"Před tvou ušlechtilou a posvátnou tváří stojí ten, kdo ti drtil kosti a drásal maso, jehož cáry teď visí na různých částech tvého těla. Snad mě k tomu zločinu dohnalo poblouznění mé choré mysli, snad to byl tajemný pud nezávislý na rozumových úvahách, podobný pudu orla trhajícího svou kořist; a přece jsem trpěl neméně než má oběť!
Ani tak nebude však můj trest úplný. Budeš tedy bez ustání svými zuby i nehty drásat ty mne. K té smírné oběti ozdobím své tělo vonným věncovím a budeme trpět oba: já, že jsem drásán, ty, že mě drásáš... má ústa přitisknuta na tvoje."

Comte de Lautréamont

Náhodná ukázka od Polly pro tento týden...

A do dalšího týdne poučné povídání od Táni)):

unikla jsem, :o)

Tatínek přišel v sobotu s nápadem, že bysme si přece jen mohli koupit barák, protože Kaizaří říkali, že teta od Vlastíkova strejdy, co jim kdysi prodal tu chatu, prý svůj barák nahoře v Záblatí prodává. Tak jsme tam s babčou Libčou v neděli zajeli, babička u nás byla na Liborkův narozeninový dortík, tak to taťka Libor fikaně vymyslel tak, že když jí nabídneme, ať se jde s náma podívat, tak nebudeme sedět doma zbytečně dlouho. Babička vypadá nádherně, má polovinu horních zubů vytrhaných, od jedničky do osmičky, takže má takový krásně schizofrenický úsměv, ale ve svých šestasedmdesáti se tím netrápí, jako Iris, která má zuby fšecky, ale jen se někdo o zubech zmíní, už bečí, že ji čekaj klapáky. S Irisou chodíme k zubařce, protože mi taky přece našli tu paradentózu, už mi dvě osmičky vytrhli, tak mi žádná nezbyla, a nebrečím, zatímco Ireně nevytrhli nic a furt brečí jak želva, :o)
Takže jsme s babičkou Libuškou skutečně rychle snědli dort a vypili kafe a spěchali jsme se podívat na ten zázrak. Ten zázrak je děsně škaredej, i když dobře udržovanej přízemní domek, jenže má ze dvouch stran silnici, z jedné strany je hlavní tah na Rychvald a Orlovou, takže vážně rušno, a děsně malej pozemek, když jsme babičku odvezli, doma jsme se hodnotili, taťkovi se to líbí, mně vůbec, jenže on mě nebere vážně, "o pozemek přece vůbec nejde, tu jde o to, abych měl konečně svůj pokoj!" Až druhý den se mě zeptal, co si o tom domku myslím, no furt to samý, je děsně ošklivej a není tam prostor. Jakej prostor? No vyjdeš ze dveří a nosem se praštíš o plot, říkám. To není argument. No není, jasně že se tam dá žít, já můžu žít sakra kdekoli, nakonec bych si i tam zvykla, no jasně. Tak jsem zjišťovala, jak by se to dalo profinancovat, vzpoměla jsem si na Chobota bankéře téměř osobního, našla si od něj materiály z tý loňský akce a zjistila jsem, že bude nejlepší, když už to bude prodaný, protože je to tak, že se zadlužíme na dvacet let a budem bydlet v děsný barabizně, kterou nebudu moct vylepšit ani záhonem kosatců, bo na to nebudu mít. Včera jsme se jeli domlouvat s majitelkou, s tou tetou od tamtoho strejdy. Paráda, ona ani netušila, že by měla něco prodávat, takže když Vlastík říkal, že to prodávaj, byla to naštěstí jen fáma, :o))) Zachráněna už podruhé, :o)))

Mimochodem, přišla jsem na zákon, vymyslela jsem ho vážně sama, může se třeba jmenovat Tánin srandovní zákon a zní takto:
"Je zakázáno dělat si z někoho srandu, pokud ho-někoho opravdu nemiluješ."
Musím to dnes přednést Liborovi, aby konečně pochopil, že mu dennodenně vyznávám lásku, :o)

Mimochodem, podobný závěr jsem slyšela ve spojitosti s vlastnostmi množin prvků. Prý je dokázáno, že pokud máš množinu prvků a polovinu z nich něco naučíš, tedy větší polovinu, tedy alespoň o jednoho člena víc, než je polovina, že ta druhá půlka, tedy ta nepoučená, získá onu dovednost jaksi automaticky. Z čehož prý vyplývá, že pokud polovina lidstva mluví anglicky a ostatní to neumí, že je to důkaz toho, že nejsme ve vesmíru sami, :o)))

Zdravím do světa!

TK

Stonehenge budovali lidé z celé Evropy

Autor fota: Agrimonrix
Artušovská legenda praví: svatyně Stonehenge se na své nynější místo přestěhovala z dalekých krajů. Nejnovější archeologický nález nasvědčuje tomu, že dávný mýtus skutečně odráží realitu.


Legendy připisují vznik Stonehenge kouzelníku Merlinovi. Údajně přenesl gigantické kamenné bloky na Salisburské pláně pomocí kouzel z obří svatyně na irské hoře Killraus. Vytvořil tak prý věčný pomník nad hromadným hrobem tří stovek udatných reků, které tu v pátém století zmasakroval jutský náčelník Hengest.
Archeologický výzkum v okolí Stonehenge vydává svědectví o příbězích, které si dramatičností s artušovskou legendou v ničem nezadají. Další kapitolu do nich v květnu loňského roku připsal archeolog Colin Kirby dohlížející na opravu silnice u vesnice Boscombe Dow.

Hrob krále střežila policie

"Už druhý den zemních prací jsem si všiml ve výkopu pro vodovod lidské kosti," popisuje Kirby vzrušující okamžiky. "Prohrabal jsem zeminu vyházenou z výkopu a narazil jsem na keramické střepy a pazourkový hrot šípu. Bylo mi jasné, že jsem objevil hrob z doby bronzové."
V okolí Stonehenge není o úžasné nálezy nouze, a tak Kirby nedýchal vzrušením. Co když se mu podařilo odhalit hrob podobný tomu, jenž byl před dvěma roky odkryt při pozemních pracích v nedalekém Amesbury? Tam našel před 4300 roky místo posledního odpočinku čtyřicátník mohutné postavy. Neuvěřitelně bohatou pohřební výbavou si vysloužil označení "král Stonehenge".
V Amesbury střežila místo vykopávek dnem i nocí policie, protože hned první den narazili archeologové na nejstarší zlaté předměty dochované na Britských ostrovech. Pohřbený muž měl na ušních boltcích nasazené zvláštní náušnice z ryzího zlata. Ve své době byly přitom hodny krále i měděné dýky, které se nehodily jako nástroje denní potřeby ani jako zbraně. Tyto luxusní předměty zřejmě sloužily coby odznaky moci.

Stěhováci balvanů z velšských hor

Hrob z Amesbury archeologové datovali do doby, kdy byly ve Stonehenge vztyčeny první kamenné bloky. Samozřejmě se nabízí otázka, zda mohl tak mocný a bohatý muž stát stranou impozantního podniku, jaký stavba svatyně určitě představovala. I když neexistuje nic, co by s ní "krále" přímo spojovalo, mnoho odborníků je příznivě nakloněno představě, že musel mít při jejím budování rozhodující slovo.
Naděje na nález dalšího "krále" Kirbymu dlouho nevydržela. Archeologové ze společnosti Wessex Archeology nalezli v hrobu ostatky hned sedmi lidí - tří dospělých mužů, mladíka a tří dětí. K cestě na onen svět dostali jen obvyklé dary nádoby s jídlem a pár šípů s pazourkovým hrotem.
Nález šípů inspiroval archeology k tomu, aby o nalezených kostrách začali hovořit jako o "boscombských lučištnících".

Původně bylo do hrobu uloženo jen tělo čtyřicetiletého muže s ostatky tříletého dítěte. Později přibyla těla šesti- a sedmiletého děcka. Osmnáctiletý mladík a dva muži ve věku kolem 25 a 35 let byli nejdříve pochováni jinde a jejich kosti do hrobu kdosi naskládal až dodatečně.
Nabízí se teorie, že tu byli postupně pohřbeni příslušníci jedné rodiny. V její prospěch hovoří zvláštnosti v anatomii lebky naznačující, že dospělé muže a mladíka pojil pokrevní svazek. Rysy na lebkách dětí nejsou plně vyvinuty a jejich případné příbuzenství s ostatními nebožtíky prokážou teprve rozbory dědičné informace izolované z kostí.
I bez genetických analýz se už vědci dozvěděli o životě boscombských lučištníků mnoho zajímavého. Velké množství radioaktivního stroncia uloženého během růstu v zubní sklovině dokazuje, že tito lidé nebyli v okolí Stonehenge doma. Vyrůstali v kraji s mnohem vyšší přirozenou radioaktivitou hornin. Jako jejich rodiště připadá v úvahu široký okruh lokalit - Cornwall, ostrov Man, severozápad Anglie, některé oblasti Skotské vysočiny a velšské hory. Ty jsou podle archeologů nejpravděpodobnější domovinou lučištníků. Usuzují tak podle složení izotopů kyslíku, které se ukládají v zubní sklovině z pitné vody. Poměr těchto izotopů ve vodě se liší podle srážkových a teplotních poměrů.
Struktura skloviny lučištníků napovídá, že vyrůstali v oblasti o poznání teplejší, než je studená Skotská vysočina. V jejich rodišti ale muselo být citelně chladněji než v Cornwallu nebo na ostrově Man. Zřejmě se narodili v horách Walesu a strávili tam i prvních šest let života. Sklovina zubů, které jim rostly v pozdějším věku, svědčí o tom, že se pak přestěhovali. Zřejmě sešli do nížiny a žili tu až do třinácti let, než zamířili na Salisburské pláně.

Pracovní úrazy doby bronzové

Velšský původ, život na Salisburských pláních a doba úmrtí před 4300 roky spojují lučištníky s fází budování Stonehenge. Tehdy se stavba rozrostla o první kamenný prstenec z mohutných balvanů pocházejících z 380 km vzdálených velšských hor Preseli Hills. Střepy nalezené pod některými kameny dosvědčují, že balvany dopravili na místo lidé používající stejnou keramiku, jakou dostali na svou poslední cestu i boscombští lučištníci. Dopravili snad balvany na Salisburské pláně právě tito současníci a sousedé "krále Stonehenge"? Některým archeologům to připadá pravděpodobné, i když detaily o transportu mnohatunových kamenů neznáme.
Nepřímo tuto domněnku podporuje i fakt, že nejstarší z boscombských lučištníků utrpěl během života těžkou zlomeninu holeně. Měl obrovské štěstí, že se mu noha nakonec zhojila, i když už zůstala o něco kratší a muž do konce života kulhal. Zlomil mu snad nohu přepravovaný balvan? Příležitostí k tomu bylo na cestě z Preseli Hills na Salisburské pláně jistě dost a dost.
Je zajímavé, že ještě závažnější úraz nohy utrpěl "král Stonehenge". Ten si při jakési děsivé nehodě utrhl kolenní čéšku a těžce poraněné koleno mu zachvátil zánět. Muž nemohl nohu ohýbat a při chůzi si vypomáhal úkrokem do strany. Do konce života jej trápily bolesti. Zmrzačil se snad i on při stavbě Stonehenge? To se už asi nikdy nedozvíme. Zvláště když život v době bronzové skýtal pro podobná zranění dostatek jiných příležitostí.

"Král" se narodil v Alpách

Nálezy z Amesbury a Boscombe Dow mění náš pohled na vznik Stonehenge. Nebudovali je zdaleka jen původní obyvatelé Salisburských plání. Šlo bez přehánění o stavbu "celoevropského formátu". Dosvědčuje to zastoupení izotopů v zubní sklovině "krále Stonehenge". Ten se narodil v Alpách a na britské ostrovy přišel jako dospělý muž. Podle všeho byl účastníkem migrační vlny, která přinesla do Británie nejen typickou keramiku, ale i tajemství výroby kovů. Právě tyto znalosti mu mohly otevřít cestu k oslňující kariéře, k moci a k bohatství.
Ve zdejším kraji se patrně usadil na delší dobu, svědčí o tom hrob asi dvacetiletého muže, nalezený poblíž místa "králova" posledního odpočinku. Ten sice nedostal tak bohatou pohřební výbavu, ale i u něho se našly zlaté náušnice. Nápadně se podobaly těm, jaké nosil "král". Vzácná anomálie v anatomické stavbě nártu dokládá, že oba muže pojilo pokrevní pouto. Pravděpodobně šlo o otce a syna. Sklovina mladíkových zubů přitom jasně dokazuje, že otcovu vlast nikdy nenavštívil a prožil celý život na britských ostrovech, zřejmě v blízkosti otce.

Má artušovská legenda pravdu?

Nezodpovězena zůstává otázka, proč byly pro stavbu Stonehenge použity právě balvany z dalekých Preseli Hills. Archeolog Andrew Fitzpatrik ze společnosti Wessex Archeology, který zkoumal všechny zmíněné hroby, se přiklání k myšlence, že do Stonehenge se nestěhovaly pouhé kameny, nýbrž celá svatyně. Kruhy z velkých kamenných bloků stavěli už dávní obyvatelé Preseli Hills. Jedna taková stavba se dodnes dochovala vysoko v horách na místě zvaném Bedd Arthur. Legenda o kouzelníku Merlinovi, jenž s pomocí magie dopravil kameny z kruhové svatyně na irské hoře Killraus na Salisburské pláně, může mít podle archeologa reálné jádro. Možná odráží skutečnou událost, kdy velšští horalé v Preseli Hills jednu takovou svatyni "rozebrali" a přestěhovali ji.
Stonehenge bylo posvátným místem tisíce let předtím, než tu byl vztyčen první balvan. Původní svatyni tvořily jen vyhloubené příkopy a navršené valy, později doplněné o sloupy z mohutných dubových klád. Podobné dřevěné stavby označované jako "woodhenge" byly ve staré Británii hojné.
Jaké důvody však vedly dávné obyvatele Británie k rozhodnutí nahradit kruh sestavený z klád kruhem z obřích balvanů? O tom můžeme opět jenom spekulovat. Fitzpatrick se domnívá, že to souvisí v příchodem lidí, k nimž patřil "král Stonehenge".
Přistěhovalci z evropského kontinentu s sebou přinesli umění výroby kovů. V kultech inspirovaných prvními metalurgickými postupy mohlo patřit skalám a kamenům ústřední postavení. Nezasvěcencům se tavení rudy a výroba kovu jevily jako magická metamorfóza kamene, který měnil během tavení barvu a skupenství, aby se nakonec přetvořil v jiný "kámen" - zvonivý kov. Původní materiál svatyní - dřevo bylo tedy nutné nahradit materiálem nové "kovové" doby, kamenem.

***

Stěhování dávné svatyně

Jednotlivé části chrámu Stonehenge na stávající místo patrně přinesli ze své domoviny velšští horalé. Svědčí o tom nedávný nález jejich hrobu u vesnice Boscombe Dow. Ostatky takzvaných "boscombských lučištníků" nyní zkoumají archeologové. V okolí Stonehenge není o úžasné nálezy nouze. Ve vesnici Amesbury archeologové nedávno objevili 4300 let starý hrob muže s neuvěřitelně bohatou pohřební výbavou. Zemřelý si proto vysloužil označení "král Stonehenge".

Lidové noviny, 02. 10. 2004, Jaroslav Petr; PUBLICISTA