"Osvobození nespočívá, jak známo, v zániku ani v přechodu od pozemské bolesti k nebeské blaženosti, nýbrž v překonání všech pout tohoto světa, v přechodu od pout jevové omezenosti do plnosti nekonečna."

Hadẻs Alain Yaounc

Protože Polly je momentálně offline (lepší vyhořet než se stěhovat) tak jedna náhodná ukázka od mojí maličkosti.

Do nového týdne opět (jak jinak:-)), ) poučná historka od Táni ( díík:-)) )

Formule


V Bohumíně byla formule, krásná, červená, asi před týdnem. Bylo na ní napsané Panasonic, stála před elektro prodejnou pod jakousi plátěnou stříškou se spoustou balónků, kolem ní se točila fronta do té prodejny, moc jsem to nechápala, ale zas jsem nechtěla vypadat jako blbec, že bych se zeptala. Já tedy se obyčejně nebojím vypadat jako blbec a klidně se ptám, ale občas mě při tom přistihne Libor, kterýmu to hrozně vadí, on nesnáší, když se ptám, protože prý vypadám jako blbec. Takže někdy, když jsem na tý houpačce našeho vztahu někde vejš, jako že mám sklony mu vyhovět, tak se neptám. A když jsem na tý houpačce nějak jakože níž, tak je mi to jedno a ptám se. I jiný věci dělám, třeba že se v autě nezajistím pásama, ačkoli jindy, když ho mám ráda, tak respektuju jeho výslovné přání a připášu se. Ale tyhle všechny vzpoury dělám tajně, aby to neviděl, :o)))) Akorát když už ta houpačka ... kulminuje? to asi ne, jak je opak kulminace? ... když je úplně dole, na bodě mrazu, pak vzpoury prosakují, to pak vypadá tak, že třeba jsme na tom Strečně, tedy u přívozu pod hradem. Takže jsme opustili ten ráj, mačkali jsme se v blbým autobuse, pak jsme hodinu pochodovali po silnici mezi autama, pak Libor odmítnul koupit dítěti tatranku se slovy "vy byste furt utráceli" a koupil si křupky za skoro padesát slovenských korun, no a dorazili jsme k tomu přívozu, kde bylo napsaný, že Vyjížďky na plti. A já se teda chtěla zeptat, co to je plť a jaký vyjížďky a kdy a vůbec, no samý důležitý věci. Špatně, tatínek naštvaně poodešel, protože se za mě styděl, ovšem mi to bylo v tu chvíli jedno, protože jsem se dozvěděla, co je to plť a že do Těrchové nejezdí, bo je málo vody.
No ale tentokrát jsem na tý houpačce byla někde vejš, takže jsem neměla potřebu se bouřit a smířila jsem se s tím, že se nikdy nedozvím, co to má s tou formulí znamenat. A hle, trhovkyně, od které jsem si koupila kopr na polívečku pro tatínka, mi to bez ptaní všechno vysvětlila! Panasonic má takovou putovní akci, postaví před prodejnu formuli a v ten den jsou nějaký ty věže a videa a televize za nějakou výjimečnou cenu, tak jsem začala přemýšlet, jak na tom ti lidi musejí být, že si teda jdou stoupnout do fronty na video ve slevě, copak to věděli předem, že bude taková akce? A zase jsem se nemusela ptát, paní trhovkyně již hovořila o tom, že dostala do schránky jakýsi dotazník, který vyplnila a zanesla do té prodejny, za což byla odměněna "takovou tou kazetkou, jak je do počítače, počkejte, tu ji mám" a vytáhla CD-R placku. No toto. Taky si vystála tu frontu, aby ji dostala. Rozhodla jsem se nepřivádět ji do rozpaků dotazem, co s tím bude dělat. "Ale to není všechno, milá paní, za chvilku se bude losovat hlavní cena, z těch dotazníčků."
No vida, takže formule v Bohumíně měla takovýhle krásný pozadí, :o)))

No ale dneska, co se stalo! Liborek má od pondělí patnáct, je tedy mládež, jak rád zdůrazňuje, vždycky když mu řeknu "Ach bože bože dítě moje". Dneska ráno někdo zvonil, což není běžné, takže volám "Liu, jdi prosím otevřít, maluju si pravé oko!" My mu ríkáme Liu, protože Liborek prý je příliš infantilní a Libor je taťu. Takže Liu, to je po tom Liu Khangovi z Mortal Kombat. "Jasně, mamuško!", jde dítě otevřít, a za chvilku slyším o dva tóny níže položený Liův hlas "Nazdharh, hužh jdhu!", a pak zase jeho standardním tonem "Mamuško, já teda už letííím!" "Thakh she mhěj!" já na to. "Cože?" "No co co co, snažím se ti trochu přiblížit, ne? Abysme nějak překlenuli ty generační problémy, ne?" "Ty už máš geriační problémy???"
Ach jo, :o)))) Koupím si geriavit pharmaton a zařadím se k těm starcům mého věku, :o)))

Táňa

Archeologové objevili unikátní zbytky pravěké stavby


PRAHA - Velké překvapení čekalo archeology, kteří byli přivolaní ke stavební parcele v Horoměřicích nedaleko Prahy. "Netušíme, co to může být," ukazuje archeolog Jaromír Beneš na pás tmavé hlíny, tvořící ve výkopu dva pravidelné obdélníky. V odkryté zemině se objevily základy pravěké stavby, která půdorysem a orientací připomíná kostel. "S jistotou můžeme říct, že nález není mladší než šest tisíc let," říká Beneš. Základy jsou výjimečné z několika důvodů. Stavba, která patrně vypadala jako větší srub, je orientovaná na východ a stála sama na návrší nad Prahou. Tvar základů připomíná raně gotické sakrální stavby s presbytáři. Ty se ale začaly stavět až o několik tisíc let později. Podle Beneše jde tedy patrně o pohanskou svatyni. "Když vezmeme v úvahu, že stavba vznikla ve starší, nebo střední době bronzové, jiné vysvětlení nemám," dodává. Nedaleko základů se našly i pozůstatky neolitického pohřebiště s 28 hroby a tři rondely, do kruhu sestavené kamenné megality známé z anglického Stonehenge. "Pohřebiště vzniklo přibližně čtyři až čtyři a půl tisíce let před naším letopočtem," míní archeoložka Kamila Věšínová. "Tohle je kosterní pozůstatek klasického skrčence z období neolitu," říká a ukazuje hrudku hlíny s kouskem kosti velikosti pětikoruny. Ze země trčí kamenná sekyrka. Ta se s dalšími předměty vkládala k mrtvým do hrobů. Okolo rondelů jich už archeologové našli deset. Určit, k čemu stavby sloužily, bude podle Beneše problém. V Česku se ještě nic podobného nenašlo. "Máme dvě možnosti. Konfrontaci s podobným nálezem v zahraničí, či rostlinný rozbor zeminy," uvádí Beneš. Poté lze zjistit, zda se v základech neobjeví například určité druhy obilovin, které se v pravěku používaly jako obětiny. To by potvrdilo domněnku o pohanském svatostánku. Stavba je totiž umístěná nezvykle centrálně v krajině a přesně orientovaná z východu na západ.

Lidové noviny, 08. 09. 2003, Pavel Vokatý

MOJE POZNÁMKA K ČLÁNKU: Horoměřice jsou známy svým menhirem. Více se o tom dozvíte na těchto stránkách:

http://eldar.cz/archeoas/lokality/aa_h/horomer.html

http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mhoromerice/mhoromer.htm

Následující článek budiž všem varováním před slepou důvěrou  v různé odborné posudky, expertizy a zaručené vědecké pravdy.

Odborníci se už 15 let dohadují, zda na východě Slovenska žil člověk neandertálský. Slovenští vědci totiž dostali v roce 1988 do rukou neobvyklou lebku člověka z pravěkého naleziště, která byla objevena při vykopávkách u obce Hôrka - Ondrej.

1.10. 08:30
BRATISLAVA - Až nyní se dva brigádníci - tehdy žáci ve věku 15 let - přiznali ke kolosálnímu podvodu: vedoucí archeologické brigády jim totiž slíbila, že pokud najdou něco "obzvlášť velkého", bude volno i peníze na koňak. Tak neváhali a na nedalekém starém hřbitově vykopali lebku, v místním termálním pramenu ji čtyři dny "ošetřovali" a pak ji zakopali u pravěkého naleziště.

"Na druhý den jsme ji opatrně vykopali a když jsme vedoucí hlásili, že jsme našli lebku, byla celá bez sebe," líčil starý příběh pro televizi Joj jeden z tehdejších brigádníků, dnes dospělý muž.

Archeologové se dohadovali o stáří nálezu
Slovenští archeologové si s původem lebky nevěděli rady a už dlouhá léta vedou spory, do kterého období ji mají zařadit. Některé expertízy stále nejsou ukončeny. Až nyní vyšlo najevo, že lebka může být maximálně 200 let stará.

"Ze strachu jsme o tom celé roky mlčeli. Dodatečně se archeoložce omlouváme, ale vůbec nás nenapadlo, že tímto malým trikem vyvoláme takový povyk," přiznává jeden z mužů.

Ivan Vilček (Bratislava)