Zatmění Měsíce a Slunce
16:04 - 23.4.

V květnu dojde k zatmění Měsíce, Slunce a k přechodu planety Merkur přes sluneční kotouč.
Seskupení všech tří květnových úkazů je neobvyklé.

Zatmění Měsíce nastává nanejvýš třikrát do roka a je vždy viditelné jen z jedné poloviny zemského povrchu. Zatmění Slunce je sice o něco častější, ale jelikož měsíční stín zasáhne jen velmi malou část Země, jev se opakuje v jednom místě méně často. Úplné zatmění je v průměru jednou za 360 let. Přechodů Merkuru přes Slunce lze napočítat průměrně 13 za století, z téhož místa na Zemi je možné jich spatřit zhruba polovinu. Poslední v roce 1973, které bylo možné pozorovat celé, jsem kvůli nepříznivému počasí neviděl, uvedl Vondrák.

Přechod Merkuru přes Slunce začne 7. května dotykem okrajů obou těles v 07:12 a skončí ve 12:32. Bude se jevit jako malá skvrnka, která se bude pomalu pohybovat přes sluneční disk. Protne ho zhruba v jedné osmině jeho průměru od horního okraje.

Zatmění Měsíce začne 16. května v 04:30, úplné bude v 05:14 a v 05:21 Měsíc zapadne. Celý jev v ČR viditelný nebude.

Zatmění Slunce 31. května ráno bude pozorovatelné jako prstencové v severním Atlantiku, v Grónsku, na Islandu a v severním cípu Skotska. V ČR bude viditelné jen jako částečné. Slunce vyjde nad obzor v 04:56 již částečně zakryté, maximální fáze, kdy bude zakryto 85 procent slunečního kotouče, nastane v 05:24 a úkaz skončí v 06:22.
 

Převzato: www.zvedavec.org

Když Jacqueline Mercado odevzdávala ve sběrně k vyvolání čtyři roličky filmu, které nafotografoval v uplynulém týdnu její snoubenec, netušila, jak velmi zasáhne jeden snímek do jejího života.

Technik v laboratoři při prohlížení hotových obrázků objevil na jednom snímku ženu s přibližně ročním dítětem. Prs ženy byl částečně obnažen a dítě je sálo, přičemž bylo vidět kousek dvorce. Technik se dlouho nerozmýšlel a uvědomil policii.

Když si za několik dnů přišla paní Jacqueline pro své obrázky, očekávali ji na místě dva detektivové.

V Texasu (jako myslím ve všech státech Unie) existuje tzv. oznamovací povinnost. Týká se to případů dětské pornografie. Laboratorní technici a pracovníci musejí podle zákona hlásit každý podezřelý obrázek. Neučiní-li tak, hrozí jim samotným vězení.

Jacqueline Mercado je z Peru a do Spojených států přijela 21. srpna 2001. Doma pracovala jako zdravotní sestra a doufala, že tuto práci bude moci časem vykonávat i ve své nové domovině. Jako každý nově příchozí, potýkala se Jacqueline s mnoha problémy čerstvých emigrantů. Neznala dostatečně jazyk a aby dostala licenci zdravotní sestry, bude muset v Americe zřejmě znovu do školy. Zatím přijala práci jako noční uklízečka v obchodním domě Wal Mart. Sedmkrát do týdne, bez sobot a nedělí, za minimální mzdu, ale Jacqueline si nestěžovala. Ve volných chvilkách se věnovala svým dvěma malým chlapcům: několikaměsíčnímu Rodrigovi a tříletému Pabliziovi. Jacqueline byla rozvedena, děti měla z prvního manželství.

O třináct měsíců později přijel za Jacqueline její přítel, pětatřicetiletý Fernandez. V Peru pracoval jako nemocniční technik. V USA přijal práci uklízeče, později se mu podařilo sehnat místo v restauraci steak house.

Podzim 2002 byl pro Jacqueline a Fernandeze nejšťastnějším obdobím. Po ročním odloučení byli konečně spolu a navíc v zemi svých snů. Oba doufali, že se v bohaté Americe budou mít lépe, než doma v chudém Peru.

V říjnu nafotografoval Fernandez čtyři roličky filmů. Na některých snímcích leží s Jacqueline v posteli. Oba jsou nazí, ale snímek je naaranžován tak, že by mohl byt vysílán i v americké televizi aniž by vzbudil pozornost. Na několika dalších snímcích je Jacqueline nahoře bez, ale prsa si zakrývá cudně rukama. Na jednom snímku saje malý Rodrigo z prsu. A právě tento snímek přivedl Jacqueline a Fernandeze do neštěstí.

Pro policii byl případ od prvního okamžiku jasný. Nebylo pochyb. Jde o zločin dětské pornografie. Paní Mercado nechápe, čeho se dopustila."Byl to okamžik legrace. Johnny nikdy neviděl kojení. Chtěli jsme vědět, jestli by chlapec ještě sál. A on to udělal," uvedla do protokolu. Její výpověď je po celou dobu vyšetřování obdivuhodně konzistentní. Jacqueline se dále přiznala, že často fotografuje své děti nahaté a někdy se s nimi i nahá koupe.

13. listopadu 2002 dorazilo před dům, kde oba Peruánci pronajímají skromný pokoj, trestné komando složené z několika vyšetřovatelů sociálního oddělení a policie. Ačkoliv neměli povolení k prohlídce, dovolila jim paní Mercado, aby pokoj prohledali. Skupina inkvizitorů prohledala chudé svršky obou imigrantů horem dolem. Hlavně je zajímala rodinná alba a všechny obrázky. Ale kromě té jediné fotografie už nic podezřelého nenašli.

Téhož dne se dostavil sociální pracovník z jednotky Dallas County Child Protective Services. Oznámil matce, že státní orgány došly k závěru, že děti musí být matce okamžitě odebrány. V poznámkách k případu potvrdil, že rozhodnutí padlo na základě jediné fotografie.

Následovalo zatčení obou imigrantů. Průkazným materiálem byl obrázek, kde - jak bylo v protokolu uvedeno - je dítě mladší 18 let nuceno k sexuálnímu aktu.

Detektiv John Wakefield, který byl případem pověřen, vybral ještě devět dalších podezřelých fotografií. Na šesti z nich jsou obrázky nahatého Rodriga ve vaně při koupeli. Na dvou fotografiích je Jacqueline nahoře bez a zakrývá si prsa. Na dalších se čtyřletý Pablizio dotýká svého pohlaví. Článek se nezmíňuje, zda přes šaty. Nikdo neposlouchal Jacquelinino vysvětlení doložené lékařským vysvědčením, že chlapec má svědivou vyrážku. John Wakefield vyjádřil dále podezření, že obvinění by mohlo být rozšířeno o další zločiny: sexuální zneužívání nezletilých, nevhodné sexuální chování a vlastnictví dětské pornografie. V případě usvědčení mohou jen za vlastnictví dětské pornografie dostat až dvacet let natvrdo.

V době, kdy se právník Andrew Chatham rozhodl případ převzít, byli oba snoubenci zcela bez peněz a zoufalí. Chatham říká, že se uvolil pracovat pro ně zdarma. "Domnívám se, říká pan Chatham, že policie i sociální pracovníci si úmyslně vybírají snadné cíle. Kdyby šlo o rodinu bydlící někde ve velkém domě a na drahé adrese, tak by si to rozmysleli. Ale vědí, že v tomto případě nebudou obvinění schopni se účinně bránit."

Catham brzy zapojil do případu ještě dva další kolegy. Mercado a Fernandez byli zásahem právníků propuštěni na kauci 10 a 12 tisíc dolarů. Peníze si museli vypůjčit od svých příbuzných a přátel.

Pátého prosince proběhlo jednání komise sociálních pracovníků, kde bylo rozhodnuto, že děti budou svěřeny do dočasné péče bývalému manželovi paní Mercado. Matka a její snoubenec je mohou navštívit, ale nesmí s dětmi zůstat o samotě. Rovněž mají zakázáno, aby děti spaly v jejich pokoji.

Matka i její snoubenec souhlasili, že se podrobí důkladnému psychiatrickému vyšetření a následné skupinové léčbě pro sexuálně úchylné.

"Dozvěděli jsme se tam," říká paní Mercado, "že děti ve Spojených státech jsou předmětem těch nejhorších zločinů a zneužívání. Jejich rodiče jsou na drogách... Nechávají je s příbuznými, kteří děti zneužívají... Je to strašné." Podle paní Mercado ale nic takového jejich dětem nehrozí. Přesto navštěvují sezení pravidelně a pokoušejí se spolupracovat.

Paní Mercado dovolila zveřejnit i závěry extenzivního psychologického vyšetření sebe a svého partnera. Na dotaz jaké měl v životě nedávné problémy, odpověděl Fernandez, že děti byly odvedeny pryč, nemá peníze na právníky a to vše je velké bezpráví. Podle zprávy psychiatrů se oba v současnosti cítí zaskočeni, mají stavy úzkosti, zloby, pocit bezpráví a strach, co bude dále. Když se Jacqueline ptali, jak řeší svůj stres, řekla, že se hodně modlí.

V závěru lékařská zpráva uvádí, že nebyly zjištěny žádné známky sexuální deviace. Fernandez se podle zprávy cítí kritikou svého chování velmi zranitelný. Pokoušel se spolupracovat s vyšetřujícími lékaři tak oddaně, že to vzbudilo jejich podezření. Možná, že něco skrývá, zněl jejich závěr. Státní žalobce doporučil pro oba test na detektoru lži. Na jejich vlastní náklady.

Dále pro oba nařídil absolvování rodičovského školení, konzultace s odborníky nejen individuální ale i na párové vztahy.

Koncem února podal právní zástupce Chatham návrh na zastavení vyšetřování. Koncem března byl tento návrh stále ještě "studován" státním žalobcem, aniž padlo rozhodnutí. Začátkem dubna se konečně státní žalobce odhodlal a nařídil zastavit vyšetřování a zrušit všechna obvinění. Případ je prý příliš slabý na to, aby obstál před velkou porotou.

Všechno by tedy bylo dobré nebýt toho, že Dallas County Child Protective Services nadále odmítá vrátit matce obě děti. Nemohou se rozhodnout, zda děti vrátit, nebo jít znovu k soudu a požádat soudce, aby permanentě zbavil matku rodičovských práv.

"Budeme bojovat dále," říká právní zástupce Lafuente.

"Omlouvám se všem, pokud jsem něco udělala. Nevěděla jsem, že ty obrázky jsou špatné... Chci hlavně své děti zpátky," uvedla paní Mercado.

Podle článku 1-Hour Arrest uveřejněném v Dallas Observer 17. dubna.

Od: "Ross Hedvicek" <ross@scanlon.im1.net>
Komu: <ross-hedvicek@humintel.com>
Předmět: Vzkaz od panaboha na prechodu v Mikulove...
Datum: 24. dubna 2003 12:39


Zacatkem dubna 2003 jsem byl na nekolikadenni navsteve Ceske republiky. Ze
cesty bozi jsou nevyzpytatelne jsem vedel, ale ze tak moc, to jsem necekal.
Cestuji na kanadsky pas, tak jsem si dopredu zaplatil vstupni viza do zeme,
kde jsem narodil a jsa naturou pesimista (kdyz ocekavam jen to nejhorsi,
muzu byt maximalne tak prijemne prekvapen - zklaman sotva) ocekaval jsem
veci pristi.

Prileteli jsme s dospelou dcerou do Vidne, vyzvedli si v pujcovne aut
neuveritelne male auto Opel Corsa (i voziky pro jezdeni po golfovem hristi
jsou vetsi!), u prvni benzinky si koupili automapu a vydali se k
nejblizsimu hranicnimu prechodu. Jak uz se jmenoval nevim, ale byl to ten u
Breclavi.

Prijedeme tam, drevene budovy asi jako ve skanzenu v Roznove, takove chyse
jedove, naladil jsem pozitivni usmev a podavam pohranicnikovi nase pasy.
Sklebil se uz kdyz videl jejich tmavomodrou barvu.
"Mate cesky pas?"
"Nee."
"Mate obcansky prukaz?"
"Nee."
"Mate ceske obcanstvi?"
"No to uz vubec ne!"
"Tak to se musite vratit, nemuzu vas tudy pustit!"
"Ja mam platna vstupni viza do Ceske republiky - kouknete na tu krasnou
nalepku za 204 dolaru!"
"To mne nezajima, jste devizovy cizinec!"

To uz jsem se neusmival. Ten vyraz "devizovy cizinec" jsem slysel z
oficialnich ust naposledy pri vyslechu na Smetanove ulici v Prerove pred
mnoha a mnoha lety.

"Otocte se a jedte zpatky!", naridil pohranicnik, "Pasy vam vratim na druhe
strane!" Pasy jsem zpatky chtel a tak jsem se otocil a namiril zpatky do
Rakouska. Rakousky celnik se divil jak radio a povida mi: "Jedte zpatky, on
vas pusti!" Otocil jsem se tedy jeste jednou a objevil se znovu u okynka
onoho prisneho pohranicnika - na cele celnici jsme byli uplne jedine auto,
nikde nikdo.
"Co tady zase delate? Rekl jsem vam prece, ze mate jet pryc, ne?"
"Ten rakousky cetnik mi rekl, ze sem mam jet znovu, ze mne pustite."
"Ten tomu nerozumi, otocte se a at uz vas tady nevidim!"

Uposlechl jsem a rakousky cetnik mi pak vysvetlil, ze ceska strana pres
tento prechod pousti jen drzitele ceskych a rakouskych pasu - rakouske
strane je to jedno. Doporucil mi jet na hranicni prechod Mikulov. Na tom
prechode nas skutecne pak po bedlivem zkoumani vsech dokumentu pustili do
Ceske republiky.

Za pet dni na to jsme v Mikulove prekracovali hranice znovu, tentokrat z CR
do Rakouska. Dcera ridila a ja jsem si cetl Mlady svet, cislo 13/2003 s
velmi zajimavym clankem na strane 7 "Spojene staty slidilske" o tom, jak se
USA stavaji policejnim statem "spiclu, udavacu a smiraku" (to je citat z
clanku). Ano prosim, takove clanky jsou v ceskem tisku pravidlem, nikoliv
vyjimkou. A ctenarove tomu nejen veri, oni to zerou i s navijakem.
Antiamerikanismus v Ceske republice je neco, co mne neprijemne prekvapilo.

Na prechodu v Mikulove i tentokrat sedel prisne se tvarici kloucek, jako
Vaclav Neckar ve filmu Ostre sledovane vlaky, takove usate torpedo, s
cedulkou Policie CR.

"Jak to ze jste se neprihlasil na policii v miste bydliste?"
"Nevim. U nas se na policii nikdo hlasit nemusi. Mam platna navstevnicka
viza v pase."
"To mne nezajima. Kde jste bydlel?"
"To snad nemusim nikde hlasit?"
"Jste ochoten zaplatit blokovou pokutu?"
"Ne."
"Tak si tamhle zaparkujte a prijdte dovnitr - zavolam nacelnika."

Zaparkovali jsme a ucinili jak narizeno.

"Mate ceske obcanstvi?"
"Ne."
"Mate trvaly pobyt v Ceske republice?"
"Ne."
"Mate obcansky prukaz?
"Ne."

Ty stejne otazky jako pred peti dny. Mezi emigranty do Kanady musi byt asi
kolaborantu s nepritelem jako psu. Citil jsem jak se mi jezi chlupy vzadu
na krku.

"Tak vam udelim blokovou pokutu tisic korun a bude to."
"A kdyz nezaplatim?"
"Tak vas vyhostime ze zeme a zrusime platnost vaseho viza"

To rozhodlo. Jeli jsme do Rakouska jen na dva dny a pak jsme meli v planu
se pres Slovensko vratit zpatky na dalsi tri dny na Moravu, nez jsme
konecne odletali z Vidne.

"Pay the Nazi. It's only thirtyfive bucks. It is not worth the trouble." -
vmisila se v anglictine moje dcera, ktera cestinu ovlada docela dobre,
akorat kazdemu tyka.

Zaplatil jsem a vyjeli jsme. Byl jsem rozhodne velmi rozrusen. Dcera
zapnula autoradio, ktere jsme vypnuli pred vjezdem na hranicni prechod. Z
radia se ozval Eric Burdon a refren jeho pisnicky se skupinou Animals.

"We gotta get out of this place
If it's the last thing we ever do
We gotta get out of this place
Girl, there's a better life for me and you"

Obratil jsem oci v sloup a zakroutil hlavou. Dcera to pochopila po svem,
spustila sve okenko, vystrcila hlavu a s ni dozadu zaklonenou zvolala k obloze:

"Ok, ok - we got the message!"

-------------

Rosta