J e m n í k y   u   S l a n é h o

50°12´40´´N; 14°07´02´´E; 280 m n.m.

Jamníci - lidé žijící v zemljankách, jámy nebo v jamách něco dělající, např. jámy rudné,
jámy k chytání zvěře -  jako službu   pro knížecí hrady,  či příslušníci zakázaného náboženství (zejména Českých bratří - dle zpráv Komenského; nebo Valdenských - dle Palackého,.)
Uvádí se již za Přemysla Otakara jako tzv. Jemnický Újezd; tedy jako rozsáhlejší území než jedna obec; r. 1228 v majetku svatojirského kláštera na Pražském hradě. Václav I. je daroval Jiřímu  Frydberka, po jehož smrti připadly ke kostelu sv. Gottharda ve Slaném. Dle zprávy z Lumíru r. 1862 se dočítáme, že  chodba kláštera slanského vedle cely P. Quardina. Na tomto místě zmizelo prý podivné strašidlo, které někdy znepokojovalo klášter, o němž se nejedna komise držela i sám krajský hartmann věc tu vyšetřoval a za podivnou uznal!

Lokalita U kamene je velice zajímavá a je v místní pověsti opředena strašidelnými zjevy.

Menhir se nachází u silnice do Netovic severně od obce Jemníky. Těsně u nivelační kóty se nachází kámen nedávno ještě nevztyčený.

Podle uváděných zpráv měl být v roce 1948 svržen do opuštěné pískovny asi 200 m od původního místa, což je dost daleko. Domníváme se, že tato infomace je mylná.

Stával na ploché vyvýšenině o průměru asi dvaceti kroků, v jejíž svrchní tmavé vrstvě bylo nalezeno množství střepů a kostí, pod ní byla půlmetrová vrstva dřevěného popela a kámen spočíval až na neporušeném podloží.

Zprávu o kameni zaznamenal v roce 1893 V. Schmidt, a kresbu tužkou výtvarník J. Konůpek ještě v roce 1934.