Pozn. autora: V článku často srovnávám telefon s předchozím modelem M65. Recenzi na něj si můžete přečíst kliknutím SEM.



Po předchozí veleúspěšné řadě Siemens 65 se nyní vyklubali její nástupci. Nemůžu zapřít, že se do nich vkládaly velké naděje, protože pokud by přinesli stejně razantní zlepšení jako řada předchozí, Siemens by už určitě začal na trhu získávat daleko lepší postavení. Předem ale musím napsat, že se nijak velká radost nekoná. Spíše naopak. Ale nepředbíhejme a dejme se do recenze. K dispozici jsme měli černou verzi telefonu zvanou „Volcano Black“ (druhá zelená „khaki“ verze se jmenuje „Safari Green“).

Vnější vzhled, design, klávesnice
Siemens mi velice zjednodušil práci, protože tvar telefonu se dá popsat jednoduše jedním slovem – kvádr. Ano, je to tak, hrubá kostra telefonu je jednoduchý kvádr. Svými rozměry 110,5 x 51,5 x 20.8 mm a váhou 110g je jednak oproti svému předchůdci M65 větší a těžší a jednak bych ho zařadil do větších a těžších telefonů. Zajímavé ale je, že v ruce působí subjektivním pocitem, že je lehčí.



Přední straně dominuje, jak je u moderních telefonů zvykem, displej. Ten ale už nezabírá tak velkou část jako u M65. Není to ale bohužel tím, že by telefon vyrostl nebo že by to tak jen vypadalo – displej je totiž opravdu menší, a to znatelně (je skoro stejně velký jako displej u K700i), ale o něm se zmíním až v další části. Kolem displeje a klávesnice se nachází černě zbarvená lesklá oválovitá plocha, na které je stříbrný nápis Siemens nad displejem a M75 pod ním. Ještě níže pod tímto nápisem se nachází taktéž stříbrný obdélník ohraničující joystick a tlačítko pro přístup na internet (nebo funkce provozovatele sítě). Kolem černé plochy se nachází kovový matně stříbrně zbarvený výlisek, který chrání celý líc telefonu. Musím ale říct, že na to je málo vystouplý nad úrovní displeje a tlačítek, proto se velká lesklá plocha stává lehkým cílem odřenin (a v neposlední řadě taky otisků prstů). Posledním prvkem na čele telefonu je reproduktor, který je hned nad černou plochou. Jedná se o štěrbinu, která je zvýrazněna relativně velkým stříbrným pruhem, který je lemovaný malou prohlubní.



Celé boky telefonu jsou gumové. Do černě zbarvených a rýhami vybavených chráničích vrchních a spodních hran je začleněný šedý pruh, který lemuje celý telefon. V něm jsou umístěna na pravé straně boční tlačítka (spuštění fotoaparátu a tlačítko PTT) a na straně levé je to vespod okénko infraportu a nahoře otvor pro poutko.



Na vrchu telefonu se nachází pouze prohlubeň pro úchyt do auta, na spodku také prohlubně pro úchyt a mezi nimi pro Siemens klasický datový konektor a nad ním tenký otvor pro RS-MMC paměťové karty. Datový konektor i lože paměťové karty je chráněno gumovou krytkou, která však není k telefonu nijak připevněna, takže je i možné ji ztratit. To by bylo zvlášť nemilé, protože gumové díly jsou v balení pouze po jednom (ne jako u M65, kde jich bylo i do rezervy).



Zadní strana telefonu je celá vyvedena do barvy předního kovového rámu, ale není kovová. Je jinak zcela jednoduchá, ale přesto docela zajímavá. Kryt baterie zabírá přibližně 2/3 celé zadní strany a končí až u lemu čočky fotoaparátu. Do krytu je začleněno i zrcátko pro autoportréty. Nejzajímavější je úchyt krytu, protože kryt je uchycen pomocí gumového šroubu, který podle všeho funguje. Na levé straně nad fotoaparátem se nachází také otvor pro externí anténu, který slouží rovněž jako úchyt gumoplastové krytky čočky fotoaparátu a zrcátka. Aby nebyl rub natolik fádní, je v něm oválovitá prohlubeň podobného tvaru jako černá lesklá část na líci.

Jak jste už jistě z gumového a kovového zevnějšku pochopili, Siemens M75 je outdoorový telefon, tedy telefon do terénu. Přístroj má zvýšenou odolnost proti nárazům, prachu a vodě podle standardu IP54.

Poslední část zevnějšímu popisu patří klávesnici. Ta je čistě účelová a relativně malá. Klávesy jsou v přísných geometrických liniích obdélníků a jsou rozděleny na 3 sloupce. To samé platí i o funkčních klávesách a klávesách s telefonky. Zajímavostí je, že jsou všechny klávesy téměř stejně velké. Nevím jenom, jestli to je klad či zápor, ale dle mého názoru je klávesnice lepší než u předchozího modelu – klávesy se opravdu dobře mačkají, mají dobrý zdvih a každé stisknutí je doprovázeno lehkým lupnutím. Bílé podsvícení klávesnice je také opravdu dobré a rovnoměrné. Výrobce se poučil a klávesu pro spuštění internetu rozhodně omylem nestisknete, protože je v oddělené části s joystickem. Boční klávesy ale někdy nestisknete, ani když opravdu chcete, protože se přes gumový potah mačkají opravdu těžko. Klávesnice se tedy opravdu zlepšila, jenom nám to kazí joystick, který jde ovládat opravdu ztuha. Pohyb do stran je ještě snesitelný, ale i přes to klade joystick příliš velký odpor, ale jeho stisknutí je opravdu složité. Než si na joystick zvyknete, budete asi mačkat tak na třetí úspěšný pokus.

Displej, menu, ovládání, výdrž
Jak jsem se již zmínil, displej je o poznání menší než u předchůdce. To jest jeho první zápor. Není však jediný. Výrobce byl u minulé řady kritizován za hrubost displejů. Tento problém vyřešil ale Siemens zcela nepochopitelným způsobem – místo zvýšení rozlišení byl displej zmenšen. Pravda – má více barev. Tedy, specifikace displeje je následující – aktivní, bíle podsvícený TFT displej, rozlišení 132x176 bodů, 262k barev (18 bitů). Když pominu jeho slabé rozlišení, musím konstatovat, že je barevně a kontrastně opravdu dobrý. Při srovnání s M65 minimálně o 100%. Barevné podání displeje je ještě o kousíček lepší než u Sony Ericssonu K700i. Na druhou stranu musím ale uznat, že je krapet pomalejší v překreslování, ale opravdu jen krapet.



Jelikož je řada 75 hardwarově velmi podobná řadě 65, mají nové telefony dokonce stejný firmware a je to opravdu znát – telefon se nezasekává, pohyb v menu je rychlý. Nevím, co zde o menu napsat, protože se absolutně nic nezměnilo kromě některých obrázků a ikonek. Hlavní menu je maticové s ikonami 3x3, další menu jsou již textová bez jakýchkoliv ikon či animací. Telefon podporuje barevná schémata s obrázkem na pozadí – ta zůstala také naprosto stejná, takže ani v tomto směru se žádné změny nekonalo. I přes podporu schémat je však menu subjektivně strohé a nezajímavé. Musím ale zmínit jednu věc – ikony v hlavním menu jsou sice obrysem stejné jako ty v raných recenzích, ale mají úplně jiné barvy. Nebudu vás napínat – podle mě jsou strašné. Jejich barvy jsou dle mého názoru absolutně nevhodně zvolené, původní byly sice fádnější, ale zato daleko usedlejší. Tyhle růžové, žluté či fialové jsou velmi kontroverzní. Nemůžu ale popřít, že někomu se to líbit může.



Ovládání telefonu je velmi intuitivní a jednoduché. Všechny základní úkony uděláte pouze joystickem, jehož stisknutím položku aktivujete, stiskem nahoru či dolů procházíte menu a pomocí pohybu vlevo se můžete vrátit o úroveň zpět. Na hlavní obrazovce (IDLE screenu) si můžete nastavit funkci levé a pravé funkční klávesy (bohužel ale pouze ze seznamu), stiskem joysticku vstoupíte do menu, stiskem joysticku nahoru se dostanete do výběru profilů, stiskem dolů do adresáře, stiskem vlevo do menu fotoaparátu a stiskem vpravo do menu doručených. Zmeškané události, hovory, přijaté soubory, SMS či MMS se ukazují právě tam a také formou ikonek na levé funkční klávese.

Výdrž telefonu je průměrná. Je jasné, že 750mAh Li-Ion baterie není schopná obstarávat energii příliš dlouho pro velký displej či poslouchání MP3. Siemens uvádí 250 hodin pohotovosti nebo 300 minut hovoru. Reálná výdrž při průměrné zátěži je 2-3 dny. To není v dnešní době nijak briskní, ale ani špatná hodnota. Nabíjení trvá něco málo přes hodinu.

Adresář, zprávy a organizační funkce
I adresář je stejný jako v předchozí řadě. Pojme 1000 jmen vícepoložkově. Ke každému jménu je možné přiřadit telefon, telefon do kanceláře, mobil, fax, e-mail, info pro instant messaging, PTT ID, skupinu (v telefonu), firmu, adresu, narozeniny a obrázek. Jména v adresáři je možné řadit do skupin, každá skupina může mít jiné vyzvánění. Telefon neumí pracovat s čísly na SIM a v adresáři zároveň.



O zprávách se nebudu nijak dalekosáhle rozepisovat. Telefon podporuje jak dlouhé SMS, tak i EMS a MMS. E-mailový klient je samozřejmostí a stejně jako v minulé řadě neumí správně česky. Problémem u SMS je však T9, u které z nějakého nepochopitelného důvodu nelze vypnout diakritiku, takže psát s ní SMS je trošku problém (asi víte, nač narážím), SMS je ale odeslána bez diakritiky. Někdy se mi taky stalo, že ukazatel počtu SMS při psaní ukazoval špatný počet. Po přepnutí na multitap bylo zase vše v pořádku.



Organizačních funkcí je také dost, ale nic se oproti minule taky nezměnilo. Máme zde klasický kalendář s možností měsíčního, týdenního i denního pohledu, který podporuje opakované události. Dále je zde úkolovník, opakovaný budík s možností nastavení opakování, poznámky, diktafon. Nechybí zde ani kalkulačka, převodník jednotek, stopky, minutka a vzdálená synchronizace.



Datové funkce
S datovými funkcemi je to trochu zajímavější, neboť telefon v sobě má kromě EDGE vše, co může. Klasické CSD WAP přenosy jsou samozřejmostí, GPRS třídy 10 (4+2 timesloty) také. Navíc je zde infraport a Bluetooth (třída 1 – dosah 10 metrů), které už naštěstí nemá problémy s kompatibilitou a odpojováním. Bohužel ani nový model nepodporuje prohlížení souborů v jiném zařízení. Přenosy jsou na mobilní zařízení standardně rychlé. Při testování s Sony Ericssonem K700i bylo vše v pořádku (s S65 jsem měl problémy při odpojování).

Model M75 podporuje navíc i RS-MMC paměťové karty (podle manuálu) do velikosti 512MB. Jsem ale přesvědčen o tom, že si telefon bude rozumět i s většími kartami, s 1GB určitě. Karta jde pomocí gumové krytky jednak jednoduše zasunout a také jednoduše vysunout, protože po zatlačení karta sama vyjede. Nesmíte ale zapomenout kartu nejdříve v menu odpojit. Mobil má ale někdy problémy, stalo se mi, že mobil z ničeho nic najednou kartu odmítal otevřít. Po jejím zformátování bylo již vše v pořádku, ale příjemné to nebylo.

Upozornil bych na jeden fakt – když zformátujete funkcí v menu paměť telefonu (FlexMemory), která čítá „pouhých“ 8,29MB, smažou se i slovníky T9, základní složky i přeinstalované soubory a aplikace.

Na závěr této „sekce“ také jedno upozornění – pro správu telefonu musíte použít na přiloženém CD nahranou novou verzi Mobile Phone Manageru, protože starší nechtěly telefon nalézt.

Zábava
Zábavnými funkcemi telefon ale pokročil. Kromě pomalé Javy MIDP 2 s podporou 3D her (JBenchmark: 1113, JBenchmark 2: 88, JBenchmark 3D HQ: 113, LQ: 130) podporuje telefon konečně i soubory MP3 a AAC+. Problémem ale je, že prohlížeč souborů přehrává MP3 s asi dvousekundovou prodlevou, což je někdy otravné.



Pro přehrávání MP3 jsou v balení přiložena i stereo sluchátka (handsfree), z nichž se line kvalitní zvuk, která společně s aplikací „Music Player“ a podporou paměťových karet vytváří z telefonu i MP3 přehrávač. Nemůžeme sice mluvit o stejném komfortu, který nabízí např. Sony Ericsson W800i, ale na mobilní telefon je to velmi dobré. Aplikace Music Player podporuje playlisty M3U, které umí sama samozřejmě i vytvářet. Bohužel ale neumí přehrát hudbu prostě jen z určité složky. Kvůli tomu musíte vytvořit playlist, což není úplně přitažlivé. Aplikace ale neobsahuje ekvalizér, což je škoda.

Fotoaparát a kamera
Ve všech směrech byl telefon téměř nebo zcela totožný s S65. Zde tomu tak docela ale není. Fotoaparát je sice také megapixelový, má pouze o jednu desetinu navíc (1,3MPx), kvalita pořízených fotek je však oproti S65 lepší. Bohužel ale ani tak nejsou fotky srovnatelné s premianty, jako jsou Sony Ericsson S700i (megapixel) nebo Sony Ericsson K750i/D750i/W800i (2MPx). Jakýkoliv světlý objekt, který se vám naskytne v záběru, okamžitě přesvětlí a silně přepálí snímanou scénu. Ve tmě se telefon použít nedá vůbec, jelikož nemá žádné přisvětlovací diody či blesk (dá se pouze dokoupit jako příslušenství). Při focení máte na výběr z rozlišení: 1280x1024, 640x480, 320x240, 160x120 a 180x240; barevných módů: normální, sépiový a stupně šedi; nastavení vyvážení bílé: automatika, interiér, exteriér (automatika je asi nejlepší); můžete zapnout i samospoušť. Scénu můžete zesvětlit či ztmavit nebo přibližovat až ve 4 krocích. Bohužel, ale přibližování funguje metodou výřezu. Zmíním se jen o tom, že překreslování hledáčku je pomalé.

Nyní se dostáváme k videu. Telefon umí snímat videosekvence o maximální délce 1:30 minut, na výběr máte z rozlišení 128x96 a 176x144. I zde máte stejné možnosti jako u fotek – barevné módy a vyvážení bílé. Navíc si můžete vybrat, zda natáčet celých 1:30 minut nebo pouze velikost, která se vejde do MMS. Během snímání videa nemůžete přibližovat ani měnit jas obrazu. Nyní se dostáváme ke kameni úrazu – kvalita videa je žalostná, protože nahraný obraz se seká, kvalita zvuku je na pováženou. Po ročním vývoji a testování firmwaru na řadě 65 bych čekal víc…

Ukázky fotek: Fotka 1, Fotka 2
Ukázka videa

Závěr
Jak bych jenom tento telefon shrnul… Inu, Siemens M75 je jednoznačně těžkooděnec mezi mobilními telefony, je to rozený outdoor. Přes všechny chyby a malý pokrok oproti řadě 65 se stejně jedná o kvalitní mobilní telefon, ve své kategorii outdoorů rozhodně nejlepší.




Fotografie převzaty z recenze na serveru MobilMania.cz.

Zajímavé odkazy:
Crash test Siemensu M75 (RU)
Recenze Siemensu M75 na MobilMania.cz
SiemensMania.cz

---

Publikováno: 7.8.2005 v rubrice Mobily - Recenze
Diskuze: 3 příspěvky
Autor: wizaard (Šéfredaktor)
Náhled pro tisk