L h o t a    u    K l a d n a

Starobylý název Lhota Zlivá; skupina pěti pravěkých mohyl na "Spanilé hůrce" z období mladší doby bronzové s nálezy keramiky, bronzových zbraní a nástrojů; nejsevernější výběžek této mohylové kultury.
Vznik obce asi ve druhé polovině 13. století, písemně zmiňována r. 1378; za husitských válek připadla Lhota ke Křivoklátu; r. 1558-66 zastavena králem Ferdinandem I. Janovi Bořitovi z Martinic; 16.- 17.století vlastní Lhotu příslušníci panského stavu i drobné šlechty; r. 1658 Jan Adolf Schwarzenberk; r. 1685 Arnošt Josef z Valdštejna; r. 1723 správa fürstenberská....; skanzen pálení dřevěného uhlí.

Dle sdělení stával tento kámen
"Na Bukovkách"
v polesí Ploskov, západně od obce Lhota při okraji lesa pokrývající Žilinský vrch u mohutné a letité lípy.
Procházela tudy středověká stezka ze Smečna do Nižbora, která v Bělči křižovala cestu vedoucí z Prahy přes Zbečno na Křivoklát.
Cesta byla vydlážděna kameny kladenými na sucho a je lemovaná alejí vysázenou koncem první poloviny 19. století. Tvoří ji 400 stromů převážně jírovců, podle nichž se jí říká "Kaštanka".
V roce 1998 byla vyhlášena chráněnou lokalitou UNESCO.

Kámen tedy mohl být milníkem na cestě, podle jiného sdělení se jedná o smírčí kříž, kámen mohl také označovat nebezpečnou bažinu, podobně jako v Tuchlovicích.

V bezprostřední blízkosti nálezu kamene se totiž nachází zarostlý rybníček "U Matěje". Podle staré pověsti v něm zmizel forman Matěj i s vozem taženým párem volů.

Kámen málem stihl podobný osud nemála těchto kamenů, byl vyvrácený, obsypán černou skládkou odpadu, ve které se pomalu začal ztrácet. Zásluhou starostky a místních obyvatel obce byl přestěhován v dubnu 1995 na důstojnější místo nevelkého, ale pěkně udržovaného obecního parčíku.
Tento 185 cm dlouhý hranol žehrovického pískovce se zaobleným vrcholem, vyčnívá 94 cm nad zem, je široký 72 cm a tlustý 27 cm.
Na jedné straně je dobře parná rytina řeckého kříže 28 x 28 cm.