K v í l i c e   u   T ř e b í z e

Název možno odvodit od kvílení, naříkání. Ves z 11. stol, vladyčí sedění nebo kmetcí dvorce /tvrz?/, původní románský kostelík zasvěcený sv. Vítu, což není časté.
Vladykové z Kutrovic, Neprobylic, Třebíze. Od r. 1620 Clam Martiniců ve Smečně; dřevěná zvonice z 18. století.

Původně zde v obci stával jakýsi  bůžek na kamenném podstavci, dnes je z něho pomník. (neověřeno).

Za Kvílicemi podél potoka shromáždil se u Božích muk skrovný hlouček lidu, uchystaného na dlouhou, dalekou cestu. U sloupu, kde v šeré dávnověkosti již pohané prý, když jim bořili modly a klátili posvátné háje, kvílívali, poklekli všichni na zvadlou trávu a posledním motlitbám za zbědovanou otčinu. "Probuď se ó Pane, proč spíš, procitni a nezamítej nás na věčnost, povstaň již k pomožení našemu a vykup nás pro své milosrdenství, stádo rozptýlené učiněn jest Izrael, lvi je rozprášili", úpěli k nebesům. Pomodlivše se políbili vlhnoucí zemi, a pak ubírali se k severu za hlasitého štkání v širý, neznámý, cizí kraj - do vyhnanství.
(Tryzna Bělohorská; V.B.Třebízský)