[ Nahoru ]

Pírko... no, pro koho asi :)?

Vítám vás v novém týdnu. 

 Marťan posílá domů pohlednici

Caxtonové jsou mechaničtí ptáci s mnoha křídly
a někteří jsou ceněni pro barvu svých per –

působí, že se oči roztaví
nebo tělo pronikavě zařve bez bolesti.

Nikdy jsem neviděl ani jednoho letět,
ale někdy hřadují na ruce.

Mlha je, když se obloha unaví létáním
a nechá svůj křehký stroj odpočívat na zemi:

pak je svět zastřený a knižní
jak rytiny pod hedvábným papírem.

Déšť je, když země je televizí.
Má schopnost měnit barvy.

Model T je místnost se zámkem zevnitř –
klíčem v ní otáčejí, aby si osvobodili svět

pro pohyb, tak rychlý, že mají film,
v němž mohou sledovat všechno, co jim uniklo.

Ale čas je přivázán k zápěstí
či držen v krabičce a tiká netrpělivostí.

V domovech spí aparát pronásledovaný sny,
jenž chrápe, kdykoli jej zvednete.

Jestliže se ten duch rozpláče, zvednou jej
ke rtům a konejší ho, dokud neusne,

různými zvuky. Ale přesto jej schválně
probouzejí šimráním jedním prstem.

Jen mladým je dovoleno trpět
otevřeně. Dospělí chodí do trestné místnůstky,

kde je jen voda, ale nic k jídlu.
Zamknou dveře a trpí těmi zvuky

každý sám. Nikdo není ušetřen
a bolest každého vydává jiný pach.

V noci, když umřou všechny barvy,
schovávají se v párech

a čtou si o sobě –
v barvě, se zavřenými víčky.

Craig Raine
Náhodná ukázka od Polly do nového týdne...

 Nová expedice Ivana Mackerleho - Sibiř 2006

Za tajemnými artefakty v sibiřské tajze se chystá skupina českých badatelů

Světová záhada

Jakutsko je největším státem ruské federace a zároveň nejméně osídleným územím, kde na čtvereční kilometr statisticky připadá 0,4 člověka. Západní část, kterou zcela pokrývá tajga je úplně neobydlená. V horním povodí řeky Viljuj je nepřístupná oblast s rozsáhlými bažinami a s těžce prostupným lesním porostem. Kočovní Evenkové a náhodní lovci, kteří se do tohoto území dostali zde odedávna nacházeli podivné kovové objekty neznámého původu, jakési velké červené polokoule zapuštěné v zemi, ve kterých bylo několik kovových místností. Lovci, kteří v těchto kotlích přenocovali, byli často postiženi neznámou chorobou, na kterou umírali. Proto byla tato oblast považována za prokletou a nazývá se Uljuju Čerkěčech, což znamená Údolí smrti. Jakuti se jí raději vyhýbají. Lidé, kteří se do těchto míst náhodně dostali a kulové objekty viděli, tvrdili, že jsou vyrobeny z neznámého kovu, barvou připomínajícího měď, ale neuvěřitelně tvrdého, s hranami ostrými jako břitva. Nikomu se nepodařilo odseknout třeba jen kousíček záhadného kovu.

Archeologická expedice z hlavního města Jakutsk, která se v roce 1979 pokoušela kotle prozkoumat měla sebou starého místního průvodce, který za svého mládí několik těchto objektů viděl na vlastní oči. Expedice se ale vrátila s nepořízenou, protože se to místo za ta léta velice změnilo. Porost je tam tak hustý, že ani na vzdálenost deseti kroků není vidět a jakýkoliv nález je spíše otázkou náhody. Na takto náročný průzkum nikdo nemá čas ani peníze, a tak zůstávají jenom dohady.

Cíle expedice

Nalézt a prozkoumat záhadné kovové polokoule by byla světová senzace. Dosud neexistuje žádná fotografie, metalurgové by uvítali vzorky podivného tvrdého a přitom houževnatého kovu. Nemoci a vypadávání vlasů jakutských lovců by svědčily o zvýšené radioaktivitě objektů. Nikdo neví, o co se jedná, jak je to nebezpečné, a tak se pochopitelně objevily povídačky o památkách na velmi starou civilizaci nebo dokonce mimozemskou inteligenci. Světlo do této záhady může vnést pouze expedice technicky dokonale vybavených a zkušených výzkumníků. Jediná nadějná metoda, jak objekty v těžce přístupném území objevit, je průzkum z ptačí perspektivy v době, kdy tam slezl sníh a dosud nevyrašilo listí na stromech, tedy počátkem června. S ohledem na nemožnost přistání letadla či motorového rogala v hustě zalesněné oblasti v případě nouze, si expedice zvolila průzkum oblasti pomocí paraglideingu, tedy létání na padáku s motorovým pohonem. O výsledky průzkumu, ať už dopadne jakkoliv, je veliký mediální zájem nejen v České republice, ale i ve světě. Uvedený průzkum s pomocí paraglidingu nebyl v oblasti sibiřské tundry dosud prováděn a bude i unikátním sportovním výkonem. O expedici bude natočen dokumentární film.

Účastníci expedice:

1) Ivan Mackerle, luštitel záhad

Nezávislý publicista, spisovatel a cestovatel. O svých výzkumech záhadných jevů už napsal několik knih, přispívá do mnoha českých i zahraničních časopisů. Účastník a organizátor expedicí Drakula 1976, Loch Ness 1977, Mongolsko - olgoj chorchoj 1990, 1992, 2004, Madagaskar - lidožravý strom 1998, Austrálie - vakovlk 2000, Mikronézie - Nan Madol 2002.

2) Zdeněk Andrlík, pilot, technik expedice

Zakladatel paraglidingu v České republice, reprezentant na Mistrovství Evropy a Mistrovství Světa v paraglidingu i motorovém paraglidingu od roku 1989. Nejlepší individuální umístění 2. Místo na světovém poháru. V týmech několikrát druhá pozice na Mistrovství světa. Se svým strojem létal i mimo evropské státy.

3) Jiří Zítka, pilot expedice

Reprezentant České republiky v ultralehkém létání, cestovatel. Se svým ultralightem procestoval Island, Rusko, Aljašku, Japonsko, Nepál, severské Finsko, Norsko, Mongolsko… expedice Eko Kamčatka 90, Legionář 91, Beringg Strait 92, Himalaya High 93, 2000, Island 94, Roland Garros 95, Křídlo a pes 96-97, Mongolia 2004.

4) Jiří Skupien, expediční fotograf, kameraman, řidič a kuchař

Pracuje mnoho let jako profesionální fotograf na volné noze. Účastník expedicí Mongolsko - olgoj chorchoj 1990,1991,1992,2004, Nepál Himalaya High 1995, Madagaskar - lidožravý strom 1998, Japonsko, Thaivan, Borneo, Filipíny, Indie 1996-9, Austrálie - vakovlk 2000, Jihoafrická republika, Namibie, Botswana 2001, Mikronézie - Nan Madol 2002, expedice „Zenta“, 1. svět. válka na moři 2005.

5) Michal Sova, pilot expedice, zajištění technické podpory

Pilot paraglidingových kluzáků od roku 1988 a pilot závěsných kluzáků. Cestuje a létá pro radost. Navštívené destinace mimo Evropu: Afrika, Austrálie, Karibská oblast, Severní Amerika.

6) Daniel Mackerle, technik a mechanik

Řidič motorových člunů i automobilů, zkušený jezdec v těžkém terénu, potápěč, speleolog, a zručný mechanik v každém oboru. Účastník expedicí Mongolsko - olgoj chorchoj 2004, Madagaskar - lidožravý strom 1998, Austrálie - vakovlk 2000, Afrika 2001, Mikronézie - Nan Madol 2002.

Pokud můžete pomoci radou, místními kontakty nebo finančně, ozvěte se ! Díky !

Členové expedice

Kam odchází naše duše

Jedno přísloví říká, že život není nic jiného než smiřování se se smrtí.

Bojíme se toho, co přijde? Bude to nebe, peklo, nebo něco úplně jiného? Pomůžou nám v našem tápání alespoň vědci? Co se děje, když umíráme?

Převzato: www.idnes.cz

Z Antarktidy ročně odtaje až 152 kilometrů krychlových

Antarktida podle nejnovějšího měření ztrácí až 152 kilometrů krychlových objemu. Ilustrační foto. (Autor: profimedia.cz)
3. března 2006 10:01
Vědci nově zjistili, že z antarktického ledovce, který postupně odtává, mizí za rok až 152 krychlových kilometrů. Vyplývá to z nového měření, k němuž byly použity satelity na oběžné dráze kolem Země.

Na svých webových stránkách o tom píše britská zpravodajská stanice BBC.

Vědci se zaměřili na změny zemské gravitace na Antarktidě v letech 2002 až 2005. Ve studii otištěné v časopise Science dospěli k závěru, že nejvíc ledu ztrácí západ kontinentu.

Celkem ledovec ročně odtaje o 152 kilometrů čtverečních objemu; z velké části se však na tom podílí tání na západě. Taková ztráta odpovídá ročnímu nárůstu hladiny moří o 0,4 milimetru. Pro srovnání růst kvůli tepelnému roztažení mořské vody se odhaduje asi na 1,8 milimetru za rok.

V uplynulých letech i jiní experti nalezli důkazy o tom, že ledovec na západě Antarktidy taje, což prý může přispět ke zvýšení hladiny moří.

BBC však připomíná, že výsledky některých výzkumů jsou protichůdné; zatímco některé tvrdí, že ledu v Antarktidě či Grónsku ubývá, jiné hovoří o tom, že led tam naopak zpevňuje a nabývá na síle.

Nová studie založená na měřeních z oběžné dráhy, kterou provedli experti z Coloradské univerzity v Boulderu, je jedinečná v tom, že měření gravitace nad Antarktidou z těchto důvodů bylo provedeno poprvé. Družice měří změny gravitačního pole při přeletech nad oblastí.

Jedna z členek týmu Isabella Velicognaová prohlásila, že použité družice mají takové dráhy, které jim umožní pokrýt celou oblast Antarktidy.

"Vidíme celý pevninský ledovcový příkrov a měříme změny jeho masy; pak se odděleně zaměřujeme na východ a západ," uvedla.

"Je to zcela nový způsob měření masy pevninského ledovcového příkrovu," prohlásil odborník na životní prostředí britské organizace British Antarctic Survey (BAS).

Předchozí studie vycházely zejména z dat z radarových altimetrů na palubách družic, které nemohou měřit příkré svahy, a laserových přístrojů z letadel, která zase nepokrývají celé území a nemají tak srovnávací charakter.

Loni takováto měření zjistila, že na východě Antarktidy ledovec nabyl asi o 1,8 centimetru.

Pokud by zcela roztál ledovec v západní Antarktidě nebo Grónsku, pak by to způsobilo zvýšení hladiny oceánů asi o sedm metrů. Tento růst by přitom pravděpodobně trval několik staletí.

 
Technologie smrti
Ptačí chřipka, nemoc šílených krav nebo třeba prasečí mor přináší smrt nejen nemocným. V zájmu zastavení nemoci je i vybití zdravých zvířat z chovu. Způsob jejich zabíjení se v různých zemí liší. Někdy možná až hraničí s týráním zvířat. Až smrtící virus H5N1 udeří v Česku, zemřou tisíce zdravých zvířat.