Již podle jmen se může zdát, že ačkoliv se jedná o americkou skupinu, která vznikla v Los Angeles, nebudou její členové čistokrevní Američané. Všichni její členové jsou Arméni. A jak se dostali do L.A.? Na začátku 20. století proběhla v Arménii strašlivá genocida, kdy Turci povraždili přes jeden a půl milionu nevinných Arménů a zbytek se rozprchl do celého světa. Členové System of a Down (dále jen SOAD) jsou sice jen potomci těch, co přežili, ale stále v jejich žilách koluje arménská krev.
Jak vznikl název System of a Down? Podle názvu básně kytaristy a zpěváka Darona Malakiana „Victims of Down“ (oběti sestupu). Členové kapely však slovo „oběti“ změnili na „systém“. Jejich název má znamenat pro každého člověka něco jiného, právě to, co on sám chce. Vyjadřuje celkový stav dnešní společnosti – něco jako „společnost na sestupu“.



Ke komentářům si dovoluji přidat i vlastní bodové hodnocení desek. (max. 5 hvězdiček)

Co se týče první desky, stojí za poslech stejně jako všechny ostatní, ale je jasně poznat, že je to deska první a že SOAD byli v tu dobu ještě nezkušení. Prvky hardcore, na které může každý člověk reagovat velmi různě, se objevují velice často, ale při opakovaném poslechu se album stává velmi dobrým.
( * * )

Druhé album v pořadí, Toxicity, bylo do loňského roku jejich nejúspěšnějším, vyšvihlo je až na první místo hitparády. Oproti předchozí desce je Toxicity velice dobře propracované, SOAD se stávají skutečně skvělými. Kdo zná, jistě mi dá za pravdu, kdo nezná, musí mi věřit. Z této desky pocházejí megahity jako Chop Suey! nebo ATWA. První skladba Prison Song je opravdu poněkud „silnější“ a tvrdý nářez trvá téměř po celé desce jen s malými oddechovými přestávkami například v již zmiňované Chop Suey! nebo také v Dear Dance.
( * * * * * )


Dále tu máme desku Steal This Album. Ta se stala propadákem oprosti předchozímu Toxicity. Skončila až na patnáctém místě v žebříčku prodejnosti. Můj osobní názor na toto album je však opačný. Přestože se předchozímu albu nevyrovná, po naposlouchání se stává stejně jako první deska velice dobrým. Z jednotlivých skladeb bych opět jmenoval ty nejlepší, mezi něž patří úvodní Chic’N‘Stu, dále pak Ego Brain a baladicky laděnou Roulette, což je asi jediná systémovská skladba, kde je zpěvákovi poměrně dobře rozumět, jelikož zpívá pomalu a srozumitelně.
( * * * )

No a dostáváme se k poslednímu albu (nebo spíše dvojalbu) Mezmerize/Hypnotize. První polovina tohoto dvojalba, Mezmerize, dokázala překonat v Americe i samotné legendární Toxicity a dosáhla prvního místa prodejnosti. Mezmerize obsahuje 11 písní a délka alba je zhruba 36 minut. Jedna skladba je lepší než druhá, ale rád bych se zmínil o protestantském tvrdém hitparádovém singlu B.Y.O.B. a dále pak o velice dobře znějící baladě Lost In Hollywood, která uzavírá celé Mezmerize. Druhá polovina, která byla v USA neméně úspěšná, se objevila v České republice o půl roku později. Hypnotize obsahuje oproti první půlce 12 písní a jeho délka je přes 39 minut. Opět zde nelze vybrat a určit ten nejlepší kousek (ten si budete muset vybrat sami), ale rozhodně bych se pozastavil nad závěrečnou baladou Soldier Side. Tato píseň je zajímavá tím, že její zkrácená forma zahajuje Mezmerize a pak v plné verzi zakončuje Hypnotize.
( * * * * * )

Okolo Mezmerize/Hypnotize probíhalo mnoho plamenných diskusí a to hlavně, proč SOAD tuto desku rozdělili na dvě CD. Sami říkají, že nahráli 23 písní, které se podle jejich slov na jeden disk nevejdou, a bylo jim líto se jakékoliv zbavit, tak je jednoduše rozdělili na dva disky. To je však nesmysl, jelikož jsem sám ozkoušel, že obě alba dohromady trvají zhruba 76 minut, tedy na osmdesátiminutové CD se musí vejít ještě s rezervou. Systémové bývají také podezíráni z toho, že to udělali pouze za účelem zisku. Dále pak mnoho lidí včetně mě samotného nechce věřit, že se jedná skutečně o jedno rozdělené album. První polovina je velice výbušná a chaotická, zatímco druhá polovina je o něco klidnější, přehlednější a obsahuje také mnoho zajímavých prvků z různých hudebních stylů. Na tuto věc si bude muset každý udělat svůj vlastní názor.

Na závěr bych rád dodal, že se jedná o skupinu, která, ačkoliv hraje tvrdší muziku, si zaslouží stále trvající přízeň fanoušků a toleranci odpůrců tohoto hudebního stylu, už jen proto, že SOAD nejsou nějací sprostí satanisté, ale obyčejní lidé, kteří chtějí sdělit veřejnosti své názory na dnešní situaci ve světě a také aby si lidé uvědomili, v čem žijí a co může jednoho dne nastat. Nejenže SOAD bojují za ochranu deštných pralesů a acelé přírody vůbec, ale také spolupracují s organizacemi jako ANCA (American National Commitee of America) a několika dalšími, které usilují o to, aby kongres Spojených států uznal arménskou genocidu.

---

Publikováno: 21.6.2006 v rubrice Kultura - Hudba
Diskuze: žádný příspěvek
Autor: Jakub SvitĂĄk (Autor)
Náhled pro tisk