S l á n s k á     h o r a

50°13´56´´N; 14°05´40´´E; 330 m n. m.

Pravěké osídlení od mladšího paleolitu všemi dalšími stupni; Slánsko patřilo k slovanskéhu hradišti Dřevíč; r. 1137 snad farní ves a na staré zemské cestě pod Slánskou horou slovanský hrad; r. 1305 Václavem II. jako město; kostel sv. Gottharda na místě románské baziliky; po r. 1620 dáno do zástavy Jaroslavu Bořitovi z Martinic ze Smečna, majetek smečenských Martiniců; násilné pokatoličtění města dotvrzují tři kříže na Slánské hoře z r. 1662; lazaret za napoleonských válek /3470 pochovaných vojáků/...

Sídliště na Slanské Hoře.

"O přítomnosti předhistorického člověka na Slanské Hoře podávají nám důkaz mocné kulturní vrstvy popelovité rozložené na východním i jižním svahu Hory a četné nálezy starožitných předmětů, co výrobků práce lidské, jež zajisté nejen v těchto vrstvách ale i na bocích a úpatí jejím postupně již od těch dob, kdy půda Hory, pokud tomu poloha připouštěna, v role vzdělávati se počala. Na hrazené sídlo lidské nejspíše již z posledního období, kdy Hora byla osídlena, upomínají zbytky valů, jež ve východní části Hory nejzřetelněji stopovati můžeme. Valy tato obepínaly svahovitou část Hory k východu a jihovýchodu obrácenou obloukovitě v podobě podkovy a uzavíraly v sobě celou v nynější pole vzdělanou plochu čís. parc. 783. ve výměře 2.2 hekt. Na východní straně zdá se, že podél pozemků číslo parc 792. a 793. sesíleny byly valy ještě náspy níže položenými, čemuž i terrain v jižní části Hory se podobá. Vchod do této opevněné části vedl nejspíše nynější polní cestou vzhůru, po níž přijíždí se do lomů i k dotčenému poli č. p. 783."
Památky, Díl XVI, Ročník 1893, str. 595

Nečedičové balvany se dnes nacházejí již v druhotných polohách na svazích pod vrcholem Slánské hory.

"Když jsem posledně kopal na Slanské Hoře, zpozoroval jsem na sousedním téměř poli na svahu Hory po hlubokém orání stopy kamene opukového, tedy sem přineseného, v třech řadách, i těšil jsem se, že nalezeno pohřebiště na Slanské Hoře. Když pak majitel pan z Hemerků ochotně svolení dal ke kopání, přijel jsem znovu prohlédnout domnělé pohřebiště.
Začal jsem kopati první skupinu kamene blíž úvozu i nalezl jsem kamení kladené západovýchodně 3 m., severojižně na 2.3 m. Pod vrchními kameny nalezen bronzový kroužek, dále ke zpodu, v těch že asi místech kus šálku se vtlačeným dnem a střep s ďubkovanou proužkou. Po vybrání kamene objevila se tmavá hlína a v ní střepy a kosti zvířecí. V téže řadě dále odkryto po odstranění ornice kladené kamení 4 m. směrem západovýchodním , 1.5 m. směrem severojižním; pod kamením nalezeny střepy typu Slanské Hory, s proužkou ďubkovanou a přímkou lomenou, pak zvířecí kosti; kamení sáhalo až ke skupině následující.
Třetí skupina kamene odkryta v severní řadě 3 m. směrem severojižním, 1.70 směrem západovýchodním sáhajíc; kamení toto mělo uspořádání již více hrobu podobné, ač severojižně kolmo kladené stěny jaksi žlábkovitě byly svezlé; asi uprostřed nalezena tenká kost severojižně, pak silnější kost jako stehenní; při severní straně miska dnem vzhůru obrácená , na kostech tu a tam střepy; při jižní straně nalezena kost hovězí. Tedy ani tu řádný hrob nezjištěn. Kopáno ještě v různých skupinách kamene, ale všude nalezeny pouze střepy charakteristické pro Slanskou Horu, nalezeny kosti zvířecí (prasete, krávy), ale po kostrách nebylo památky. Nejnověji nalezl pan ředitel J. Felcmann na jižním úpatí hory, při chemické továrně roztroušené skrčené kostry, o kterých sám zprávu podá."
Památky, Díl XVI, Ročník 1893, str. 331

Tento se nachází 70 m západně pod vrcholem
byl zabořen do popelovité kulturní vrstvy,
má rozměry 240 x 130 x 50 cm a hmotnost asi 3,3 tuny.

Leží podélně ve směru východ-západ, na jednom konci má prohlubeň, dle našeho názoru vznikla přirozeně působením vody.

Druhý balvan, nápadně světlý křemenec, leží přímo proti městu, asi 250 m od vrcholu.
Má rozměry 180 x 100 x 50cm; hmotnost 2 tuny.

Mísa, či kruhová prohlubeň se nachází na skalním výběžku, s výhledem na sever a severovýchod. Je o něco níže než vrchol hory, o 4 nebo 5 metrů. Asi 50 m odtud západním směrem, leží na stejné výškové úrovni jeden ze dvojice již zmíněných kamenů, křemence s malou miskou. Čedičová mísa je vybroušena do hloubky 20 cm a má průměr 80 cm. Na celé její ploše jsou dobře patrné rýhy, šestiúhelníky podstav sloupovité odlučnosti čediče. V místě je velká magnetická anomálie.

Velice zajímavou informaci nacházíme v následujícím textu:
" ... prostranné a ploché témě Hory, s východního snadno dostupné, hodilo se za místo schromáždění k účelům poradním i náboženským; s něho je rozhled nejširší a odtud mohla při nepřátelském vpádu zaujatá posice nejdéle býti hájena. Konečně pak nechyběla tu ani důležitá životní podmínka, voda, jež pod Horou na západní straně pod jménem "Červeného potoka"" patu Hory omývá;
kromě toho známý "slaný pramen", od něhož nynější město Slaný nepochybně jméno své dostalo, taktéž na západní straně Hory se prýští; tento ovšem co do slané chuti v naší době téměř na dobro ochabnul, nicméně v předvěkých dobách zajisté míval zvláštního významu. ..." Památky, Díl XVI, Ročník 1895, str. 595

Dle našeho mínění, byl právě tento slaný pramen největší a nejdůležitější vzácností této hory. Dal jí nejen jméno, ale proslavil celou oblast jako "slánsko".
Vnitrozemské místo odkud bylo možné získat sůl. Sůl, která byla jednou z nejcennějších surovin starověku. Dávno před objevem kovů se stala vzácným obchodním artiklem a snad i hlavním zdrojem bohatství místních obyvatel. Nedrolivý, nepropustný čedič, vyhlazený do mělkých širokých mís, svou černou barvou hltající sluneční žár, byl jistě vynikajícím prostředkem pro odpařování slané vody. Vzniklé solné krystaly se brzy zatřpytily na povrchu kamene a stačilo jen je opatrně smést do připravených misek nebo vaků vhodných k přepravě.
Kamenné mísy, jejichž jediný exemlář byl do nedávné doby k nalezení na výše uvedém místě (dle nejnovějších informací je i tato vzácnost nějakým bezmozkem poničena), zde tedy nemusely sloužit k nijakým rituálním praktikám, ale čistě k praktickým potřebám místního lidu. Sůl nad zlato.

" ... Také témě Hory, ač v nejvyšší poloze kulturních vrstev není, svědčí o významné činnosti lidské. Je to nejkrajnější plochý skalní výběžek na straně severovýchodní, kde rukou lidskou vytesána ve skále kulatá mísa (v. obr.).
Je-li to mísa t. zv. obětní, za jaké pokládají se podobné výtvary lidské práce na několika jiných místech v Čechách, čili k jinému účelu sloužící, nemohu rozhodovati; tolik však dovoluji si tvrditi, že původ její spadá do doby předhistorické, a poloha její: na nejvyšším bodu Hory, pak strana k východu slunce obrácena zamlouvá ji pro účely dříve dotčené. ..." Památky, Díl XVI, Ročník 1895, str. 596

Slánská hora
Václav Štech; Slánský obzor - Věstník musejního a literárního spolku Palacký; Ročník XLVIII/1940