Batoh |
|
Dodatek II: Vybava - co s sebou a co nechat doma
Jelikoz jsem byl po minulych cestopisech z Japonska
povzbuzovan ctenari, abych pridal par slov o fototechnice a kempingovem vybaveni na mojich cestach, pripojuji hrstku
osobnich zkusenosti a nazoru. Necekejte tu zadne ucelene testy fototechniky nebo spacich pytlu, jedna se v podstate jenom
seznam mych zakladnich zivotnich potreb s poukazanim na nektere klady a zapory.
|
V porovnani s Hokkaidem se mi tentokrat trampovalo ponekud "lehceji". To proto, ze jsem
tyden pred odjezdem uzavrel zivotni pojistku a tezky kovovy stativ vymenil za lehci karbonovy analog. Vzhledem k tomu,
ze jsem nemusel tahat zasoby vody na cely den se hmotnost batohu snizila z japonskych 42 kilogramu na neco kolem 38.
Foto
Stativ
- Manfrotto 441 s magneziovou hlavou MN460. Celkova hmotnost necele 2 kilogramy. Pro cloveka se 190 cm zive delky je problem najit stativ, u ktereho by se nemusel pri foceni ohybat. MN441 lze vytahnout az do 171 cm, k cemuz se pripocte vyska hlavy (10 cm) a fotoaparatu (cca 8 cm) a dostanu se vys nez je potreba. Ovsem za cenu stability. Pri silnem vetru, a to ve Skotsku neni vzacna udalost, a nasazeni delsiho ohniska je tato sestava nepouzitelna. Nohy stativu jsou nastesti polohovaci, takze jsem to resil sirsim rozestavenim noh, zasunutym strednim sloupcem a zatizenim stativu batohem. Takto je naprosto pevny a pro moji fotovybavu bohate dostacujici i ve vichrici. Ale musim se k nemu ohnout :^)
Pro tezsi objektivy nebo vetsi format bych ho asi nedoporucil, ale s tezkymi objektivy se stejne jezdi na vylety v karavanu, kde masivni kovovy stativ neni na obtiz.
Jedna vec se mi puvodne zdala naprosto zbytecna, totiz vodovaha primo na stativu, uz proto, ze druha je na hlave a to na srovnani horizontu preci staci. Staci, ale predstavte si nasledujici situaci: stojite na utesech ostrova Eigg, pred vami zapada slunce nad ostrovem Rum, za vami se druha rada utesu barvi do ruda. A vy mate jeden stativ s jednim fotoaparatem, svetelne podminky se meni v sekundach, chvili je zajimavejsi zapad slunce, chvili utesy za vami a vy potrebujete rychle menit smer aparatu.
A tady je ta vyhoda - pokud si date tu praci a stativ postavite s pomoci vodovahy naprosto rovne, pak uz staci jenom srovnat vertikaly - bud primo v hledacku aparatu nebo pomoci vodovahy na hlave - a mate fotoaparat ve vodorovne poloze v celem rozsahu 360 stupnu kolem dokola. (To samozrejme plati jenom pro 3-smerne hlavy, ktere preferuji. U kulovych hlav to nepomuze.) Ted uz muzete chodit kolem stativu a nestarat se o upravovani vertikal pri kazdem pootoceni fotoaparatu. Muze to znit jako malickost, ale ja si na ni velmi rychle zvyknul a nemenil bych.
Dalsi funkci Manfrotta je moznost vytahnout stredni sloupec a pripevnit jej na stativ vodorovne. Zatim jsem to vyuzil asi dvakrat nebo trikrat a pro lehci sestavu je to dostacujici a pouzitelne. Tezky fotoaparat se svetelnym zoomem bych v teto pozici pouzivat nechtel.
Fotoaparat
- Nikon FM2n. Drive jsem nosival dve tela (spolecne s F601), tentokrat jsem vzal jenom to lepsi a druhe telo nahradil bleskem a novym objektivem (35/2). FM2n je pro horskou turistiku idealni reseni:
- proslula odolnost
- baterky potrebuje jen na mereni expozice, fotoaparat zustava plne funkcni i kdyz baterky zdechnou
- oproti Nikonu F3 (druha alternativa) je lehci, vyrazne levnejsi a doposud se vyrabi
- pri foceni na samospoust se predcasne sklapi zrcatko, cehoz lze vyuzit pri foceni krajiny s choulostivymi casy kolem 1/8 sec
- synchronizace s bleskem je pri 1/250 sec - neocenitelne pri fill-in blesku za plneho slunce
- je kompatibilni se vsemi AF objektivy, ktere pouzivam na F601
Jednu velkou nevyhodu bych videl v tom, ze nema TTL mereni blesku, a pri dobleskavani je tedy treba zapojit mozek.
Vetsinou to resim tak, ze zmerim pozadi, podexponuji ho o 1/2 - 1 stupen a na blesku manualne nastavim clonove cislo
o jeden stupen mensi nez je ve skutecnosti na objektivu. Napriklad u "dudaka" nameril aparat hodnotu 1/125 sec a clona 8. Pro vysledny snimek jsem na fotoaparatu nastavil 1/250 sec a na blesku rezim pro clonu 5.6.
K pouziti teto techniky je treba blesk, ktery ma automaticke rezimy pro ruzne clony. Ja se nakonec rozhodnul pro Nikon SB22s. Smerne cislo 28 bohate staci na vetsinu fill-in situaci, je maly, krome clonovych rezimu umi i plne TTL (opet vyhoda pro automaticky F601) a ma vyklopnou hlavu pro bleskani odrazem.
Objektivy
- vesmes pouzivam pevna ohniska. Ne ze bych videl nejaky extra rozdil v kvalite vyslednych snimku mezi pevnymi ohnisky a kvalitnimi zoomy, ale patrny rozdil je hlavne v hmotnosti, objemu a v cene.
Navic jsem trochu konzervativni a pri foceni se zoomy jsem mel dojem, ze moznost plynule menit ohnisko je pro me pouze dalsi promenou, s kterou musim pri foceni pocitat a spise me rozptyluje. A krome toho, vedle zakladani filmu do manualniho fotaku je pro me vymena objektivu, hlavne pak cvaknuti pojistky bajonetu, jedno z nejvetsich poteseni pri foceni.
Vedle techto subjektivnich dojmu je zde i jedna objektivni vyhoda, a to stupnice hyperfokalni vzdalenosti, ktera je uvedena primo na objektivu a nemusi se pocitat jako v pripade zoomu.
Mam sice dva velmi kvalitni zoomy (28-70/2.8 a 70-210/2.8), ale ty na cesty zasadne neberu a "zoomuji nohama" se stativem pres rameno.
Zatoka Guirdill na ostrove Rum |
Zamyslet se tu nad kvalitou pevnych Nikkoru by bylo "noseni komaru na Skye", snad jenom par osobnich postrehu:
Nikkor 20/2.8 - obcas ozehavy pri kompozici, ale v nekterych pripadech nenahraditelny. S oblibou jsem ho vytahoval na
architekturu, jako treba na tento kostel.
Nikkor 30/2 - novy clen ve vybave. Poridil jsem ho z bazaru k zalepeni diry mezi padesatkou a dvacitkou. Ve Skotsku byl na fotoaparatu nasazen mozna nejcasteji. Velmi univerzalni hracka.
Nikkor 50/1.4 - nepostradatelny pro reportazni snimky v interieru, vynikajici i na krajinu. Kdybych si smel vzit na nejakou cestu jenom jeden objektiv, byl by to tento. Muj nejoblibenejsi, taky z bazaru.
Nikkor 105/2.8 Micro -obcas se vyskytuji nazory, ze makro objektivy jsou vyladeny pouze na praci zblizka a nehodi se na "normalni" foceni. Ja stopetku-makro s oblibou pouzivam jako teleobjektiv na krajinu i na portrety a pochybuji, ze nemakro-verze by me nadchla o poznani vice. Problem ve Skotsku je, ze k makro fotografii vas nepusti bud silny vitr nebo, kdyz se vitr utisi, komari.
Dve mouchy, s kterymi se u tohoto objektivu potykam - obtizne ostreni na delsi vzdalenosti, ponekud tezkopadne meneni clony od 8 vyse.
Kompakt
Olympus Mju II (objektiv 35/2.8) jsem mel po celou dobu v kapse u kalhot, nabit bud Fuji Superia 400 nebo Kodak Royal 100. Je az neuveritelne, jak fotoaparat velikosti pouzdra na manikuru muze produkovat tak kvalitni fotky.
Filmy
Opet se domnivam, ze je zbytecne mluvit o kvalite filmu. Je treba jich nekolik vyzkouset a podle osobniho vkusu si vybrat.
Krome jiz zminenych negativu pro kompakt jsem s sebou mel vyhradne Fuji diapozitivy (Fuji Velvia, Provia 100F, Astia a Sensia II - dohromady asi 70 kousku). Priste to bude jenom Fuji Velvia a Sensia II. Rozdil v kvalite Provie a Astie v porovnani se Sensii II neodpovida cenovemu schodku, ci spise schodu.
Filtry
Dlouhou dobu jsem pouzival jenom prechodovy neutralni filtr na vyrovnani kontrastu a polarizacni filtr na zvyseni saturace a zvyrazneni modre oblohy. Do Skotska jsem si poridil jeste celkovy neutralni filtr (pro zachyceni tekouci vody a pohybu stromu ve vetru) a hlavne tzv. ohrivaci filtry 81A a 81C. Cekal jsem totiz, ze vetsinu casu bude, kdyz ne prset, tak pod mrakem. V takove situaci maji vysledne diaky vetsinou neprijemny modrave studeny nadech. S pouzitim "ohrivace" se dosahne mnohem sympatictejsi atmosfery.
Jinak jsem nepouzival ZADNE barevne filtry, enhancery, sunsety, sunrajzy, cokiny ani nic podobneho a fotky nejsou nijak digitalne upraveny.
Kemping
Boty
- zaklad uspesne akce, jsou zatim moje slabina. Dosud jsem nesehnal zadne, s kterymi bych se szil. Nevim jestli je to diky nestandardnim rozmerum/tvarum mych chodidel nebo pomerne tezkemu batohu, ale poctive kozene boty blize nespecifikovane znacky za 2500 Kc, ktere jsem prohanel po kaledonskych horach se v polovine cesty zacaly rozpadat a vazne tak ohrozily prubeh celeho putovani. Budu je asi muset nahradit jinymi, poctivejsimi botami, blize specifikovane znacky.
Horsky skot |
Batoh
- s batohem je to jako s harddiskem pocitace. At je sebeobjemnejsi, stejne bude narvan po okraj. Vetsinu zivota jsem byl stastny s petasedmdesatilitrovou Gemmou, nez jsem si na sebe upletl bic v podobe 100 litroveho rance firmy Mount Bell. Vyborne konstrukcne reseny, pevne sesity, pri spravnem nasazeni mi priroste k zadum a pres svuj objem nenarusuje rovnovahu pri chuzi.
Stan
- kdyz jsme cestovali spolu s Rencou, byl nas Beskyd to nejlepsi reseni - mala hmotnost, rychle se slozi/rozlozi, dostatek mista i pro batohy v predsince. Pote, co se jim v Kanade prosel medved (a stan ani po usilovne snaze vyrobce nenabyl puvodniho tvaru) a po pocetnich zmenach v nasi rodine budu muset situaci resit. Pro me samotneho je zbytecne velky a az budeme jezdit ve trech, tak se do nej asi nevejdeme (teda alespon Renca rikala, ze Kristinka v predsince proste spavat nemuze).
Pri soucasne nabidce asi nebude problem si vybrat, problem bude na to sehnat penize.
Spacak
- Reinhold Messner, duta vlakna, hmotnost = 1,9 kg, teplotni minimum -20 stupnu Celsia. Pro cestovani
po letni Evrope je zbytecne velky a tezky, ale ja si ho puvodne poridil na cestovani po podzimni Kanade, kde jsem
nocoval pri 15 pod nulou. Uz je trochu utahany a bude potreba vymenit, ale zase to bude dute vlakno do -20.
Turisticke tyce
- nekolik let jsem se s despektem dival na turisty pobihajici po horach se skladacimi tycemi, nez jsem si pri prechodu Hokkaida zlomil ruku a byl nucen muj postoj prehodnotit. V podstate jeste se sadrou na ruce jsem si vybral hulku Leki s protisokovou upravou - tedy pruzinou, ktera umoznuje jemne perovani hole pri opirani o tvrdy podklad a setri tak klouby.
Kapradi a vres |
Ve Skotsku jsem mel hole dve - tedy i manzelcinu - a pochopil jsem co ma Reinhold Messner na mysli v reklamach "na ctyrech nohach". Je to skutecne tak. Hole nejenze vyrazne setri kolena pri sestupech do udoli, ale jsou naprosto nenahraditelne pri prekonavani rek "skakanim" po kamenech (ve Skotsku pomerne casta udalost) - k udrzeni rovnovahy a testovani spolehlivosti kamenu.
Vynikajici jsou rovnez pri prekonavani vresovist mimo vyslapanou cestu (jo, za fotkou se musi i mimo pesinky)- nespocetnekrat me zachranily od zaboreni se po kolena do peclive skrytych mocalu (jednou nepomohly ani tyce).
A kdyz nejsou na prijemnem terenu potreba, proste se slozi do nic nevazicich pulmetrovych tycek a pripevni po strane k batohu.
Varic
- kdyz dojde na varic, znam jenom tri pismena - em, es, er. Mountain Safety Research dnes produkuje nekolik typu, od primitivnich kahanu az po sofistikovane pristroje vzhledu horkovzdusne trouby se susickou na ovoce. S ohledem na hmotnost a finance jsem se rozhodnul pro stredni cestu - MSR Whisperlite 600. MSR je bez dlouhych reci alfa a omega pro nezavislou hospodynku na cestach. Z nekolika duvodu:
- spolehlivost (Kamarad Jem ho zkousel i pri - 30 stupnich, zkuste to s plynovym)
- samocistici tryska (Po vareni staci jen zahrkat a varic je pripraven na zitra)
- rozmanitost paliva (V podstate v nem hori vse krome kremu na boty. Ve Skotsku jsem "jel" na automobilovy benzin)
- kdyz se preci jenom neco pokazi, jsou k dispozici kity s nahradnimi dily (I clovek s podprumernymi motorickymi schopnostmi je schopen to dat do kupy)
Napsal a vlastnikem autorskych prav na text i fotografie je fstaud@yahoo.com
Zpet na home page
