17.týden

Erika...

Kika a Martin

Vítám vás v novém týdnu. Omlouvám se za absenci horoskopu, ale kombinace úplňku a migrény je úděsná...

"Manipulace je ovlivňování za účelem mého osobního prospěchu. Motivace je ovlivňování za účelem společného prospěchu." (Fred Smith)

Náhodný citátek od mojí maličkosti do nového týdne...

Záhada! Slovenka zničehonic VZPLÁLA A ZEMŘELA

Slovenskem otřásla záhadná smrt stařenky. Oheň spálil její tělo, aniž se dotkl okolí. Případy samovznícení si lámou hlavy vyšetřovatelé i lovci záhad.

Předchozí zpráva není jistě pro milovníky záhad (a návštěvníky těchto stránek) až takovou záhadou. Fenomén spontánního samovznícení je známý velmi dlouho.
"Jedním z fenoménů, který si v souvislosti s možnou emisí biologické (a v jejím rámci i fyzikální) plazmy zaslouží pozornost, je bezesporu samovznícení lidského těla, pozorované tak často a za takových podmínek, že o tomto pozoruhodném jevu není nejmenších pochyb. Mechanismus smrti samovznícením a shořením vitálně důležitých částí lidského těla je až dosud naprostou fyziologickou záhadou tím spíše, že se všechno naše biologické vědění a fyzikální poznání zpěčuje něco takového vůbec připustit - není však vyhnutí. Již roku 1833 byla o celé řadě těchto případů vydána souhrnná akademická zpráva. Charles Dickens podrobně prostudoval třicet případů uvedených v soudních, policejních a lékařských záznamech, než se pustil do novely Bleak House (Pustý dům), kde takovou smrt popisuje. Dixon Mann v učebnici soudního lékařství z roku 1922 uvádí samovznícení lidského těla jako možnou příčinu úmrtí a dokázal ji dobře dokumentovaným případem. Frank Russel zaznamenal jen za rok 1918 devatenáct prokázaných případů…"
(L. Souček - Tušení světla)
Lze najít i případy které jsou značně podobné tomu na Slovensku:
"Z paní Mary Reederové ze Saint Petersburgu (Florida) zbyla 1. července 1951 jen hromádka popela a netknutá levá noha až po koleno. Čtyřicet centimetrů od mrtvoly ležel nepoškozený svazek časopisů. FBI prozkoumala elektrické instalace, pátrala po napalmu, fosforu, hořčíku a dalších hořlavinách i po motivech vraždy či sebevraždy. Marně. Blesk byl dobrozdáním meteorologů rovněž vyloučen. Závěrečná policejní zpráva, podle níž paní Reederové upadla ve spánku na šaty cigareta, byla považována i soudními lékaři za směšnou a trapnou."
24. 12. 1885 (tedy na Štědrý den, kdy snad vzhledem k emocionální labilitě dochází dosti často k podivným událostem) zuhelnatěli na farmě Seneca (Illinois) manželé Rooneyovi. Jejich šaty nebyly zcela zničené, lůžkoviny byly shledány jen lehce ožehnuté. Tento případ vyšetřoval soudní lékař Dixon Mann, jenž si vzal na pomoc skupinu fyziků. Podle roztavených kovových předmětů na tělech mrtvých (šperky, hodinky, kovové přezky apod.) bylo zjištěno, že žár hořících těl dosáhl asi 1800 °C, tedy hodnoty, při níž teče i platina, čehož lze dosáhnout nejspíše termitem nebo fosforovou bombou. Nebyl však doprovázen, navzdory hořlavému okolí, plameny.
Série případů, časově souhlasných s hromadným výskytem světel, požárů a sekundárních exaltací v Anglii a Walesu v zimě 1904-1905, byla zahájena 16. 12. 1904 nálezem zuhelnatělé mrtvoly paní Thomas Cochranové z Rosenhallu (Falkirk). O týden později následovala paní Elisabeth Clarková z Trinity Almhouse (Hull). Byla nalezena smrtelně popálená, avšak žijící a zcela dezorientovaná. Pokrývka jejího lůžka byla takřka nedotčená, v bytě nikde nevznikl oheň. Počátkem února téhož roku uhořeli v Londýně za navlas stejných okolností jedna žena a Ashon Clodd, pětasedmdesátník (výjimečně muž!). Zemřel na těžké popáleniny až IV. stupně (zuhelnatění) v South Hospital, aniž nabyl vědomí. 28. 2. 1905 se na uhel a popel proměnila na pohovce v nevytápěném pokoji sedmasedm-desátiletá Barbara Bellová.
Penzionovaná učitelka Wilhelmina Dewarová shořela ve Whitney Bay (Blyth, hrabství Northumberland) roku 1908. Šaty a pohovka zůstaly žárem takřka nedotčené. Svědkem smrti byla Wilhelminina sestra Margareta, která nemohla nijak pomoci…
(L. Souček - Tušení světla)

Zajímavá je i souvislost kterou udává Viktor Farkas ve své knize "Nové nevysvětlitelné fenomény":

Dá se vysledovat souvislost mezi takovými tragickými případy a mimořádně vysokými hodnotami zemského magnetického pole? To víte, že dá:

samovznícení Elizabeth Clarkové v lednu a manželského páru Kileyových v února 1905 - zemské magnetické pole bylo čtyřikrát silnější než obvykle, což představuje skokový nárůst;
samovznícení Madge Knightové v listopadu 1943 - zemské magnetické pole bylo více než čtyřnásobně silnější, než je běžné, skokový nárůst;
samovznícení Billyho Petersona v prosinci 1959 - zemské magnetické pole bylo rovněž více než čtyřikrát silnější, skokový nárůst;
samovznícení Olgy Worthové v říjnu 1963 - zemské magnetické pole bylo minimálně čtyřikrát silnější než obvykle, skokový nárůst;
samovznícení dr. Johna Irvinga Bentleye v prosinci 1966 - zemské magnetické pole bylo více než dvojnásobně silnější než obvykle, skokový nárůst;
samovznícení Grace Walkerové v dubnu 1969 - zemské magnetické pole bylo dvakrát silnější než obvykle, i to představuje skokový nárůst.

V každém případě je dobré si připomenout fakt, který zmiňuje L. Souček:
"Ač je to neuvěřitelné, produkuje člověk díky látkové výměně na 1 kg hmoty za den více tepla (asi 20 cal = 84 J) než Slunce, produkující na jeden kg a den sotva 7 kalorií (29,5 J)."

Ve skotské škole začaly pršet žížaly

Žáci skotské školy ve městě Galashiels se museli běžet schovat pod přístřešek, když začaly z nebe padat tucty žížal. Učitel David Crichton, který byl se žáky na hřišti, musel kvůli podivnému jevu hodinu tělocviku přerušit. O incidentu informovala skotská televize STV.

Ani jev popsaný v předešlém článku není až tak nic nového :-)
V roce 1892 padaly v Birminghamu za prudké bouře bílé žáby. Na jiných místech v Anglii padaly žáby dokonce růžové nebo červené, což se podle odborníků jedná pravděpodobně o genetickou mutaci.
V roce 2006 pršelo v malé vesnici v Indii tisíce malých rybek - déšť trval 15 minut. Z nebe padají ale i ještěrky, hlemýždi, sarančata, hadi, žížaly nebo medúzy. V srpnu roku 1894 pozorovali lidé s údivem tisíce malých medúz, které v anglickém městě Bath zaplavily ulice. A v červnu 1869 zaskočilo obyvatele Chesteru v USA přistání malých měkkýšů připomínajících slimáky. V Memphisu zase roku 1877 přinesla průtrž mračen obrovské množství tmavě hnědých hadů. Ve švýcarských Alpách zase pršely roku 1922 housenky, pavouci a mravenci. V roce 1857 padaly v kanadském Montrealu z nebe stovky slávek a v Sacramentu v Kalifornii seslalo nebe v roce 1870 na zem vodní ještěrky dlouhé až 20 cm.
Zajímavý pozdrav z nebes dostali obyvatelé New Hampshire roku 1682, na Sumatře roku 1903 a v Kalifornii roku 1922, kdy jim k nohám padaly ještě teplé kameny. To černá vejce padala roku 1786 na Haiti a ohromné kusy ledu polekaly obyvatele v 19. století v Maďarsku, v Indii nebo Skotsku. Aby byl výčet alespoň trochu úplný, nesmíme zapomenout na padající kříže, které se z nebe snesly roku 1503 :-)

Mějte se hezky...

Vítám vás v novém týdnu. Omlouvám se za absenci horoskopu, ale kombinace úplňku a migrény je úděsná...

Zajímavá je i souvislost kterou udává Viktor Farkas ve své knize "Nové nevysvětlitelné fenomény":

Dá se vysledovat souvislost mezi takovými tragickými případy a mimořádně vysokými hodnotami zemského magnetického pole? To víte, že dá:

samovznícení Elizabeth Clarkové v lednu a manželského páru Kileyových v února 1905 - zemské magnetické pole bylo čtyřikrát silnější než obvykle, což představuje skokový nárůst;

samovznícení Madge Knightové v listopadu 1943 - zemské magnetické pole bylo více než čtyřnásobně silnější, než je běžné, skokový nárůst;

samovznícení Billyho Petersona v prosinci 1959 - zemské magnetické pole bylo rovněž více než čtyřikrát silnější, skokový nárůst;

samovznícení Olgy Worthové v říjnu 1963 - zemské magnetické pole bylo minimálně čtyřikrát silnější než obvykle, skokový nárůst;

samovznícení dr. Johna Irvinga Bentleye v prosinci 1966 - zemské magnetické pole bylo více než dvojnásobně silnější než obvykle, skokový nárůst;

samovznícení Grace Walkerové v dubnu 1969 - zemské magnetické pole bylo dvakrát silnější než obvykle, i to představuje skokový nárůst.

V každém případě je dobré si připomenout fakt, který zmiňuje L. Souček: "Ač je to neuvěřitelné, produkuje člověk díky látkové výměně na 1 kg hmoty za den více tepla (asi 20 cal = 84 J) než Slunce, produkující na jeden kg a den sotva 7 kalorií (29,5 J)."

Hade, 17.4.2011

V každém případě je dobré si připomenout fakt, který zmiňuje L. Souček:
"Ač je to neuvěřitelné, produkuje člověk díky látkové výměně na 1 kg hmoty za den více tepla (asi 20 cal = 84 J) než Slunce, produkující na jeden kg a den sotva 7 kalorií (29,5 J)."