Nahoru ]

Trubadůři na Starém městě.


Vítám vás v novém týdnu. Hlavní událostí minulého týdne je určitě výbuch sopky Eyjafjöllu na Islandu a z toho vyplývající radovánky v dopravě. Znovu se potvrzuje, jak je naše civilizace vratká a ve chvílích, kdy jí jaksi matka příroda nepřeje, dostává se do nepřekonatelných problémů. V této souvislosti mne napadá, že pokud by lidé vyráželi z Nymburka do Prahy koňským povozem a na Island lokálkou a dále pak parníčkem, dozvěděli bychom se o výbuchu sopky příští vánoce a rozhodně by nás tento fakt nijak neznervózňoval :-)

„Když se zřítí letadlo, všechny aerolinky platí za zrušení svých reklam v novinách a televizích. Věděla jste to?
Žádná firma nechce, aby si ji lidi s takovým neštěstím spojovali.“

Palahniuk Chuck, Deník

Náhodná ukázka od mojí maličkosti do nového týdne...


Rok 2012

Předešlé části najdete zde:
http://eldar.cz/hade/archiv2010/4_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/5_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/6_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/7_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/10_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/11_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/12_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/13_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/14_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/15_tyden.htm

http://eldar.cz/hade/archiv2010/16_tyden.htm       


Minulý týden  jsme skončili u konstatování, že současnost trpí podivnou nechutí k jakékoliv možnosti připustit si myšlenku o křehkosti technické civilizace. Napadá mě velmi zajímavá historická paralela. Popisuje sice naprosto opačnou situaci, přesto z ní trochu mrazí.
Koncem 10. století vypukla v celé Evropě hysterie. Byl to strach z přelomu tisíciletí, který byl chápán jako konec světa.
Vypadalo to, jako by celý kontinent opustila vůle a touha po životě.
Člověk může zemřít, pokud se vzdá naděje a už nechce žít. Je však možné, aby masová hysterie přiměla celý kontinent vzdát se života?
A přesně to se dělo. Stejně jako na konci 19. století vypukla všeobecná kulturní únava  z předchozích století,  která vešla do dějin jako „Fin de siecle".
Hrozilo zhroucení celé struktury společnosti - a to vše kvůli kulatému datu. Mnozí historikové se domnívají, že něco takového nemůže způsobit pouhé náboženské nadšení. Tady prý muselo být ve hře něco víc.
Východisko touhy po smrti, která zachvátila celý kontinent, bylo nepochybně náboženské povahy. Přesvědčení  tom, že Ježíš přijde koncem roku 999 na zemi a bude konat soud, bude rozhodovat mezi dobrem a zlem a dobré pošle do nebe a zlé do pekla.
Nábožensky nebo nacionalisticky podmíněná touha po smrti (a nacionalismus byl přeci také definován jako zvláštní forma „religiozity"!) se i později jako epidemie objevovala v celých zemích a kontinentech. Sem patří i různé projevy válečného nadšení, které má vždy nacionální základ.

Vedle jiných se hysterií konce světa kolem posledního přelomu tisíciletí ve své knize zabýval i francouzský autor Jacques Bergier a dospěl k tomuto názoru:
"Je záhadou, co k této hysterii vedlo. Jistě, náboženství tehdy bylo hnací a hybnou silou všeho. Avšak sama náboženská motivace nestačí pro vysvětlení toho, k čemu došlo na konci 10. století."
Cosi, co bychom mohli nazvat kolektivním vědomím lidstva se dostalo do pohybu.
V roce 998 se začíná především na venkově šířit myšlenka konce světa. Vede to k tomu, že stále více lidí chce zúčtovat samo se sebou a svým okolím. Do popředí se dostávají otázky etiky a morálky. Převládá názor, že morální hříchy, které před sebou partneři zatajují, budou mít u posledního soudu zvláštní váhu. Jako by vypukla nákaza, manželé se přiznávají k nevěře, a to i veřejně. Tyto nálady nabývají během roku 999 stále většího rozsahu. Teď už se konce světa nebojí jen zvlášť nábožensky založení lidé. I obchodníci začínají myslet jinak. Není lichva porušením Kristových zákonů? Vracejí přemrštěný zisk nebo se o to pokoušejí.
Nepřiznávají se jen hříchy soukromé nebo obchodní povahy. Projevují se také snahy o velkorysé, všeobecné odpuštění. Vedle naivního nebo i upřímného zpytování svědomí můžeme také předpokládat značnou míru pokrytectví, vše jiné by bylo jako z jiného světa. Svět jako by byl náhle zasažen všeobecnou touhou po dobru.
Bergier píše: „V Paříži vypukla záplava dobra. Obchodníci se hádali, ostatně jako obyčejně, avšak tentokrát z čisté filantropie. Jedni chtěli vracet lichvářské úroky, jiní se naopak snažili v rozporu s obvyklým lidským chováním být ještě lepší než dobří a odmítali přijmout vracení lichvářské ceny a úroky, které z nich byly vydřeny. Vše se stávalo groteskou. Kam se člověk podíval, všude jen čestní, spravedliví a odpouštějící lidé. Protože tak si vypočítali věčnou spásu: pokud zůstanou podvedení, mají snad dobrou šanci, že jim utrpěné bezpráví bude započteno proti spáchanému. .."
Pachatelé různých přečinů se přímo předhánějí v přiznávání svých vin, vydávají se úřadům, žádají potrestání. Od kapesních zlodějů po lupiče a vrahy všechny upřímně nebo takříkajíc preventivně tíží špatné svědomí.
Věc je složitější v tom, že všichni pachatelé to neměli tak jednoduché. Ani vrchnost totiž není prosta strachu z konce světa a snaží se proto o zcela nezvyklé dobro a odpuštění.
A zatímco se pachatelé všeho druhu dobrovolně vydávají soudům a obrazně stojí frontu před vězeními, otevírají se z velkomyslnosti a slitování brány vězení -přesně podle příkazu Otčenáše: A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme svým viníkům.
A hysterie neustále roste. Každý má svá osobní zlá tušení, každý ví, že konec je blízko.
Proč tedy ještě něco dělat? A vůbec, není veškerý obchod špatný? Copak Ježíš nevyhnal kupce z chrámu?
Obchodní vztahy mezi městy a zeměmi se hroutí, objevuje akutní nedostatek potravin, ve velkých městech se již šíří hlad, je však přijímán s osudovou smířeností. Proč ještě jíst a pít, když za několik týdnů stejně nastane konec světa?
Naopak: skromnost, spartánský život, askeze, odříkání se a hlad, budou Ježíšem, soudcem světa, jistě přičteny k dobru. Vždyť i on kdysi 40 dní hladověl...
Obyvatelé měst si tedy udělají z nouze ctnost: raději hladovět než mít příliš mnoho. A kdo má ještě nějaké zásoby, ten si dělá naději, že když je rozdá a nasytí jimi jiné, získá trochu více spásy (nebo alespoň kratší dobu v očistci). Tato skautská myšlenka o odměně za dobrodiní se změnila ve svůj protiklad, ze samé dobroty lidé odmítali přijímat dobrodiní jiných; to by mohlo znamenat černé puntíky. A tak je brzy velmi těžké prokazovat dobrodiní...
Konec je už blízko, objevují se i excesy. Flagelanti se sdružují. Bičují se na náměstích měst a návsích a se zpěvem zbičovaní táhnou ke kostelům. Vymýšlejí se nepředstavitelné formy sebetrýznění s cílem způsobovat si bolest v naději, že bolest po posledním soudu bude o to menší.
A tak se všeobecná honba za dobrými skutky mění v perverzní násilí. Bohaté kupce je třeba kamenovat, aby trest, který tyto lichváře beztoho po posledním soudu čeká, nemusel být již vykonán. Protože kdo ví, mohlo by se taky stát, že by Ježíš při svém generálním soudu, s nímž i tak bude mít mnoho práce, omylem přehlédne viníka... A tu by mohlo být prospěšné, pokud člověk může doložit, že se sám již nadšeně postaral o právo a trest...
Smysluplný obraz světa se mění ve frašku. A nakonec nezůstanou ušetřena ani zvířata. Ze všech chlévů se ozývá řev. Krávy se nedojí. Jiní zase všechen dobytek vyženou. Zvířata mající špatnou pověst jsou týrána, od osla po kozu, od vlka po hada.
Tomuto kolektivnímu šílenství nepropadají jen prostí lidé. Stranou nezůstávají ani duchovní...
31. prosince 999 očekává konec časů v Římě i papež Silvestr II. a slouží svou domněle poslední půlnoční mši. Bije půlnoc, v kostele nastává hrobové ticho - jako ostatně po celém kontinentu. Všichni čekají na zvuk nebeských trub, na narůstající hřmění, na zástupy andělů a konec světa.
Nestalo se samozřejmě nic... Přesto, že konci světa nakonec věřili všichni...
 

Pokračování příště....


Erupce Eyjafjöllu - blesky nad sopkou, spad popela na jihu Islandu

V pátek vystupoval mrak popela nad vulkánem do výšky přes 9 kilometrů a silný vítr ho unášel na východ k evropskému pobřeží. Bylo zaznamenáno kolísání v seizmických projevech a produkci tefry, celkově se však intenzita erupce nezměnila.

Večer oblast kolem místa erupce ozařovaly četné blesky, jak ukazuje i připojená fotografie. Po změně směru větru se začal popel snášet na jihu Islandu. Úřady tam vyzvaly obyvatele, aby pokud možno nevycházeli ven, nebo aby použili protiprachové masky.

Chemické rozbory prokázaly vysoký obsah toxického fluoru v sopečném materiálu. Pro Islanďany to znamená, že musí dbát na své zdraví a v oblastech zasažených spadem popela by měli používat protiprachové masky. Na Islandu se to týká především jihu a jihovýchodu ostrova.

Komplikace s leteckou dopravou v Evropě zřejmě nekončí a budou pokračovat ještě několik dnů. Nebo déle. "Zatím nepředpokládáme žádné změny v produkci popela. Vítr bude dál šířit jeho oblak nad Evropu," prohlásil mluvčí islandského ministerstva životního prostředí Gudmundur Gudmundsson. >>>>


Chorvatská dívka se probrala z komatu a mluví jen cizím jazykem
13. dubna 2010 9:15
SPLIT - Třináctiletá dívka z dalmatského Kninu v Chorvatsku po probuzení z komatu začala mluvit výhradně německy. Podle rodičů měla do té doby jen omezené znalosti němčiny, nyní však hovoří plynně. Dnes o tom informoval na svém webu list Croatian Times. >>>>>


Ľudstvo žije medzi vesmírmi. V diere

Americký vedec tvrdí, že náš vesmír je uväznený v prechode medzi univerzami. Vysvetľovalo by to kozmické záhady.

BRATISLAVA. Náš vesmír je čudné miesto pre život. Napriek snahe vedcov ho nedokážeme dokonale pochopiť. Kvantová teória je napríklad nezlučiteľná s Einsteinovými teóriami, pričom platia zrejme obe.

Vesmír sa navyše rozpína a toto rozpínanie (spôsobené tmavou energiou?) sa pravdepodobne zrýchľuje namiesto toho, aby ho gravitácia spomaľovala či dokonca spôsobila jeho scvrkávanie. A vlastne aj sama gravitácia má problém: vedci ju vraj vo svojich matematických modeloch nevedia zjednotiť so silnou a slabou jadrovou interakciou či elektromagnetickou silou. >>>>


A jak tento týden ?

 

Astrologický diagram

Diagram ukazuje situaci ve středu 21.4.2010
Jak vypadají jednotlivé aspekty ?

Pokud čtete tyto stránky pravidelně jistě víte, že poloha posledních tří planet je vždy dlouhodobá a symbolizuje směr kterým se doba ubírá z dlouhodobého hlediska.

Tento týden bude síla planet je vyrovnaná. Saturn bude dále velmi silně destabilizovat naši přítomnost na globální úrovni. Myslím, že se ještě dočkáme značných otřesů ekonomických, společenských i přírodních, špatné postavení Saturnu nás bude dál provázet jarem. Výčet problémů a katastrof v minulém týdnu je myslím dostatečným důkazem jeho vlivu.

Mějte se hezky...

Hade, 18.4.2010