Vítám vás v novém týdnu. Jak vidíte vlevo, Mars je na snímcích amerických sond plný překvapení, ale žádné není takové aby nešlo vědecky vysvětlit. Pokud vidíte něco jiného než přirozenou hru světel a stínů tak se samozřejmě mýlíte a patříte k těm kdo se snaží za vším hledat laciné senzace...:-) Minulý týden jsem vám sliboval textík závěrečné písně z  filmu Návrat krále. Leč se mi nějak nezadařilo a zapomněl jsem ho na web umístit.. Takže druhý pokus. Koukněte na překlad, který pro vás připravil Agrimonrix.

Ďábel právě osmou bije, duše má zas černý den, světem vládne fantazie kdo nevěří - z kola ven! Míchám, vařím punč zlých přání, svět je zralý ke zbourání. Lež jsou všechna další slova, co je lidské  - pomine, klam je všude zas a znova, světlo v noc se rozplyne. Míchám, vařím punč zlých přání, svět je zralý ke zbourání. Řád světa se v neřád změní, vadne duch i květina, zlem se dobro okoření, přišla  naše hodina. Míchám, vařím punč zlých přání, svět je zralý ke zbourání.

Jsme bez bázně, bez svědomí, naše moc je bez konce, všechny čeká bezvědomí, chytráky i pitomce. Míchám, vařím punč zlých přání, svět je zralý ke zbourání. Co je spolu, zpřetrháme, zaplatíme lidské ctnosti, kouzla svá do služeb dáme zlu, zmatku šílenosti. Míchám, vařím punč zlých přání, svět je zralý ke zbourání. :-)) Taková náhodná ukázka - modlitbička, tentokrát společná ode mne a Polly... prostě to tak:-))... Michael Ende, Punč přání

Na fotografii vidíte další zajímavost z povrchu Marsu zachycenou sondou Opportunity. Asi vás nepřekvapí že se o snímcích okamžitě rozpoutaly živé diskuse. Jednu z nich můžete navštívit na:
http://www.anomalies.net/cgi-bin/bbs/ultimatebb.cgi?ubb=get_topic;f=25;t=006629
Tentokrát se zřeknu kousavých komentářů nicméně asi vytušíte jak se předpojatě snažím hledat laciné senzace a záhady:-))

Co říci k následujícímu článku. O pochybách o reálnosti barevného podání snímků NASA jsem vás již informoval na stránce Nové záhady Marsu.
V následujícím článku je celá absurdita barviček Marsu nesmírně kuriózně vysvětlována. Když jsem článek četl v originále myslel jsem že jsem tak tupý, nebo prostě mé jazykové znalosti na "odborný výklad" specialistů z NASA nestačí. A tak jsem požádal o pomoc Agrimonrixe. A toto je výsledek.. Docela dobrá schizofrenie, že:-)). Prostě se spletli, jak prosté, že?

Jak přišla rudá planeta s růžovým blues

KENNETH CHANG
10.února 2004


PASADENA, Kalifornie - Nebylo žádným překvapením, když panoramatická fotografie Gusevova kráteru, místa přistání marsovského vozítka NASA Spirit, zobrazila červenou krajinu. Konec konců Mars je nazýván rudou planetou právě proto, že má červenou barvu, kterou mu propůjčuje rez všudypřítomného prachu.

Ale nepohrála si NASA s obrázkem, aby byl tak červený? Marsovští nadšenci na svých stránkách, jako je např. Slashdot.org, v posledních týdnech upozorňují, že při podrobnějším zkoumání se zdají být části samotného vozítka v popředí přehnaně pestré. Dokonce i tyčinky, určené na vozítku ke kalibraci barevných fotek, jsou jiné. To, co má být světle modrá, je místo toho světle růžová; světle zelená je zase hnědá.

Když Spirit o pár dní později poprvé vyjel na povrch planety, pořídil snímek prázdného přistávacího modulu. A marsovští nadšenci se opět zaměřili na detaily. Tmavomodré logo NASA, často nazývané podle svého tvaru "masová koule", je na snímku růžovoučké jako syrový karbanátek. A ještě víc překvapivé je, že designéři NASA měli pravděpodobně slabost pro křiklavě růžovou barvu- tou svítí kabely na vršku modulu.

O co tu běží? 31.ledna se o přestávce na kontrolním pracovišti Laboratoře tryskových pohonů NASA podivné barvy Marsu pokusil objasnit Jason Soderblom, postgraduální student Cornellu a člen vědeckého týmu.

Řekl, že základním krokem při tvorbě barevných fotografií Marsu je nejdříve pořízení pouze černobílých snímků pomocí kamer na vozítcích, a snaha vytvořit barevné obrázky z černé a bílé nikdy věrně nereprodukuje to, co by viděly oči.

Aby vznikla barevná fotografie, musí panoramatická kamera vozítka pořídit tři černobílé snímky místa, a to s červeným, zeleným a modrým filtrem. Každý snímek má proto odstín daného filtru, a kombinace všech tří pak vytváří barevný obraz.

Při sestavováním fotek ze Spiritu však vědci použili snímek, pořízený přes infračervený, nikoli červený, filtr. Některé modré pigmenty, jako třeba kobalt v zabarvení barevné tyčinky vozítka, také vyzařují světlo o delší vlnové délce, které není lidskému oku viditelné.

"To vlastně platí pro spoustu modrých pigmentů," říká Soderblom. "Infračervená je tak jasná, že přebíjí modrou. Tak se mění tmavomodrá tyčinka na jasně růžovou, totéž probíhá i se zelenou tyčinkou."

Záměna červené za infračervenou je prý také důvodem, proč je "masová koule" NASA červená místo modré. Stejně tak kabely, které jsou ve skutečnosti modré.

Vědci mají dobré důvody zaměřovat se na infračervené barvy spíše než na viditelnou červenou. Ve viditelné červeni dominuje podle Soderbloma minerální barvě prvek železo, a to způsobuje, že všechno je zbarvano odstíny červené.

S infračerveným filtrem různé minerály železa vysílají různé barvy, a fotoaprát je může lépe rozlišovat. "Snažíme se identifikovat minerály obsažené v objektu, a poznáme je podle jemných rozdílů", říká Soderblom.

To, co vidí oko i při věrných barvách, však není vždy správné. Soderblom ukazuje obrázky červenavých otisků airbagů kolem místa přistání vozítka Opportunity. Půda v otiscích ve skutečnosti není o nic víc červená, než okolní tmavší povrch, ale z neznámých důvodů vyzařujé méně modrého světla. "Tím, že nejsou tak výrazné v modré, zdají se nám otisky červenější" říká.

Přesto neměl Spirit důvod vidět na Marsu růžově. Při výrobě panoramatu fotoaparát používal červený filtr.

"Prostě jsme udělali chybu" řekl Dr. James F. Bell III, hlavní vědec-fotograf. "Vážně jsme se jen spletli."
 
Zdroj: How the Red Planet Came Down With the Pink Blues

Překlad: Agrimonrix
 

Dostal jsem typ od Lukáše Ferkla na přednášku doc. Kulhánka:  "vynikajícího (a hlavně srozumitelného) kosmologa a dobrodruha, který klidně stopuje přes celou Atacamu, aby se podíval na dalekohledy VLT na Cerro Paranal. Včera jsem byl na jeho poslední přednášce o fluktuacích reliktního záření a vypadá to, že se v kosmologii schyluje k velkému třesku. V ohrožení je tzv. standardní model Velkého třesku, Fridmanovské modely a spousta dalších věcí, i když Velký třesk jako takový v ohrožení (zatím) není. Sonda WMAP totiž z měření fluktuací reliktního záření naznačila, že vesmír není zdaleka tak velký, jak se vždy myslelo, co víc, vypadá to, že pozorujeme jeho "konec", i když pochopitelně žádný konec nemá (Vesmír je totiž jakoby 3D kolem dokola)"
http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_43_top.html

Ötziho boty a rukodynamická myš

Výsledek experimentu vědců ze zlínské univerzity byl označen za jeden z nejzajímavějších objevů roku

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně se dostala na seznam autorů stovky nejzajímavějších objevů roku, který sestavuje časopis Discover. Oním objevem byly experimentálním výzkumem získané informace o užitných vlastnostech prapohorek. Zlínští vědci je dali ušít podle pět tisíc tři sta let staré předlohy, nalezené v Alpách na šípem zezadu zastřeleném a poté hluboce zamraženém pračlověku Ötzim. Prakřusky, které měl na nohou, byly zamraženy spolu s ním.
Když Ötziho před několika lety turisté objevili a vědci poté zuli, určili jako materiál obuvi medvědí kůži a seno. Řemeslné zpracování odpovídalo tomu, že Ötzi byl pračlověk. Boty proto měly pradesign. Zlínští vědci přesto dali vyhotovit hned čtyři páry a vyrazili v nich do Alp, vyzkoušet je v původním terénu. Ukázalo se, že neestetické praboty mají lepší vlastnosti než nejmodernější treková obuv třetího tisíciletí.

Druhá doba kulatá

Od květinové revoluce přestala být hranatost a škrobenost povinná jak v oblékání, tak v designu. Polidšťování technologie, přizpůsobování tvarů nástrojů, strojů a přístrojů, jež užíváme, našim potřebám, se stalo samozřejmostí a ergonomie disciplínou, která má při vzniku nového notebooku či počítačové myši klíčovou roli.
Oněch čtyřicet let, které nás dělí od hippies, vizuálně totálně přestavělo vzhled našich domovů, kanceláří i aut. Naše nástroje mají co nejkulatější, nejoblejší a do ruky co nejpřirozeněji padnoucí tvary. A jsme najednou - byť pouze tvary našich nástrojů - tam, kde byl Ötzi či jeho předkové.
Když nyní opravuji překlep v textu, beru do ruky myš. Tvarově podobný a podobně uchopitelný nástroj nedržel v ruce ani můj otec, ani děd, ti všichni žili v dobách hranatých. Dnešní myš je zcela neoddiskutovatelně tvarem i úchopem, kterým ji držíme v ruce, podobná pěstnímu klínu.
Od hran a "přístrojů s obsluhou" zpět k oblinám pravěkých nástrojů do lidské ruky padnoucím. Od kovových přezek se vracíme k uzlům, od zavřených tvrdých krabic s ostrými rohy kráčíme k pytlům zavázaným špagátem.
To vše je evidentní, ovšem až do experimentu zlínských vědců jsme se mohli utěšovat, že návrat do pravěku se odehrává pouze na designové úrovni. Že - díky moderním technologiím - jsou naše plastové pytle lepší než plátěné pytle středověku či kožené pravěké. A nejen pytle samozřejmě, jsme na tom díky moderním technologiím prostě líp, a design lovců mamutů užíváme účelově.
Že nejmodernější a nejdražší treková outdoor obuv vypadá jako kecky pro neandertálce, je známo už dlouho. Nyní se navíc prokázalo, že původní obuv mraženého pračlověka ušitá z medvědí kůže a sena vypadá stejně nevábně, ale funguje lépe.

Trapas technologie

Experiment zlínských vědců tak ač vypadá bizarně a marginálně - na seriózní úrovni aktualizoval velmi starou a palčivou existenciální otázku: Není celá ta technologická civilizace vlastně úplný nesmysl a podvod?
Jistě, svobodu tisku, pornoservery a obrovskou míru vlastního rozhodování o svém životě, vymoženosti, ze kterých se těšíme my dnes, Ötzi neměl. Ale jsme kompetentní z toho usuzovat, že prožíval vyšší míru individuální existenciální úzkosti než my? Ochránila nás před tím naše slavná technologická civilizace? Je možné v to doufat, když máme vědecky prokázané, že nám nedokázala ani ušít lepší boty, než měl ten nebohý pračlověk? Nejsme na tom ve srovnání s ním podobně i v jiných oblastech, než je pohodlnost pohorek?
Ötzi měl proti dnešnímu turistovi nevýhodu: jeho obuv na túru se musela každý večer ošetřit, potřebovala permanentní péči. Nechci urážet P. T. turisty tvrzením, že si nečistí boty, Ötzimu však dalo vyměňování a sušení sena z jeho pohorek nesrovnatelně víc práce. Tedy alespoň jedno plus pro technologii. Je ovšem onen kousek naší uspokojené lenosti dostatečným vítězstvím? A není trochu drahý, stály za to naše technologie?
Až se naučíme objektivně kvantifikovat a spočítat kvalitu života, možná zjistíme, že v součtu byla kvalita života pračlověka Ötziho přes dnešní rukodynamické počítačové myši a zadkodynamická záchodová prkénka - vyšší než ta naše. Jediné, co se nezhoršilo, je tristní fakt: kdykoliv nás, stejně jako jeho, může někdo zastřelit zezadu.


Lidové noviny, , 06. 02. 2004, Jiří X. Doležal; reportér Reflexu