Zapad slunce nad ostrovem Rum

Konecne v roce 1886 koupil Rum podnikatel John Bullough a vytvoril si z nej prazdninovou a sportovni usedlost. Ovce se mu pro jeho zalibu ve strelbe zdaly zrejme prilis staticke a tak je prozirave nahradil jeleny, kterym se tu pod dohledem vedcu Oxfordske univerzity dari dodnes.
V roce 1891 zdedil ostrov Bulloughuv syn, Sir George, a nechal zde vybudovat extravagantni zamek Kinloch, na jehoz vystavbe nepochybne nesetril. Kameny cerveneho piskovce dopravoval az ze vzdaleneho ostrova Arran, pudu do zahrad z Ayrshire, ve vyhrivanych jezirkach lenosili aligatori, ve sklenicich zraly fiky a broskve a k tanci hral dumyslny orchestrion schovany pod schodistem. Pro zenu Moniku zde nechal zridit i zubni ordinaci. Cely interier vyzdobil umeleckymi sbirkami a loveckymi trofejemi ze svych cest kolem sveta. Pristup na ostrov byl v te dobe pro obycejne smrtelniky v podstate tabu a ostrovu se zacalo prezdivat "zakazany".
Az v roce 1957 koupilo ostrov od Moniky Bullough Skotske Prirodni dedictvi, ktere jej dodnes spravuje jako prirodni rezervaci a open-air laborator pro studium jelenu.

Devadesat procent z asi 10000 turistu, kteri Rum rocne navstivi, zde stravi dve hodiny, prevazne prohlidkou excentrickeho zamku. Rum vsak nabizi mnohem vice nez kuze africkych selem a sbirky cinskeho porcelanu.

Horsky skot na ostrove Rum

Rum je trpytiva perla na nahrdelniku zapadnich ostrovu. Krome pritazliveho jmena oplyva nespoutanou prirodou, ostrymi vrcholky Askovalu, silnou populaci jelenu, divokych koz, poniku, horskeho skotu stejne jako vzacnymi druhy morskych ptaku.
Zrejme aby zachranila Rum od turisticke zkazy, vykompenzovala priroda tyto prednosti ponekud nepriznivymi superlativy. Rum je totiz v souostrovi Malych ostrovu obdaren jednak nejvetsim poctem srazek (prezdiva se mu "mokra poust") a take nejvetsi krveziznivosti midges (cti "midzis", skotska specialita komaru). Spolecne s komary dnes na Rumu trvale ziji dve desitky lidi, vsichni, krome pani ucitelky, jsou zamestnanci Skotskeho Prirodniho dedictvi.

Zelenym udolim se dostavam az k zapadnimu pobrezi a po vysokych rozeklanych utesech ke kamenne boude v Guerdil. Romanticka samota v opustenem zalivu s vyhledem na ostrov Canna mi bere dech. Po tri dny jsem tu zcela sam, bez jedineho turisty v dohledu ci doslechu, obklopen skalami Orvalu, mnozstvim jelenu, divokych koz a horskeho skotu.

Vecer odpocivam na kamenne plazi pred boudou, popijim kavu, koukam na zapadajici slunce a dari se mi nemyslet vubec na nic. Nevsedni okamziky az kycovite dobarvuje velryba, pomalu se protahujici skrz do ruda zbarveny pruliv Canna, primo prede mnou. Jeji tezke, pravidelne odfukovani jakoby ladilo se zvukem a rytmem priboje u nedalekych utesu. Idylka trva asi deset minut, nez slunce zmizi pod hladinou, velryba se naposledy vynori, odfoukne si a zmizi pod vodou za utesy. Fotoaparat nechavam odpocivat na kline, opiram se o kamen, labuznicky usrkavam z plechacku a snazim se predpovedet, kdy a kde se velryba zase vynori. Sobecky si vychutnavam to nejkrasnejsi, co priroda dokaze zkombinovat a absorbuji energii na nekolik mesicu zivota v zaplivanem velkomeste.