Jistě jste se všichni setkali, setkáváte, nebo budete setkávat s absencí domácího úkolu, ať už z důvodu sklerózy, jiné bohulibé činnosti (hraní fotbalu), či prostě kvůli oblibě extrémních sportů, mezi něž psaní úkolů ve škole jistě patří.

V první řadě je nutné zjistit, zdali musí být úkol vůbec vyhotoven. Pokud byl žák v době zadání úkolu nepřítomen ve škole, domácí práce by na něm neměla být vyžadována. Pokud student ve škole byl, ale náhodou nemá učebnici daného předmětu, může zkusit s pedagogem polemizovat o tom, že neměl potřebnou odbornou literaturu, podle níž by úkol vypracoval. Dále se žák může vymlouvat, že úlohu zapomněl doma, leč tato metoda má několik úskalí. Zaprvé, pokud je „zapomnětlivec“ nenošením úkolů znám, nebude mu zřejmě uvěřeno. Zadruhé, jestliže je kantor povahy prchlivé a svůj předmět doslova miluje, lze předpokládat, že ho zapomenutí rozčílí ještě víc a tuto liknavost ohodnotí úplně stejně, jako by práce nikdy neexistovala.

Jestliže nezbývá už žádná výmluva, je nutno přistoupit k fázi druhé, a to napsání celé práce. Chcete-li pracovat jako profesionál, zjistěte přesné znění úkolu. Z tohoto odvodíte nejsnazší a nejkratší možné řešení. Pro tyto informace je vhodné zajít za nějakým premiantem, který se jistě rád pochlubí plody své zbytečně domácí dřiny. Vhodné je řešení si sice přečíst, ale nikoli opsat, což by byla, řečeno v burzovním žargonu, nerentabilní investice. Student totiž může být pedagogem požádán, aby vysvětlil u tabule a jestliže podvodník úkol bezmyšlenkovitě opsal, bude se mu jen těžko improvizovat. Z tohoto důvodu je lepší úlohu nastudovat a pak ji osobně vypracovat. S tímto je dobré začít co možná nejdřív, neboť člověk málokdy přesně odhadne, jak dlouho bude vytváření úkolu trvat. Dále je podstatné nezaleknout se učitelů na předcházejících hodinách a nekompromisně využít nabízející se čas. Samozřejmě je podstatné pracovat tajně, neboť by přistižený nešťastník mohl obdržet písemný trest, což by se projevilo jako komplikace školní práce do budoucna.
Třetí fáze závisí především na hereckém výkonu podvodníka. Musí podat cvičení, jako by doma nedělal nic jiného, než dumal nad domácím úkolem. Toto vše však chce jistý cvik a praxi, protože přehnaná iniciativa může vrhnout na žáka podezření. Efekt lze ještě vylepšit drobnými zločiny, za něž není postih. Uvedu příklad: „Je zadán rýsovací úkol z matematiky. Student ho úspěšně narýsuje a ukryje pravítko. Na hodině předloží úkol a zároveň ze omluví že zapomněl výše zmíněnou rýsovací potřebu doma.“ Tento postup z něho alespoň částečně smyje podezření, neboť bez pravítka by nemohl úkol ve škole vytvořit. Podstatná je samozřejmě častá záměna, nebo i vynechání podobných „důkazů“, aby kantor nepojal podezření. Osobní invence je samozřejmě podstatná a nabízí se zde široké pole působnosti.

Dále se nabízí využít kopírky a podobného vybavení školy, jenže to už jsou pokročilejší techniky, které přesahují rámec této stati. Psaní úkolů ve škole lze jednak kvalifikovat jako exaktní vědu a také jako extrémní sport. Je to prostě činnost zajímavá, kterou mohu všem doporučit.

---

Publikováno: 14.1.2006 v rubrice OstatnĂ­
Diskuze: žádný příspěvek
Autor: AleĹĄ JelĂ­nek (Autor)
Náhled pro tisk