

1.4.2001

Handsfree bez drahého příslušenství - jak prosté, že?:-))))(díky Polly za příspěvek:-))) )

Vítám vás v příkladně jarním týdnu. Moc a moc jsem přemýšlel čím vás mám v tomto týdnu přivítat. A rozhodl jsem se, že tentokrát to nechám na někom jiném...
Následující velmi poučný a ryze český příběh mi poslal přítel McMillan (dííííík:-))) ):

"...Asi přes 1 hodinu půlka firmy uklízela místo okolo kuchyňky, transportního výtahu a skladu. Živé řetězy, spousta krabic, špíny, šanony s účtem a afektovaný vedoucí obchodu - prostě legrace. Aby nám to ještě lépe šlo, popíjeli jsme šampaňské, co zbylo ze Silvestra. (-: Opravdu nechápu proč, když se něco dělá, tak se u toho vždycky chlastá, to je snad národní rys, který se prohlubuje směrem na východ :-).
Pak, když se to všechno povedlo a všichni jsme si oddechli, že bude klid, tak naši skvělí obchodníci přetížili tím bordelem transportní výtah tak, že jeden z nich tam zůstal trčet. Jak jinak, protože výtah má ovládání zevnitř. Zaseklo se to někde mezi Margaret a prodejnou vozů Honda.
To jsi měl vidět. Jeden trčí ve výtahu, ve kterém navíc nefunguje světlo, a propadá hysterickému záchvatu, protože to už je tento týden po druhé, co udělali stejnou kravinu. Druhý obchodník neustále mobiluje a běhá jako veverka nahoru a dolů a s tím, co zůstal ve výtahu si vyměňují názory na to, kdo je větší idiot.
První strategie vychází z toho, že "na co bychom volali technika, přece si ho vyprostíme sami, ne? Ušetříme 1000,-" To se zdálo schůdné až do momentu, kdy manažeři oddělení a já šli nahoru do výtahovny a s úspěchem jsme ulomili pojistku brzdy. Navíc se poněkud nedařilo otevřít dveře, protože na to je potřeba u našeho typu výtahu speciální klíč. Zřejmě proto, aby náhodou do výtahu v případě poruchy nemohl vlézt technik konkurenční výtahové firmy.
Situace poněkud zhoustla v okamžiku, kdy nám někdo do telefonu řekl, že pokud technik z výtahů nepřijede do dvou hodin, tak je převděpodobné, že už dnes nepřijede vůbec, ale dostali jsme dobrou radu, že můžeme nasadit kolo na manuální spuštění výtahu.
V té době se už tomu ve výtahu začalo chtít čůrat a když si představíš, že neměl ani u sebe mobil, aby se o zážitky podělil... No, nechtěl bych být na jeho místě.
Vzhledem k ulomené brzdě se rozhořel spor, zda až rozevíracíma nůžkama odjístíme brzdu, výtah nesjede expres rekomando do hlubin. Když jsme dospěli k domněnce, že převody transportního výtahu by nedovolily kabině zrychlit natolik, aby to byl vážný problém, už tu byl jiný. Protože výtah dodýchal v mezipatře (půlka v Margaret, půlka v Hondě) vznikl další spor, jestli ho manuálně posunout o patro výš nebo níž. Nicméně řešení bylo nasnadě, nešlo to vůbec nikam.
Když se někdo snažil rozjet motor, tak to vydávalo strašné rány a otřásalo budovou jako na bowlingu. Nic se nezměnilo, jen nahoře na střeše ve strojovně zůstal smrad z elektromotoru.
Napadlo mě, že než přijede technik, můžeme zimprovizovat klíč na otevření šachty, tak jsem ze staré židle vytrhl kus kovové tyčky a mechanik v Hondě mi z něj udělal ten klíč podle toho, co nám řekl dispečink výtahařů. Kecali. Řekli nám blbý profil.
Pak přijel technik. Schválně, pokud si i na chvíli myslíš, že si ten klíč vzal, tak tě můžu ujistit, že nevzal. To už není ani kretenismus, to je diletantství. Náš servisní technik, co nám to pomáhal řešit, řekl, že je 5 hodin a že jde domů a šel.
Nakonec se obchodníka z výtahu podařilo vyprostit tak, že přijel jiný technik.
Téměř se mi dere na jazyk otázka, jaké z toho plyne poučení, ale z toho plyne tolik poučení, že se mi nad tím ani nechce přemýšlet. Zásadní ale je, že transportní výtah už zase dlouho nechci vidět."
 

  BAGDÁD 28. března (AFP/ČTK) - Iráčtí archeologové odkryli pozůstatky jednoho sumerského města starého přibližně 4700 let. Mezi odkrytými stopami dávné civilizace je starověký hřbitov, který by mohl být nejstarším známým lidským pohřebištěm na světě, napsala agentura AFP.
Toto město, skrývající památky na sumerskou civilizaci (asi 2700 let před naším letopočtem), bylo objeveno v oblasti Umm al- Akaríb (v arabštině Moře škorpiónů), která leží v jižní, pouštní části země asi 300 kilometrů jižně od Bagdádu. Celý tento region je pověstný značným rozšířením právě škorpiónů.   Podle šéfa skupiny archeologů Hajdara Abdal Váhida "pozůstatky odhalily, že se město rozkládalo asi na šesti kilometrech čtverečních. Vykopávky, zahájené v roce 1999, dovolily odkrýt mnoho menších obydlí, jeden palác, jeden chrám a jedno obří pohřebiště". Abdal Váhid též dodal, že místo bylo během války v Perském zálivu před deseti lety vypleněno. Údajně zmizelo na 4000 různých cenností, s některými se prý čile obchoduje v Turecku.
 "Na hřbitově je asi tisícovka hrobů z let 2300 až 2060 před Kristem, což z něj činí nejstarší lidské pohřebiště na světě," říká Abdal Váhid. "Našli jsme tam mnoho lidských koster žen, mužů i dětí, kteří byli pohřbeni ve skrčené poloze," dodává. Vědci též odkryli mnoho hrnců a dalších nádob z vypalované hlíny, sošek, sklenic či náhrdelníků, ale například i nožů a motyk.
Palác o rozloze 2500 metrů čtverečních je obklopen hradbami 2,5 metru širokými a ukrývá mnoho místností různé velikosti. "V jedné z nich, která nejspíše patřila nějakému princovi, je například vápencová socha berana vysoká půl metru," říká šéf iráckých archeologů.
Ředitel oddělení archeologie a dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) Donni George míní, že "tento objev je důležitým počinem, protože by mohl přinést nový pohled na sumerskou civilizaci". "Toto město, jehož název je prozatím neznámý, bylo nejspíš administrativním a náboženským střediskem oblasti, což dosvědčuje přítomnost jednoho chrámu, jednoho paláce, jednoho zikkuratu a velkého pohřebiště," dodává.
Chrám, který měří na výšku sedm metrů, stojí vedle zikkuratu - vysoké stupňovité pyramidy či věže, která je na vrcholu zakončena modlitebnou.
Město leží asi 120 kilometrů severně od archeologických vykopávek ve městě Ur, které bylo jedním z nejslavnějších sumerských míst v Mezopotámii. Podle bible byl "Ur Chaldejců", který leží na východním břehu řeky Eufrat, rodištěm Abraháma. V srdci města je monumentální, třípatrový zikkurat (2113 - 2096 před Kristem) zasvěcený měsíčnímu bohovi Nannovi. Zikkurat je 17,25 metru vysoký.
Podle oficiálních statistik je v Iráku více než 10.000 archeologických míst. Velká většina z nich, zejména ty v severoiráckém Kurdistánu, ještě nebyla vůbec prozkoumána.
 rmi mik

 SÚR (Libanon) 30. března (AFP/ČTK) - Nedaleko od pobřeží na jihu Libanonu byly objeveny pozůstatky města starého na 4000 let. Historik Júsuf Hurání a šéf profesionálních potápěčů Muhammad Sardží oznámili, že zbytky města Jarmúta jsou potopené ve vodě u městečka Zahrání nedaleko jiholibanonského přístavu Súr, napsala agentura AFP.
 Stopy starobylého města se rozkládají na čtyřech kilometrech čtverečních v hloubce od tří do 17 metrů a ve vzdálenosti 60 až 800 metrů od břehu.
  Mezi zbytky byla v hloubce 60 metrů objevena jedna 70 centimetrů tlustá a 30 metrů dlouhá zeď. "Výborný stav, v jakém byla zeď nalezena, dokazuje její pomalé sesouvání do moře," vysvětluje Hurání.
Na 250 metrů od pobřeží byly v hloubce pouhých pěti metrů odkryty dlážděné ulice pokryté řasami, některé až 60 metrů dlouhé. Nejdále od pobřeží byly až 17 metrů pod vodou objeveny hromady kamení, které bývalí obyvatelé města používali nejspíš na stavbu svých obydlí, zbytky schodišť, náměstí či hrází.
"Teorie o postupném propadávání břehu byla založena na objevech mnoha zbytků ukrytých pod mořským dnem," dodává historik, který již 40 let shromažďuje a studuje dokumenty o starobylých místech podél pobřeží Libanonu.
"K tomuto studiu mě přitáhly významné spisy francouzského archeologa Antoina Poidebarda z roku 1934, který pátral po starobylých památkách ve městě Súr," vysvětluje. "On shromáždil četné výpovědi starých rybářů, kteří mu tvrdili, že u pobřeží Súru zcela jasně viděli na různých místech pod vodou nějaké zbytky měst."
 Název tohoto místa (Jarmúta) lze naposledy nalézt v "Dopisech z Tell Amary", které napsal v roce 1370 před naším letopočtem guvernér antického Byblosu (nynější přístav Džubajl na severu Libanonu). Ten popisuje město jako důležité centrum zásobování egyptských faraónů, nejvíce dřevem.
 Výzkumníci získali také povolení k vyzvednutí z vody jedné sochy se lví hlavou a dalšího pozůstatku sochy připomínající boha Bastu, kterému se Egypťané klaněli v 15. století před naším letopočtem.
 "V textech faraónů starých více než 38 století se Jarmúta objevuje jako jedno z míst nepřátelských faraónům, podobně jako další libanonská starověká místa Džubajl, Šít nebo Aráka, zatímco Súr, Sajdá (antický Sidon), ani Bejrút tehdy ještě vůbec neexistovaly," říká Hurání.
 Podle něj začalo zkoumání zbytků Jarmúty před dvěma roky poté, co byly - ve spolupráci s týmem potápěčů vedeným Sardžím - objeveny v moři pozůstatky antického města Sidon (nynější Sajdá). Tehdy vědci objevili několik náměstí a ulic, což bylo pro ně "první známkou možného postupného sesouvání libanonského pobřeží do vody".
  rmi mik

  PRAHA 28. března (ČTK) - Obezitou trpí přes milión Čechů, kteří váží nejméně o čtvrtinu více, než je jejich váha ideální. "V zemích Evropské unie je obézních v průměru šest procent mužů a necelých sedm procent žen, v Česku trpí obezitou třikrát tolik lidí - 18 procent mužů a téměř 23 procent žen," řekla odbornice na snižování nadváhy Marie Hrudková s tím, že nadváhou trpí Češi rovněž častěji než průměrný Evropan."Při srovnání s 15 zeměmi Evropské unie české ženy a čeští muži bezkonkurenčně vedou. Nejméně obézních mužů v zemích EU je v Nizozemsku (2,9 procenta), nejvíce v Řecku (8,7 procenta), nejméně obézních žen je v Německu a Švédsku (po 3,8 procenta), nejvíce v Řecku (13 procent)," upřesnila.    Rovněž v žebříčku nadváhy podle Hrudkové Češi s 33,7 procenta vedou, těsně následováni Řeky (26,6 procenta) a Španěly (24,2 procenta). Češky obhájily prvenství s 29,8 procenta v nadváze před Portugalkami (21,2 procenta), Řekyněmi a obyvatelkami Velké Británie (po 17,8 procenta). Průměr EU u mužů je 19,5 procenta, u žen 14,4 procenta.
   "Obezita je závažné onemocnění, které sebou nese závažné zdravotní a sociálně-ekonomické důsledky," připomněla. Obezita se léčí jako každá jiná chronická nemoc, často i celoživotně. "Základem je komplexní program snižování hmotnosti, které vedle nízkoenergetické stravy, změn stravovacích návyků a tělesné aktivity zahrnuje i podávání léků," dodala a připomněla, že pro všechny, kteří se s nadbytečnými kily potýkají, je k dispozici bezplatná telefonní linka s číslem 0800116116.
   Nejnovějším poznatkům o obezitě a o souvislosti obezity, výživy a metabolických chorob budou hovořit odborníci na mezinárodní konferenci Výživa, obezita a inzulínová rezistence, která se koná v pátek a sobotu v Praze. Konference se koná v rámci výzkumného programu Fatlink, který podporuje Evropská unie.
   Obezita hraje velkou roli při vzniku cukrovky, dýchacích potíží, zánětu šlach, artrózy, zvýšené citlivosti na bolest a zánětu žil. Obézní osoby jsou ve větším nebezpečí vzniku rakoviny. Kromě toho se při velké obezitě člověk obtížně pohybuje, to může vést k jeho izolaci od ostatních.
Naďa Myslivcová mal

  WASHINGTON 25. března (ČTK) - Práce na vytváření zdravých klonovaných savců a možná jednou i lidských bytostí se ukazuje těžší, než se předpokládalo, protože klonovaní jedinci mají často problémy růstu. Sdělili to dnes američtí vědci prostřednictvím tisku.
   Čtyři roky poté, co skotští vědci ohromili svět oznámením, že vyklonovali ovci Dolly, vědci zjistili, že vyklonovaná zvířata mají srdeční vady, anomálie plic, neúčinný imunitní systém a mnoho dalších problémů, citoval vědce deník The New York Times.
 Odborníci na klonování a biologii deníku řekli, že proces klonování podle všeho vyvolává chyby ve stavbě genů a že tyto chyby mohou vyvolat nepředvídatelné problémy v jakémkoli životním období.
  Vzhledem k těmto těžkostem někteří vědci pochybují o tom, že by bylo v brzké budoucnosti možné klonovat člověka. Jiní vědci naopak tvrdí, že přes tyto nedostatky je klonování člověka jen otázkou času.
  "Nyní je podle mne potřeba hlavně čas, peníze a talent," řekl Richard Rawlins, který řídí laboratoř pro oplodňování in vitro "Rush Health System" v Chicagu.
  Ve Washingtonu byla zvláštní pracovní skupina Kongresu pověřena shromážděním poznatků o lidském klonování od vědců a odborníků na etiku, sdělila agentura AFP.
   pek pz

25.3.2001

Vítám vás v dalším týdnu. Je neděle večer sedím tady a tupě zírám na monitor naprosto neschopen ze sebe dostat rozumnou větu. Ano přátelé, nejsem po mejdanu, ani po něčem podobném, ale strávil jsem naprosto workoholický víkend a honil termín. Cupoval jsem pro firmu mozek a ničil si oči. Zasloužím si nějaký vzletný titul, hrdina kapitalistické práce například. Nicméně mě potěšil kamarád McMillan, který mě poslal následující fotografii a tak jsem vlastně rád:-)))...

   NEW YORK 18. března (ČTK/Time) - Konečně má nejslavnější americký rapper něco společného s většinou rodičů, kteří ho upřímně nenávidí. Pilulky. Tedy konkrétně léky proti bolesti dostupné jen na předpis, jakým je například vicodin. Eminem, který má vytetováno vicodin na levé ruce, je neoficiálním mluvčím těchto pilulek. Minulý měsíc při předávání cen Grammy v duetu s Eltonem Johnem rapoval: "Mám v sobě tisíc voblbováků, jsem votupělej". Není těžké si představit, že po celých Spojených státech tisíce lidí sledujících televizní přenos klidnily vlastní nechuť vůči Eminemovi spolknutím pilulky, kterou propaguje, píše časopis Time.
   Kokain je v současnosti passé. Extáze je pro děti. Drogy, které teď jedou, jsou staří známí z minulosti, tytéž léky, které díky hvězdám jako byli Elvis či Liz v jejich bouřliváckých dobách plnily titulní strany novin. Stejně jako tehdy oni i dnes mladí herci a herečky ověnčení hvězdnou slávou, rappeři a zpěváci z první desítky žebříčku zobou analgetika.
   Je to v módě, je to uklidňující a spousta lidí si myslí, že je to legrace. Při lednovém předávání Zlatých glóbů žertoval herec David Spade: "Našel jsem v dárkovém košíku deset vicodinů." Lékům proti bolesti dostupným jen na předpis propadl Michael Jackson, modelka a herečka Anna Nicole Smithová, Chevy Chase i hráč amerického fotbalu Brett Favre. Hvězda seriálu Přátelé Matthew Perry, který připustil, že byl závislý na vicodinu, se minulý měsíc bez udání důvodu vrátil do střediska pro rehabilitační léčbu v Los Angeles. "Závislost na analgetikách může potkat kohokoli," říká Melanie Griffithová, "člověk si musí dávat pozor."
   Zdá se ale, že její radou se řídí jen málokdo. Obliba pilulek proti bolesti se rychle rozšířila z Hollywoodu mezi "obyčejné smrtelníky" - podle posledních údajů amerického ministerstva zdravotnictví v roce 1998 začalo brát analgetika na předpis přibližně 1,5 miliónu lidí z "jiných než léčebných důvodů", což je skoro třikrát víc, než v roce 1990. "Existují dva hlavní důvody, proč lidé zneužívají analgetika na předpis," říká David Rolston z rehabilitačního střediska v Santa Monice. "Dají se používat místo opiátů, jako je heroin, a přitom s nimi není spojeno totéž stigma, jako s drogami."
   K získání vicodinu a dalších analgetik se člověk nemusí plížit do pochybných čtvrtí města na schůzku s dealerem - i když ani to není vyloučené. Minulý měsíc se před soud v Kalifornii dostal případ "Pekelných andělů", kteří zneužívali gang mladistvých k prodeji více než 700.000 tablet valia a vicodinu, jež získávali od zaměstnance kliniky amerického vojenského letectva. Ale proč se uchylovat k tak pokoutním cestám, když o prášky proti bolesti si může kdokoli říct svému ošetřujícímu lékaři, který většinou příliš nezkoumá, jestli a na co je vlastně potřebuje?
   Opiátová analgetika, mezi něž patří morfium a heroin stejně jako americké léky na předpis percocet, percodan či vicodin, jsou tak nebezpečné proto, že jsou nesmírně svůdné. Pracují na principu uvolnění všech cestiček od nervových zakončení v kůži přes míchu až do mozku, kde otevřou brány pro chemickou látku dopamin, jež spouští pocit pohody. Ovšem tělo si na "dopaminový doping" velmi rychle zvykne a jakmile člověk přestane analgetika brát, organismus si ho žádá.
   Nicméně ne každý, kdo si občas vezme analgetikum, na něm musí nutně začít být závislý, říká doktor Alan Leshner, ředitel amerického Národního ústavu pro zneužívání léků. Podle jeho slov je důležité rozlišovat mezi tím, kdy člověk lék proti bolesti opravdu potřebuje, a jeho zneužíváním k jinému než léčebnému účelu. Ostatně zeptejte se na to Eminema, který v písni Under the Influence rapuje: "V noci jsem jako mumie, bojující s vostrým světlem, vystrašená pěti malejma bílejma práškama vicodinu, který ji požíraj".
   dk ank

   NEW YORK 21. března (The New York Times/ČTK) - Mayové, kteří žili před 3000 lety v nížinách Střední Ameriky, bydleli ve vesničkách podobných té, jakou vykopali archeologové v Cuellu na severu Belize. Domovem jim byly domky slepené z bláta a slámy zakryté doškovými střechami. Pěstovali kukuřici a maniok, lovili vysokou zvěř i divoká prasata, rybařili a dokonce si na přilepšení jídelníčku vykrmovali psy. Poslední nálezy, o nichž píše The New York Times, však svědčí o tom, že tito Mayové znali sauny dlouho předtím, než vznikly římské lázně.
   Ve středu Cuella byly odhaleny zříceniny výjimečně vyhlížejících obytných domů nebo snad veřejných budov. Rozmístěny byly kolem třech stran náměstí. I když se průzkumem tohoto místa zabývali odborníci několik let, unikala jim odpověď na otázku, co stávalo na východní straně prostranství. Byl to snad volný prostor otevřený vycházejícímu slunci?
   Odpověď čekala až na archeology z Bostonské univerzity vedené doktorem Normanem Hammondem, kteří se na náměstí v Cuellu vrátili loni. Došli k závěru, že našli nejstarší mayskou "potírnu", kam se dávní obyvatelé Střední Ameriky chodili očišťovat, léčit a provádět rituály.
   Už v období 900 let před naším letopočtem zde lidé zakoušeli blahodárný pocit, který se dostaví po pořádném vypocení. Bylo to v době před vznikem Říma, tedy dávno před tím, než Římané začali kolem Středozemního moře stavět slavné lázně.
   A bylo to také ještě před rozkvětem mayské říše, jejíž začátek kladou historikové do období kolem roku 200 našeho letopočtu.
   Hammond je přesvědčen, že jakkoli byly sauny těchto lidí malé a jednoduché, zcela nevyvratitelně se jim podobaly luxusnější lázně nalezené později ve střediscích mayské kultury, Tikalu či Piedras Negras v Guatemale. A mnoho podobného s nimi měly i pozdější "potírny" indiánů z dnešních Spojených států a Kanady.
   Hammonda a jeho spolupracovníky nepřestalo zajímat využití východní strany náměstí, a proto tam trpělivě kopali. Nakonec narazili na základy stavby, jež nebyla širší než dva a půl metru a jen o trochu delší. U jednoho rohu místnosti odhalili prohlubeň v kamenném podkladu. Povrch zdi nad ním byl zašedlý a načervenalý a našly se neklamné známky toho, že místo bylo vystaveno dlouhodobě vysokému žáru. Vedla odtud šachta, která ústila v kameny obložený kanál plný popela. Ten procházel středem místnosti a z každé strany byly nízké kamenné lavice.
   Ani teď však archeologové netušili, co se tady na východní straně náměstí vlastně v minulosti odehrávalo. Odpověď nalezli díky náhodě.
   "Střechu, kterou jsme původně postavili nad vykopávkami, zničila bouře. Tak jsme nad výkopem rozprostřeli plachtu, abychom se uchránili před žhavým sluncem a aby nálezy nevysychaly. A najednou tam bylo strašné horko a vlhko. 'Jako v sauně,' řekl tenkrát kdosi a my jsme pochopili: vykopali jsme 'pib na' neboli 'potírnu'," napsal Hammond se studentem Jeremy R. Bauerem do zprávy popisující práci v Cuellu.
   Když pak místo znovu prozkoumali, zjistili, že ohniště bylo vně místnosti. Horké kameny byly strkány do domu kanálem proraženým ve stěně. Dům měl stěny z kamene zakryté ve výšce necelých dvou metrů klenutou střechou. Do místnosti se vešlo asi šest lidí. Sedávali vedle sebe na lavicích, natahovali nohy k horkým kamenům spočívajícím v kanálu a není vyloučeno, že na ně lili vodu a vytvářeli tak páru.
   Stále je tu však otázka: Proč měli lidé z tropů potřebu sedávat kolem rozžhavených kusů kamene uvnitř těsného domečku? "Ze stejného důvodu, z jakého nyní pijí v tropech horký čaj: když se potíte, vaše tělo se tím ochlazuje," vysvětluje Hammond. "'Potírny' měly nejspíš několikeré poslání: hygienická očista, vypuzení nečistých sil z těla, ale také navázání kontaktu s nadpřirozeným světem," tipuje doktor Hammond.
   sva pz

   LONDÝN 21. března (ČN - Dana Kovaľová) - Trevor Tasker by mohl vyprávět, jaké to je najít lásku přes internet. Jenže se stejnojmenným americkým filmem by to mělo pramálo společného. A kdyby podle jeho příběhu chtěl některý z hollywoodských režisérů přece jenom něco natočit, musel by si připravit rekvizity pro horor. Ale pěkně popořádku, tak jak to píše online zpravodajský server The Register.
   Sedmadvacetiletý Trevor z Británie se potkal s Wynemou Shumateovou na chatu a celé měsíce si spolu online povídali. Jak konverzace začala být zamilovanější a zamilovanější, vyměnili si i fotografie a Trevor se rozhodl odletět do Spojených států, aby se s ní konečně setkal. Netušil ale, že mu Wynema sice poslala vlastní fotku, ale pětatřicet let starou, a tak na něj na letišti nečekala zachovalá třicítka, ale pěkně baculatá pětašedesátiletá babička.
   Nutno podotknout, že i v téhle situaci posbíral zbytky slušného vychování a rozhodl se zůstat s Wynemou alespoň přes víkend, navzdory šoku, který mu její podvod připravil. Že hrůzám zdaleka není konec, zjistil až ve chvíli, kdy se v jejím domě podíval do mrazáku a našel v něm tělo mrtvého muže s chybějící nohou.
   Jako ve snách poslouchal Wynemino vysvětlování, že její partner James umřel, a protože chtěla zůstat v jeho domě a vybírat peníze z jeho účtu, schovala ho v mrazáku. Celý se tam ale nevešel, a tak mu musela uříznout nohu.
   Co k tomu dodat. Wynema Shumateová skončila na rok ve vězení za podvod a nezákonné ukrývání mrtvého těla a Trevor přísahal, že na internetu ho už nikdy nikdo do smrti neuvidí.

18.3.2001

Mimochodem, když už jsem u věcí přímo útočících na samou podstatu přírody zkuste si přečíst tento článek:
http://www.adt.cz/~sev/prispevky/ruzne/bbc/bbc06.htm - poněkud mě při četbě mrazilo...

06.03.2001 22:16 – S troskami prý dopadnou mutanti mikroorganismů
S troskami kosmické orbitální stanice Mir, která bude v březnu řízeně zničena, mohou na Zem dopadnout i zmutované houby a plísně. Podle agentury Reuters představují reálnější nebezpečí než možnost, že trosky dopadnou do obydlených oblastí Evropy. Na tuto hrozbu upozornil na tiskové konferenci v Moskvě odborník na ruský kosmický program Jurij Karaš. Mutanty mikroorganismů, které strávily v izolaci na Miru 15 let, mohou podle něj způsobit velké problémy.
Vědci z ruského lékařského a biologického institutu poukázali na to, že plísně mohou být smrtelně nebezpečné, jestliže se smísí s pozemními variantami napadajícími kovy, sklo a plasty.
Také zdravotničtí činitelé na Západě už vyjádřili obavy z mikroorganismů, které se mohou vrátit zpátky na Zem. Jeden ruský mikrobiolog už před třinácti lety objevil první z mnoha agresivních forem plísní obývajících Mir. Ruští kosmičtí odborníci tuto hrozbu bagatelizují, ovšem návštěvníci orbitální stanice našli početné typy hub a plísní za řídícími panely, ve ventilaci i na mnoha dalších místech. Tyto mikroorganismy vylučují korozivní látky, jako je kyselina octová, a uvolňují jedy do ovzduší.

   PRAHA 14. března (ČN) - Američtí vědci zveřejnili výsledky svého nejnovějšího výzkumu: šťastné manželství působí jako účinná prevence mrtvice a infarktu, jejichž riziko roste u žen po přechodu. Uvedl to The National Enquirer.
   Nešťastné manželství lze podle vědců zřetelně poznat na ultrazvukových snímcích tepen a aorty. Právě jejich špatný stav zvyšuje u žen riziko kardiovaskulárních potíží. Do studie psycholožky Karen Matthewsovou bylo zařazeno 490 žen ve věku od 40 let do doby pěti let po přechodu. Byl jim měřen krevní tlak, váha a cholesterol. Ženy po přechodu byly dále vyšetřeny na kardiovaskulární potíže.
   A výsledek? Nešťastné ženy před přechodem na tom byly hůře z hlediska rizika srdečních nemocí. Měly vyšší tlak a cholesterol než šťastné. Po přechodu měly ty šťastné méně kardiovaskulárních potíží. Svobodné ženy na tom byly prokazatelně hůře, stejně jako ženy v nešťastných vztazích. "Ženy si myslí, že nad svým manželstvím mohou mávnout rukou,ale jejich tělo to cítí," uvedl jeden z vědců.
   (ha) xte

   LIMA 11. března (ČTK/BBC News) - Dávná incká pevnost Machu Picchu patří snad k nejznámějším památkám nejen v Peru, ale v celé Jižní Americe. Je jednou z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v zemi a zároveň symbolem národní hrdosti Peruánců. Nyní ovšem geologové varují, že by tuto světově proslulou památku mohl zničit sesuv půdy, píše na svém online zpravodajském serveru BBC News.
   Varování přišlo od japonských geologů z Ústavu pro předcházení přírodním katastrofám na univerzitě v Kjótu, kteří studují pohyby půdy v oblasti Machu Picchu, které sloužilo Inkům jako útočiště před španělskými výboji v 16. století. Machu Picchu bylo znovu objeveno v roce 1911 a v roce 1983 zapsáno na seznam světově chráněných památek UNESCO.
   Japonští geologové měřili pohyb příkrého zadního svahu pevnosti a zjistili, že půda se sesouvá rychlostí přibližně 0,4 centimetru měsíčně. Vědci soudí, že je to dost rychlý pohyb, který je předzvěstí velkého sesuvu půdy. Zatím ovšem nejsou schopni ani ochotni předpovědět, kdy by k němu mohlo dojít a hodlají to zjistit během další fáze svého výzkumu.
   Peruánští oficiální činitelé nicméně popírají, že by sesuv půdy znamenal jakékoli bezprostřední nebezpečí. Podle Javiera Lambarriho, ředitele Národního ústavu pro kulturu v Cuzcu, jsou trosky Machu Picchu monitorovány z hlediska seizmické aktivity 24 hodin denně. "Zatím nemáme žádné zprávy, že by hrozilo bezprostřední nebezpečí," říká Lambarri.
   I on ovšem připouští, že Machu Picchu leží v oblasti geologického zlomu, který by mohl způsobit problémy. "Víme, že je tu zlomová linie, která prochází celým městem a mohla by způsobit problém," dodává Lambarri.
   Diskuse, jak co nejlépe uchovat Machu Picchu pro příští generace, pokračují už několik let. V loňském roce peruánské úřady rozhodly omezit počet návštěvníků pevnosti ze strachu před erozí, ovšem toto opatření historiky a ochránce památek nijak neuspokojilo. Ti tvrdí, že by bylo třeba učinit na záchranu Machu Picchu mnohem víc a protestují především proti výstavbě lanovky vedoucí až k pevnosti.
   Jeden z peruánských prezidentských kandidátů v rámci předvolební kampaně slíbil, že pokud zvítězí ve volbách vypsaných na příští měsíc, nechá se inaugurovat v Machu Picchu. Teď si možná své plány rozmyslí... co kdyby se země pohnula.
   dk mik

11.3.2001

Vítám vás v novém a úplně předjarním týdnu. Tyto řádky píšu v neděli večer. Před několika hodinami skončily oslavy druhého výročí Eldaru a po probdělé noci mě písmenka kličkují po monitoru a klávesy mají snahu rozutíkat se z přidělených míst po celém stole. Ze všeho nejvíc mě nyní inspiruje onen medvěd na fotografii. Osobně považuji oslavu za krásnou a vydařenou a doufám že tak přišla i všem zúčastněným. A chci poděkovat všem, kteří dorazili (a to i z pěkný dálky) a říct jim že to bylo moc fajn. Doufám, že že se i příští rok zase všichni sejdem při stejné příležitosti a ve stejně skvělé náladě. Vzhledem k tomu, že Kangaroo fotografoval, tak si budete moci časem prohlédnout fotografie "otců" Eldaru a hostů na webu...

   RIO DE JANEIRO 8. března (ČTK) - V loňském roce bylo v brazilské Amazonii zničeno 17.000 kilometrů čtverečních lesních ploch. Oznámila to dnes agentura EFE.
   Brazilští vědci, kteří zkoumali především fotografie pořízené ze satelitů, dále identifikovali stovku okresů, kde se kácí nejvíce stromů. V jejich čele je Jatiara ve státě Mato Grosso, kde bylo vykáceno 99,85 procenta území.
   Všech sto okresů představuje 70 procent lesních porostů vykácených v brazilské Amazonii v loňském roce.
   Ministr životního prostředí José Sarney Filho dnes nicméně oznámil, že požáry zakládané kvůli odlesňování v Amazonii jsou na ústupu. "Pouze na základě organizovaného osidlování, udržitelného růstu můžeme vyhrát boj s ničením Amazonie," upozornil ministr.
   Podle Státního institutu pro výzkum vesmíru (INPE) má brazilská Amazonie rozlohu pět miliónů kilometrů čtverečních, z čehož čtyři pětiny zabírá prales. V polovině roku 1999 však odlesněná plocha představovala téměř 552.000 kilometrů čtverečních.
   Ministerstvo uzavřelo s vládami států Mato Grosso, Pará a Rondonia dohodu, podle níž budou velké plochy v osobním vlastnictví kontrolovány pomocí satelitu.
   Brazilský zákon stanoví, že statkáři mají na svých pozemcích zachovávat alespoň 50 procent přírodní vegetace.

   WASHINGTON 27. února (ČTK) - Výzkum možnosti, zda na Marsu je či někdy v minulosti byl život, vstoupil do dalšího kola díky krystalům "biologického původu", které byly objeveny v meteoritu jen několik týdnů před tím, než se k rudé planetě vypraví nová sonda. To, co jsme objevili, je biologického původu, oznámil dnes vědec amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír Imre Friedmann, který se zabývá výzkumem už tak dost záhadného meteoritu ALH-84001.
   Tento malý kousek kamene vážící méně než dva kilogramy byl objeven v roce 1984 v pobřežním ledu Antarktidy. Před pěti lety se dostal na první stránky novin, když v něm skupina vědců vedených Davidem McKayem objevila minerální látky, které mají na Zemi často biologický původ.
   Tentokrát se vědci NASA zaměřili na řetězce krystalů magnetitu, přírodního magnetického oxidu železa. Jejich seskupení ovšem podle mínění vědců nemohlo být vytvořeno jinak než živými organismy. "Podobný řetězec magnetitu mimo organismus se okamžitě rozpadá, aby vytvořil kompaktní skupiny kvůli magnetickým silám," zdůraznil Friedmann. Ovšem tyto řetězce mohou vzniknout uvnitř organismů, jejichž struktura jim umožní udržet se pohromadě.
   dk mik xkp

   KÁBUL 4. března (ČTK/RTR) - Dvě velké sochy Buddhy v afghánském Bámjánu, které se staly terčem dělostřelecké palby hnutí Taliban, jsou prvními známými exempláři masivních zpodobení Buddhy, která se později rozšířila po celé Asii, píše agentura Reuters. Sochy z pískovce vysoké 53 a 35 metrů stojí na bývalé zastávce pro karavany v centrální části Afghánistánu na proslulé Hedvábné cestě do Číny a jsou nejznámějším produktem prolínání evropského a asijského umění, které v Afghánistánu a severním Pákistánu kvetlo mezi čtvrtým a sedmým stoletím našeho letopočtu.
   Během následujících pěti století přinášeli smrt a zkázu do této oblasti arabští nájezdníci, perské armády a mongolské hordy Čingischána, ale až do éry Talibanu, fundamentalistického hnutí, které bere do krajního extrému zákaz islámu zobrazovat osoby, se nikdo nepokusil zničit úchvatné sochy ve městě, které bylo dlouhou dobu hlavním městem buddhismu pro střední Asii a Indii.
   Mezinárodní poplach, který snaha o jejich zničení vyvolala - a který především zaznívá z buddhistických či buddhismem inspirovaných zemí, jako je Japonsko, Thajsko, Indie, Srí Lanka či Nepál -, odráží zásadní roli, již tyto kolosální sochy sehrávají v asijském umění. Jsou tak všeobecně známé, že Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) věřila, že jsou na jejím seznamu 690 památek světového kulturního dědictví, jež si zaslouží zvláštní ochranu. Ale v důsledku nevysvětlitelné chyby nejsou na seznamu UNESCO jmenovány žádné památky nacházející se v Afghánistánu.
   "To je skandální opomenutí... Bereme je, jako by byly na našem seznamu," prohlásil Michael Barry, odborník UNESCO dokumentující pro organizaci všechny položky afghánského umění. "Upřímně řečeno, všichni předpokládali, že na tom seznamu jsou," říká. "V sedmdesátých letech byly několikrát navrženy k zapsání a udělala se spousta přípravné práce, ale z toho či onoho důvodu se to nikdy nestalo."
   Jedním z důvodů může být rozbouřená afghánská politická situace té doby. Převrat, který v roce 1973 svrhnul monarchii, následoval o pět let později krvavý puč marxistického vůdce Núra Muhammada Tarakího. V roce 1979 přišly do země sovětské jednotky, aby podpořily rozkolísanou komunistickou vládu a rozdmýchaly válku s islámskými povstalci.
   Dvě sochy Buddhy jsou umístěny ve výklencích vyhloubených do útesu nad Bámjánem, hlavní zastávkou u jižní části Hedvábné cesty, která vedla ze Střední Asie dolů Chyberským průsmykem do střední Indie a k Arabskému moři. Do útesu byly také vyhloubeny karavanseráje (hostinské přístřešky) pro cestující mezi Evropou, Čínou a Indií, stejně jako jeskyním podobné cely pro buddhistické mnichy.
   Menší z obou Buddhů byl vytesán ve druhé polovině třetího století našeho letopočtu, zatímco větší Buddha je z pátého století. Podle Jeta van Kriekena ze Společnosti pro záchranu afghánského kulturního dědictví měly obě sochy tváře a ruce pokryté zlatem, jak je důvěrně známé mnoha turistům, kteří navštíví sochy Buddhů v Thajsku či Barmě.
   Staré fotografie dokazují, že rysy obou Buddhů zmizely dlouho předtím, než si z nich Taliban poprvé udělal terč při dobývání Bámjánu koncem roku 1998. Jeden z velitelů Talibanu tehdy dokonce navrtal díry v hlavě většího Buddhy, aby tam mohl umístit dynamit a odpálit ho, ale nechal si to rozmluvit od místního oficiálního činitele. Ovšem větší Buddha přišel o většinu levé nohy a dolní část pravé nohy už dlouho předtím, než začala nynější dlouhá afghánská válka.
   Splývající róba menšího Buddhy byla původně modrá, zatímco větší Buddha byl oděný v červeném. "Ty sochy musely působit dost impozantním dojmem na mnichy cestující okolní nevlídnou krajinou a konečně se dostali do krásného údolí s Buddhy s rukama v uklidňujícím gestu," uvádí van Krieken. Ještě v loňském roce, kdy se zdálo, že ohrožení existence obou Buddhů pominulo, van Krieken napsal: "Vypadá to jako zázrak, že tito neuvěřitelní Buddhové více či méně přežili v zemi, kde se stali cizinci, kteří nemají šanci na útěk."
   dk mik