Markvartický farář F. M. Vetešník se již před rokem 1842 domníval,že čtyřúhelníkové valy nepocházejí ani z dob "Žižkových či švédských", ale že jsou původu staršího. Zaznamenal též nejstarší popis valů:
"850 běžných sáhů od Markvartic se nalézá pravidelné čtyřstranné valem obehnané hradiště o vnitřní výměře 2 jiter a 7 sáhů, s jedním dosud patrným vchodem na straně západní a s jedním na straně východní. Jižní strana valu se uchovala neporušená a hluboký příkop a vysoký val jsou zde nejpatrnější. Ostatní části tohoto valu byly vesměs pozměněny v pole"
Lokalitu popsal i J. L. Píč (1909)... "Při silnici z Libáne se jmenuje na valech vyvýšení v podobě obdélníku 200 kroků dlouhého a 120 kroků širokého, roubené nízkým valem, který zevně 1-4 metry měří, uvnitř však pouze na západní straně patrný jest, neboť jinak jest rozvezen."
Koncem dvacátých let zkoumal valy prof. J. Pažout, který se podle nálezů keramiky domníval, že objekt byl opevněním lidu popelnicových polí, které chránilo hranice jakési jejich "podkrkonošské říše". V jeho publikaci (1927) je řada pozoruhodných informací:
"Uprostřed východní strany náspů vykopal otec nynějšího majitele sousedního pozemku, p. F. Táborského ze Hřmenína, řadu kamenů, patně z někdejší brány. Pole na hradišti náleží p. Karlovi z Markvartic, který tu uprostřed vyvorává při hlubší orbě oblázky. Nejspíše vedla od brány středem hradiště cesta... při východní části severní strany vykopal p. Jirků asi 5-6 popelišť, z nichž vybral a z části na poli sebral a uchránil pět menších úlomků nádob a dva necelé kamenné nástroje. Dvě větší části byly odeslány neznámo kam. Úlomky pocházejí jednak z nádob větších, dobře pálených a -soudě podle jedné střepiny- kdysy na povrchu černých a hlazených, jednak z nádob menších tenkostěnných a barvy šedé. Jeden zlomek náležel misce a duhý jeví stopy poněkud nepravidelného kroužení ... Byl to jistě pádný důvod, proč bylo hradiště pracně založeno na rovině a nikoliv na vhodnějších místech v okolí." Po konfrontaci s p. Jirků z Markvaric bylo však zjištěno, že uváděných 5-6 popelišť bylo prokopáno asi 30 metrů od severní části valů mimo areál objektu. Nálezy jsou dnes nezvěstné.
Laténské sídliště obklopující čtyřúhelníkové valy:
Sondou vzdálenou 110 m jižním směrem od jižního rohu valů byla na severním svahu zachycena zahloubená chata pravidelného mírně kosodélníkovitého půdorysu o rozměrech 540 x 264 cm. Delší osa chaty směřovala od SZZ k VVJ. Ve výplni chaty bylo nalezeno 687 keramických zlomků, řadících chatu do fáze 3a (první polovina 1.stol.) Naskýtá se možnost přesnějšího zařazení do cyklu vývoje laténského sídliště v Novém Bydžově-Chudonicích (Rybová A., 1964 80-50 př.n.l.) Silné zastoupení dokonalé keramiky zhotovené na kruhu. Z objektu pochází jedna bíle líčená omítka (mazanice) s otisky prutů i kůlů na jedné a vyhlazenou plochou na druhé straně, válcovité i ploché kvádrovité pískovcové brousky, přeslen vyrobený ze střepu, struska, uhlíky (dle určení E. Opravila buk a dub), zrna pšenice a osteologické pozůstatky (snad kočka).
Fragment železné spony - vztahy k severní Evropě v Čechách vzácné (Stradonice, Kobyly, Jestřebí); železný nůž s kroužkovým ukončením (častý výskyt na oppidech); fragment korálu černé barvy s bílými skvrnami (Stradonice); temně rudý vajíčkový elipsoid s tlačenými vývalky na horní ploše (patrně vložka do prstenu).
Areál valů:
Val byl nasypán na půdní horizont, sonda jižní strany valu - koruna ode dna valu 452 cm, destrukce valu cca 10 m. Šířka příkopu 470 cm, val jeví shodu s tzv. Viereckschanze, absence konstrukce valu, zahrocená forma příkopu na vnější straně valů, ponechání původního půdního profilu, který se ve valu jeví jako pohřbený půdní horizont.
Dvacet sond a 67 geologických vrtů, zachycena koncentrace archeologických objektů severně od středu areálu a v okruhu jihovýchodního rohu plošně omezená kulturní vrstva, 30 m SSZ od ní jáma elipsovitého tvaru se sněhobílou křídovitou výplní (7 vrstev) se zjištěnou tmavě černou elipsoidní mísou. 30 m severně od geometrického středu zjištěna půlkruhovitá řada kůlových jamek (javorové dřevo - použité též v Libenicích pro kultovní kůly s navlečenými nákrčníky) a 180 cm jihovýchodně od ní zachovalá pec v zahloubeném objektu (ovál 212x190 cm s 22 cm mocno popelovitá vrstva bělošedé barvy a kruhovitá klenba pece s dobře uchovanými dubovými dřevy 22x27 cm; mezi dřevem zjištěno cca 80ccm obilek prosa obecného; dno tvořila tvrdá 3-4 cm mocná vrstva železité mazanice). Nalezeny fragmenty hliněných předmětů válcovitého tvaru, které byly opatřeny čtvercovým otvorem a silně korodovaný předmět kruhovitého průřezu.