Nechat vzkaz...

A vono je to těžký bejt osobní, když si to každej může přečíst. Taky proto sem něco vlepím zřídka, když seberu odvahu, dobře proedituju zašiforvanej soukromej deník, promažu a povybírám... Když člověk píše s úmyslem zveřejnit, je to jiný. Dřív to taky bylo jiný, když mně na webu nikdo neznal a když nikdo neznal můj web. Teď už jako by to byly spíš noviny než soukromej skicák a každý vyřčený slovo mělo ohromnou závažnost.... Tak je těžký sem psát.

Teda to je rychlost... Před pěti minutama jsem zprovoznil přidávání komentářů... a první reakce... Jum! No nespěchat... to se tady učím. Taky neobžírat se informacema. A stačit si s málem. Stejně si množství člověk neužije. A jeden dobře prozkoumanej kamínek je víc než půl světa z rychlíku... Ale umět to tak... :-(

Tak se tam, Klokánku, v dé dálavě (i když co je to dneska dálava?) měj hezky.. Občas se tu stavím na počtení. Je fajn znát alespoň pár neuspěchaných stránek, které něco osobního předávají..